♥We are still brothers ♥

42. kapitola - Diplomatické setkání

O týden později:

S Ariel jsme měli po dlouhé době malou chvilku pro sebe. Rozhodl jsem se toho využít naplno. Vzal jsem jí na krásnou planinu, kde jsme mohli být jen my dva. Nikdo jiný, žádná Khalíf, žádný oheň, jen ona a já. „Líbí se ti to?" Věnoval jsem jí lehký polibek na líčko, zatímco jsme seděli na dece. „Líbí, ale mám zvláštní pocit." „Dneska ne. Snad i Khalíf potřebuje volno ne?" Usmál jsem se. „Ve válce není dovolená." Zvážněla. „Lásko, prosím. Je to jeden necelý den. Za necelých čtyřiadvacet hodin se to bez nás snad nezhroutí ne?" „Už ani nejde nad tím nepřemýšlet." Odstrčila mě od sebe. „Navíc Rodny mi řekl o té nabídce." Podívala se do země a mě vyschlo v krku. Nechtěl, jsem, to sní teď řešit. „Ariel..." „To je v pořádku, chápu." Usmála se smutně a pohladila mě po rameni. „Ještě jsem to nepřijal." „Logicky, nemůžeš to přijmout, když nevíš, jestli vyhrajeme bitvu. Ale my ji vyhrajeme a ty to přijmeš." „To ještě nevím." „Ale já vím." Pohladila mě po tváři. „Miluji tě." Vtiskl jsem jí jemný polibek na rty. „Já tebe." Zamumlala do polibku.

„Jak rozkošné." Vyrušil nás něčí ironický hlas. „Sarah!" Protočila oči Ariel a odtáhla se ode mě. „Vy dvě se znáte?" Podíval jsem se na ně nechápavě. „Už jsme spolu tu čest měli." Ušklíbla se ta dívka, které Ariel říkala Sarah. „Co tady děláš?" Podívala se na ní rozzlobeně Ariel. „Jen takový menší vzkaz od Khalíf." Pokrčila rameny. „Tak mluv!" Zvýšil jsem na ni hlas. „Uuu tak kocourek má drápky." Zasmála se a já ji probodl pohledem. „No k věci. Během tohohle týdne, což je sedm dní vám dá Khalíf posledních sedm šancí se vzdát. Společně se šancemi vám dá vždy i pádný důvod proč byste to měli udělat, pokud neuposlechnete tak vás v neděli slavnostně zmasakruje." Zašklebila se. „Khalíf si myslí, že nás nějaká její šance donutí se vzdát?" Vyvalil jsem oči. „Khalíf nemá jen tak nějaké šance, má dost pádné argumenty." „Například?" Zeptala se Ariel. „No ani jeden jste se nezajímali o svou rodinu v Itálii." Sarah čekala, jestli nám to dojde. Ariel to nevydržela a vrhla se po strnule stojící Sarah. Chytila jí pod krkem, ale Sarah se jen zasmála a Ariel odhodila. „Myslíš si, že jsi silnější? Nebo že snad dokážeš porazit Khalíf? Holka, přiznej si to! Jsi slabá!" „To si jen myslíš!" Poprvé jsem využil svou rychlost, tentokrát jsem jí pod krkem držel vší silou já. „Khalíf nelhala. Opravdu máš Jupiterovu sílu." Zaskřípala. „A mohl bych tě na místě zabít!" Procedil jsem skrze zatnuté zuby. Ona se jen usmála a odhodila mě. „To si jen myslíš! Víš co je vtipné?." „Ty?" „Spíš tvůj vystrašený bratr Leonardo." Naposledy se zachichotala a zmizela.

Bez jediného slova jsem se sesunul na zem. "Opravdu mají mého bratra? Zase jsem ho ohrozil? Je v nebezpečí jenom kvůli mně?" Honilo se mi hlavou. Nedokázala jsem se soustředit. Možná to byl její záměr. Třeba ho vůbec nemají, jen mě chtějí rozhodit, no riskovat jsem to nechtěl. Zvednul jsem svůj pohled a uviděl Ariel. Místo pocitu smutku mě naplnila čistá hrdost. Ariel stála naproti mně a na dlani jí plápolal oheň. Dokázala to, ovládla svůj oheň. Byl jsem na ni neskutečně pyšný, zase jsme, byli o krok blíž našemu vítezství. „Jak?" Vydechl jsem. „Já nevím prostě se to stalo." Usmála se se slzou na krajíčku. „A přesně takhle se to stát mělo." Promluvil vedle nás Ardarel. Ten chlapík byl všude. „Ty jsi věděl, že se to stane takhle?" „Nevěděl, ale věděl jsem, že to dokážeš. Jsi silná." Objal ji. „A ty Ruggero, neměj strach. Ať už tvého bratra mají nebo ne, musíš být stále klidný. Všechno dobře dopadne." Vstal jsem a objal jeho i Ariel. „Nevím, co bychom bez tvých rad dělali." Usmál jsem se. „Nepřeháněj, teď už musíte domů. Ruggero se musí připravit na první velké diplomatické setkání." Nechápavě jsem se na něj podíval, ale on naznačil, že se vše podstatné dozvím.

Doma:

„Vážně musím být takhle nastrojený?" Tázavě jsem se podíval na Ardarela. „Je to jen oblek." Zasmál se. „Už mi řekneš s kým se mám setkat?" „S vůdkyní amazonek Dianou a králem Atlantidy Zosimasem." Zůstal jsem na něj překvapeně koukat. „Už jsou tady, zvládneš to." Poplácal mě po rameni a ukázal na dveře. Nervózně jsem polkl, ale přeci jen do pokoje vstoupil. Opravdu tam oba seděli. Přešel jsem před ně, hluboce se poklonil a očekával nějakou reakci. Diana se postavila jako první a stejně jako já se uklonila. „Diana jméno mé, vůdkyně všech amazonek." Zosimas si mě prohlížel trochu déle, ale pak se přeci jen poklonil. „Zosimas, zástupce všech obyvatel ztracené Atlantidy." „Jsem Ruggero, potomek Jupiterův. Vyslanec pátého elementu. Jsem vděčný za vaši přítomnost, velmi rád s vámi projednám veškeré podstatné záležitosti." Oba byli zjevně mým vystupování překvapeni. Všichni jsme se posadili ke stolu a začali řešit tu všechnu složitou politiku.

_____________________________________________

Dneska tady máme kratičkou kapitolu zejména z důvodu, že mi začala týdenní praxe v zoo a musím vstávat ve 4:20 tudíž jsem hodně unavená :D No i přesto budou kapitoly vycházet i tento týden, jen možná o něco kratší. Další věcí je nový příběh na mém profilu Love for you. Dneska vyšla i první kapitola. Je to převážně pro milovníky Harryho Pottera a své tam brzy najdou i milovníci Dramiony ♥ Budu moc ráda když se podíváte a dáte mi vědět jak se vám začátek a pojmutí příběhu bude líbit♥

PS: Pamatuje si tady někdo Disneyho film Rande s hvězdou? Jestli ano měli jste ho rádi?♥

Miharu♥