♥We are still brothers ♥

16. kapitola - Sam♥

Pohled Ariel:

Zůstala jsem sedět na posteli a koukala jsem před sebe. Ten rozhovor, ten polibek, všechny moje plány o držení se dál ztroskotaly. Naposledy jsem se ujistila, že mám připravené vše, co budu v Mexiku potřebovat a pak už jsem se snažila usnout.

Ráno, letiště:

Ruggero na letiště opravdu nejel, doma mi věnoval jen jeden letmý úsměv a zmizel ve svém autě do školy. Společně s Leem a mým tátou jsem procházela všechny koridory, až jsme se konečně dostali do správné haly. „Opatruj se princezno, hned jak přiletíš, zavolej mi." Objal mě táta. „Neboj se, mám tě ráda." „Já tebe." Dal mi pusu na tvář a odešel pro nějaké potřebné papíry. „Budeš mi chybět." Pousmál se Leo. „Ty mě taky, pozdravuj všechny ve škole." Kývnul a taky mě objal. Vzala jsem si papíry od táty a chystala se odejít, bylo to tady. „Ariel..." Zastavil mě Leo a já naznačila, ať mluví. „Vždycky to budu já, ten který tě z nás dvou miloval!" Chtěla jsem ještě něco říct, ale musela jsem jít do letadla tak jsem se jen usmála a odešla.

V Mexiku:

Přistáli jsme v hlavním městě na velké letišti. Nadechla jsem se a pomalu se i s kufrem vydala do velké haly, kde na mě měl někdo čekat. „Asi jsem si měla líp zjistit, kdo a kde na mě bude čekat." Napadlo mě. Postavila jsem se doprostřed té haly a začala se rozhlížet po lidech kolem mě. „Karoool!" Zapištěla nějaká malá holčička, přiběhla ke mně a objala mě. Já jen zůstala koukat a nechápala jsem co se děje. „Princezno, ale já nejsem Karol. Jsem Ariel." Holčička si mě změřila pohledem a pak se zasmála. „Znám tě z youtube, jsi Karol." Zapištěla znovu, to už jí ale její maminka tahal pryč. „Tohle bude zajímavý měsíc." Prolétlo mi hlavou a v tom mi někdo poklepal na rameno. „Ahoj, jsem Esteban a ty asi budeš Ariel. Mám tě zavést do domu kde budete po čas programu bydlet." Usmál se hnědovlasý kluk, byl krásný. Byl opálený, tmavé vlasy a měl nádherné oříškové oči. „Jo jsem Ariel." „Dobře, můžeme jít?" Přikývla jsem a on mi vzal kufr do auta.

Po chvilce jsme přijeli před obrovský dům, Ruggerova rodina měla velký dům, ale oproti téhle vile to bylo neporovnatelné. „Jsme tady." Usmál se Esteban a já s otevřenou pusou vystoupila, vzala jsem si kufr a následovala ho do pokoje. „Na pokojích budete po dvou, jsi tam s holkou tady z Mexika." „Super." Otevřel dveře do pokoje a nechal mě abych se zabydlela, za hodinu jsme pak měli oficiální přivítání na zahradě. Pokoj byl prostorný, s balkónem a velkou koupelnou. Pomalu jsem si začala vybalovat a samozřejmě jsem nezapomněla napsat správu, že jsem v pořádku. „Ty budeš moje spolubydlící." Zasmála se dívka za mými zády, měla velice sympatický hlas. Prudce jsem se otočila a zůstala na ni civět a ona civěla zase na mě.

„Ty budeš Karol." Dostala jsem ze sebe po chvilce. „A ty jsi kdo?" „Jsem Ariel." Usmála jsem se. „Jsme úplně stejné." Pořád si mě prohlížela. „Já vím, všimla jsem si tvojí fotky na webovkách Disney." „To je hustý." Začala se usmívat a objala mě. „Odkud jsi?" Zeptala se, když mě přestala svírat v objetí. „Z Barcelony." Usmála jsem se.

Oficiální přivítáni:

Celou tu hodinu co jsme měli jsme si, s Karol povídali, byla opravdu milá a hodně talentovaná. Krásně zpívala a vsadila bych se, že tancovat taky uměla. Oficiální přivítání se konalo na obrovské zahradě, kde bylo i pódium a teď teda i spousta lidí. Všichni se pomalu seznamovali a čekali na zahájení, které po chvilce opravdu nastalo. Na pódiu se objevil vysoký muž, no spíš kluk mohl být tak maximálně o pět let starší a byl opravdu krásný, blond vlasy a čistě modré oči. Páni nenapadlo by mě kolik hezkých kluků tady potkám. „Takže lidi já vás zdravím, jsem Sam a tenhle měsíc s váma mám pracovat po hudební, taneční a i všech ostatních stránkách, které budete u Disneyho potřebovat. Nemůžu se dočkat, až vás všechny poznám a teď se jděte bavit!" Poslední větu zakřičel a všichni mu začali tleskat. „Přestaň na něj zírat." Strčila do mě se smíchem Karol, od začátku jsem cítila, že my dvě si budeme rozumět. „Co?" Cukla jsem sebou. „Že máš přestat zírat na toho hezkýho instruktora." Zopakovala a smála se ještě víc. „Já nezírala!" Ohradila jsem se. „Zdravím vás dámy, jsem Sam." Přišel k nám a napřáhl k nám ruku, kterou jsme obě přijaly. „Jsem Karol." „Hezké jméno a odkud jsi?" „Tady z Mexika, omluvte mě na chvíli." Zachichotala se a poodešla. „A ty?" Upřel na mě svoje modré oči, ve kterých se odrážela všechny krása oceánu. „Jsem Ariel, původně z Barcelony, teď z Itálie." Oba jsme se zasmáli. „Jak se ti tady zatím líbí?" „Líbí, je to tady... Nevím jak to říct, člověk tady nemyslí na to špatný, ale na svoje sny." Pořád se usmíval. „To je záměrem tohohle místa. Nechtěla bys zkusit zpívat?" Zaskočil mě. „Já? To nevím." „Myslím si, že je to skvělý nápad, chtěl bych tě slyšet, prosím." Podíval se na mě smutně. „No dobře." Rezignovala jsem, on mě dovedl na pódium a do rukou mi dal mikrofon. Nadechla jsem se a nechala se vést svým srdce, tu písničku jsem neměla hotovou, ale můj jazyk najednou přesně věděl jaká použít slova.

Una historia que comienza ahora - Příběh který začíná právě teď

Es el primer paso - Jedná se o první krok

Desde aqui todo puede pasar - Odtud vše, co se může stát,

Vamos juntos sin perder el rumbo - Pojďte společně, aniž by ztratily kurs

Con el viento llevandonos - S vítrem který nás zavane

Sin espejo retrovisor - aniž by ses ohlédl

No importa lo que venga - Bez ohledu na to, co přijde

El camino es claro, y no estoy solo - Cesta je jasná, a nejsme sami

En busca de esta ilusion - Při hledání této iluze

Un destino, una estrella para alcanzar - Cíl, jedna hvězda je k dosažení

Nada puede detenernos ya - Nic nás nemůže zastavit

Somos uno, una sola voz que canta esta cancion - Jsme jeden, jeden hlas zpívat tuto píseň

Que siente, que crecera, crecera - Cítím, že poroste, poroste

Když jsem dozpívala všichni mi začali tleskat a Sam na mě jen nevěřícně koukal, pak se začal usmívat a přidal se k potlesku. Nervózně jsem se usmála, položila mikrofon a slezla za ním. „Zpíváš... Teď nenacházím slova já." Zasmál se a spontánně mě objal, nebránila jsem sem, ale pak mi to došlo a trochu jsem se odtáhla. „Promiň, bylo to netaktní." Omluvil se nervózně. „Ne to je v pořádku." Pousmála jsem se. „Půjdu se seznámit s ostatními a pak bychom se mohli trochu projít, co na to říkáš?" „Skvělý nápad." Věnoval mi polibek na tvář a odešel.

_____________________________________

Ahojte, dneska jsem se nějak rozepsala tak tady je ještě jedna kapitola :) Jinak na fotce v médiích máte i pro představu jak asi vypadá Sam a písnička je Un destino :)

Miharu♥