♥We are still brothers ♥

18. kapitola - První lekce

Ahojte, hned na začátek bych tuhle kapitolu chtěla věnovat někomu kdo je s tímhle příběhem od začátku a co hodně podporoval i Novou sestru a obecně mě hodně podporuje ve psaní, navíc sama píše opravdu skvělé příběhy, které aspoň já jsem schopná přečíst jedním dechem. Takže tahle kapitola je pro SoyLunaNavzdy,  děkuji az všechny tvé krásné komentáře, doufám, že budeš pořád psát tak skvělé příběhy a, že u We are still brothers zůstaneš stejně jako u Nové sestry ♥♥ Užijte si kapitolu :)

Pohled Ruggera:

Seděl jsem ve školních šatnách a nepřítomně koukal před sebe. Nechal jsem ji jít a teď jsem se ještě musel vypořádat s Leonardem. Zatřásl jsem hlavou, vzal si věci ze skříňky a chystal se odejít. „Kámo tak tohle musíš vidět!" Přiběhl zadýchaný Damien. „Co se děje?" „Kolem celé školy jsou novináři a hledají tě!" „Cože?" Vytřeštil jsem oči. „Je jich spousta, jak se odsud chceš dostat?" „Normálně, nebudu se pořád řídit jimi." Odhodlaně jsem vyšel před školu a došlo mi, že tak jednoduché to nebude. Bylo jich opravdu hodně. „Je pravda, že jste se s Candelarii rozešel kvůli jiné dívce? A opravdu jste tu dívku přebral svému bratrovi? Milujete ji? Kde je teď?" Ze všech stran padaly různé otázky a já nehodlal na nic odpovídat. Pomalu jsem se snažil protlačit k autu. „Nebudu odpovídat na žádné otázky!" Zvýšil jsem trochu hlas.

Damien mě dostal do auta a oba jsme za sebou zavřely dveře a vydechli jsme. „Můžeš mi říct jak se sem dostali?" Zeptal jsem se. „Někdo jim musel zavolat." Najednou mi to začalo dávat smysl, tohle byla první rána od Lea, první část plánu jak mě zničit. Nechal jsem to být, nechtěl jsem tím Damiena zatěžovat a raději jsem ho odvezl domů.

Doma:

„Tak jaká byla cesta ze školy?" Zeptal se posměšně Leo hned, jak jsem vstoupil do domu. „Proč se ptáš, vsadím se, že ty novináře máš na svědomí ty!" Procedil jsem skrze zuby. „Co bych lhal, mám je na svědomí. A měj na paměti bratře, že tohle je jen začátek." Zasmál se a odešel. Nebál jsem se ho, neměl jsem proč, znal jsem ho líp než kdokoliv a většinu těchto, triků znal ode mě. Vytáhnul jsem si telefon a šel do kuchyně, abych se najedl. Na stránkách byly první fotografie z toho programu, kde byla Ariel. Když jsem si je tak prohlížel, všimnul jsem si kluka, který jí na té fotce objímá. Naštvaně jsem telefon zamknul, nechal ho tam ležet a šel s kytarou do zahrady. Chtěl jsem dodělat tu písničku ze snu.

Pohled Ariel, další den:

Budík nás vzbudil kolem sedmé, rychle jsme se omyly a oblékly, abychom mohly jít na první zkoušky. Jako první jsme dnes měli tanec, bylo fajn, že většina aktivit tady byla venku. „V jaké jsi skupině?" Zeptala jsem se s nadějí v hlase Karol. „Jsem v Céčku." Posmutněla, já byla v Áčku. „No to nevadí, aspoň jsme spolu na pokoji." Objala jsem jí a ona přikývla, znamenalo to, že každá bude mít lekci jinde a s někým jiným.

Ve skupině se mnou už bylo pár lidí, které jsem znala, ale pořád tam byla spousta pro mě neznámých lidí. „Dobré ráno lidi." Přiběhl s úsměvem Sam, měl tolik energie. „Dneska začneme s tancem, který je pro role v Disneyho seriálech nebo filmech důležitý. Disney si na hudbě a výrazových projevech hodně zakládá, tudíž to nemůžeme opomenout a navíc dva seriály, pro které se na tomto programu vyberou někteří herci se na tanci a hudbě zakládají. Dobře nejdřív vám předvedu choreografii a vy jí pak několikrát zopakujete, ať vidím co ve vás je, pak si do další lekce nachystáte vlastní."

Jak řekl tak taky udělal, předvedl nám choreografii a my jí pak museli několikrát i samostatně opakovat. Nakonec jsme měli zbytek lekce začít nacvičovat vlastní kroky, problém to pro mě moc nebyl už od mala jsem tancovala. „Tancuješ dobře, ale musíš se víc soustředit. Nespěchej tolik, takhle to vypadá příliš uměle a přitom by to mělo být spíš spontánní." Poučil mě a já zkusila kroky zopakovat znovu už i s jeho radami. „Tak to bylo správně, máš talent, ale budeš na něm muset ještě zapracovat." Usmál se a šel za dalšími.

„Tak jo lidi, teď máte deset minut volno a pak běžte na svoje další lekce podle rozdělení skupin. Uvidíme se zítra." Rozloučil se s námi a odešel. Pomalým krokem jsem si vzala pití z lavičky a šla na místo, kde byl zpěv.

Večer:

Celý den byl poměrně náročný, každý samozřejmě chtěl abychom ze sebe vydali to nejlepší a na konci dne jsme byli všichni vyčerpaní. Na druhou stranu pracovali tady s námi opravdoví profesionálové. Dala jsem si rychlou sprchu a šla si vybrat, co si obléknu. „Kam se chystáš?" Zeptala se Karol zatímco jsem rozjímala nad svým oblečením. Trošku je zapomněla odpovědět a dál se soustředila na výběr oblečení. „Ty jdeš za Samem, že jo?" Vykřikla s úsměvem. „Možná." Zasmála jsem se s ní. Ze skříně jsem si vzala černé rychle s vyšším pasem, šedé tričko a černou sportovní mikinu.

↑Vzhled Ariel↑

„Takže po tobě jede?" „Karol já nevím, ale možná to dneska zjistím." Mrkla jsem na ni. Navlnila jsem si vlasy a lehce se namalovala. „Vypadáš skvěle, to bude asi tím, že vypadáš stejně jako já." Obě jsme se zasmáli. Pak už jsem si vzala do ruky jen telefon a šla za Samem.

Trochu nervózně jsem zaklepala a čekala, jestli někdo otevře. „Dále." Ozvalo se z pokoje. Opatrně jsem chytila za kliku, otevřela dveře a pomalu vstoupila do pokoje. „Ahoj." Ozvalo se za mnou, trochu jsem sebou cukla, protože jsem se lekla, ale hned jsem se usmála. Stál tam Sam (kdo taky jiný), měl mokré vlasy a kolem pasu omotaný jen ručník, nejspíš právě vylezl se sprchy. Cítila jsem jak se začínám červenat. „Omlouvám se, kolem lekcí byl chaos tak jsem se nestihl včas osprchovat. Jen se obléknu a hned jsem u tebe." „Dobře." Pípla jsem a posadila se na židli, kterou tam měl.

„Co kdybychom si pustili nějaký film?" Zeptal se, když se vrátil. „Proč ne." „Jinak ti to sluší." Mrknul na mě a začal v počítači hledat filmy. „Děkuji." „Jak se ti líbil první den lekcí." „Bylo to úžasné, všichni kolem mě jsou tady skvělí umělci." „Řekl bych, že se k těm skvělým umělcům řadíš i ty." „Nikdy jsem neměla duši umělce, nevázanou a bezstarostnou." Oponovala jsem. „Duše umělce tkví v každém z nás, jen jí každý probouzí jinak, někdo jí neprobudí vůbec, jiný právě probudí tu nevázanost a ještě někdo jiný probudí ty nejtajnější a zároveň nejkrásnější zákoutí tak aby tak aby i ta bezstarostnost zůstala skryta. Ovšem nikdo by neměl říkat, že nemá duši umělce." Zůstala jsem koukat jako opařená, jeho slova měla až nadpozemskou hloubku. „Páni..." Vydechla jsem. „Už jsi přemýšlela o té choreografii na zítra?" „Jo, už ji mám téměř hotovou. Hodně jsem se snažila řídit tvými radami." „Skvěle, jsem na tebe zítra zvědav." „To i já na sebe." Zašeptala jsem a jen se usmála. „Co takhle se podívat na Harryho Pottera? Už jsem to neviděl věčnost." „Proč ne." Přitakala jsem a Sam zapnul film.

_________________________________________________

Doufám, že se vám kapitola líbila a já se budu těšit příště 😊
Miharu❤