♥We are still brothers ♥

15. kapitola - Udělám ti ze života peklo!

Večer, den před odletem:

„Zlatíčko, můžu?" Vešel do pokoje táta a já se usmála. „Jsi připravená?" Objal mě. „Řekla bych, že ano." „Ani nevíš, jak moc jsem na tebe hrdý, jdeš si za svým snem." Dal mi pusu do vlasů." „No tak tati." Zasmála jsem se. „Myslím to vážně, už jako malá jsi zpívala a tancovala v našem obýváku. Když ti bylo pět a Ruggerovi sedm tak jste nás svolali do obýváku, měli jste nacvičené celé vystoupení, písničky, choreografii a Rugge už tehdy u toho zkoušel hrát na klavír. Oba jste to v sobě měli už od malička." Objal mě. „S Ruggerem? Myslela jsem, že jsme se tady viděli poprvé?" Zarazila jsem se. „Kdepak, viděl tě už jako miminko akorát pak jsme se kvůli práci přestali stýkat proto si na sebe moc nepamatujete." Znovu se usmál a já jen přikývla. „Dobře princezno, tak se na zítra pořádně vyspi. Dobrou noc." „Dobrou." Táta odešel a já se šla umýt.

Pohled Ruggera:

„Ahoj Leo." Pozdravil jsem, přišel ke mně do pokoje. „Nazdar, hele musíme si něco ujasnit." Měl dost nečitelný výraz. „Tak povídej." Pobídl jsem ho. „Aby bylo jasno, nezapomněl jsem na to s Ariel, jenom jsem před ní nechtěl dělat dusno, když se musela připravovat do Mexika. Teď bude měsíc pryč, tak se připrav, že ti ze života udělám peklo!" „Leo, měli bychom si o tom rozumně promluvit. Nechodím s Ariel.." „Jo já vím, za to si můžeš sám. Ruggero to kvůli tobě mi dala kopačky a já ti předvedu, co dokážu!" Na tváři se mu objevil zlomyslný úšklebek a odešel. Myslel jsem si, že už je to všechno zase v pořádku, choval se normálně a teď přijde s tímhle? Tohle se nemělo stát, nikdy jsem neměl dovolit, aby mezi nás vstoupila dívka. Měl jsem být ten zodpovědný velký bratr a místo toho jsem se choval sobecky, chtěl jsem Ariel pro sebe a nemyslel na následky.

Zvednul jsem se z postele a šel se s ní rozloučit, měl jsem s nimi jet zítra na letiště, ale rozhodl jsem se, že nepojedu. Nebudu se jí plést do života víc než je to nutné. Zaklepal jsem a vstoupil do pokoje, kde seděla u počítače. „Ahoj." Šeptla. „Přišel jsem se rozloučit." „Rozloučit?" Zopakovala překvapeně. „Zítra s tebou na letiště nepojedu." „Co? Proč? Ruggero..." „Hele život jsme si navzájem zkomplikovali dost, chci si svůj život konečně urovnat." „Myslela jsem, že budeš poslední, s kým se rozloučím, ne první. A rozhodně se nechci loučit takhle." Chytila mě za ruku. „A jak ses chtěla loučit?" Koukal jsem jí do očí. „Takhle..." Postavila se na špičky, naklonila se a políbila mě. Vzal jsem její tvář do dlaní a přitáhnul si jí ještě víc. Zase jsem se choval nezodpovědně, ale bylo to už jedno, zítra stejně odlétala. Odtáhl jsem se, až když mi došel kyslík, opřel jsem svoje čelo o to její a jen tak jí koukal do očí, bylo mi víc než jasné, že až přijde chvíle, kdy promluvíme tak opět vše zkazíme. „Tohle mi přijde jako hezčí rozloučení." Usmála se. „Tímhle to, ale končí. Víš to, že ano?" Odtáhla se. „Za měsíc se vrátím." „Já vím, ale tohle by nešlo. Oba se musíme soustředit na své sny, jeden k druhému prostě nepatříme." „Opravdu to tak chceš?" Oči měla skleněné. „Víš občas musíš dělat věci, které nechceš a kolikrát musíš učinit rozhodnutí, které tě bolí, protože víš, že někoho jiného to bolí stokrát víc." „Leonardo..." „Jo, je to můj malej bráška nemůžu dovolit, aby se kvůli mně trápil." Pohladil jsem jí po tváři. „Za každou cenu ten zodpovědný Ruggero. Nemůžu uvěřit, že jsem zrovna s tebou v pěti tancovala a zpívala po obýváku ve Španělsku." Usmála se. „Už tehdy jsi byla nádherná a talentovaná." Začervenala se. „Ty si to pamatuješ?" „Jistě, nezapomněl bych." „Bude se mi v Mexiku stýskat." Padla mi do náruče a já ji stiskl. „Taky se mi bude stýskat." „Budeme si psát?" Jen jsem smutně zakroutil hlavou. „Takhle to bude nejlepší pro všechny." Tričko mi začaly smáčet její horké slzy. „Nezapomenu na tebe..." „Ani já na tebe, pořád budeš moje malá Ariel." Pousmál jsem se a znovu jí políbil do vlasů. „Teď bys měla jít spát, zítra totiž začínáš úplně novou kapitolu svého života. Zítra si začneš plnit sny." Přikývla. „Dobrou Rugge." „Dobrou." Nechal jsem její dlaň vyklouznout z té mé a potichu odešel.

_______________________________________

Všechny vás zdravím s novou kapitolou :) Doufám, že se vám příběh zatím líbí a nebojte od příští kapitoly už se to bude víc točit kolem Ariel, Karol a Mexika a celkově se tam začne (snad) něco dít :) ♥

Miharu♥