Subject A0 - Redemption

7.

Když jsem se probudila, zjistila jsem, že už je světlo. První, co mě napadlo, bylo, jestli Minho nebyl tak blbej, aby šel do labyrintu sám. Já na běhání bohužel ještě neměla sílu. Ani jsem netušila, jestli budu schopná se zvednout. Ale rozhodně jsem měla v plánu se do labyrintu vrátit, až mi bude o něco lépe. Ani ten souboj a ani Newtova slova mě neodradili, abych se tam vrátila. Táhlo mě to tam tak silně, i když jsem pořád nechápala proč. Jako by to byl ten důvod, proč jsem byla tady. Snažila jsem se neúspěšně zvednout alespoň na lokty. Bolest, která mě stále ještě úplně neopustila, projela celým mým tělem, až jsem se propadla zpět do lehátka. I tak jsem ale mohla slyšet hlasy zvenčí. Věděla jsem moc dobře, kdo tam venku je, a o kom mluví.

„Nevěřím, že by za její zranění mohlo tak málo." Uslyšela jsem jako prvního Newta zavrčet jakoby tak nějak z dálky. Srdce se mi ihned sevřelo úzkostí. Doufala jsem, že ta včerejší omluva stačila, aby mi alespoň trochu znovu uvěřil. Ale asi jsem se mýlila.

„Nemůžem jí nutit, aby nám řekla pravdu. Ale souhlasím, že to nemohlo být takhle jednoduchý." Povzdechl si Minho. Už podruhé mě píchlo u srdce, i když se mi na druhou stranu lehce ulevilo, že nešel Minho do labyrintu sám.

„A co když nám jí sem nasadili?" Trhla jsem sebou nad Gallyho hlasem. Lehce jsem se kousla do spodního rtu. Sice jsme spolu nikdy zrovna moc nevycházeli, ale nikdy by mě nenapadlo, že z jeho úst něco takového uslyším. I když mě to asi mohlo napadnout. Ale já si nemyslela, že byl tak zlý, jak hodně lidí říkalo.

„Máme jí všichni uvěřit a ona nás pak všechny zradí, až to budeme nejmíň čekat a pošle nás na smrt." Škubla jsem sebou ještě ostřeji, jak mě jeho slova zabolela. V hlavě se mi ihned odehrála znova ta slova, která mi řekl Alfred.

Jsi jedna z nich. Kvůli tobě jsme všichni tady. Všichni jsme odsouzeni k mrti a ty za to můžeš.

Do očí se mi ihned nahrnuly slzy. Možná měl tehdy Alfred pravdu. A možná jí měl i teď Gally. Co když ta změna, o které všichni mluvili, nebyla v dobrém. Ta myšlenka mě pohlcovala každou sekundou, protože už nebyl skoro nikdo, kdo by mi věřil. Čím víc jsem na to myslela, tím víc to bylo reálnější. Všechny mé myšlenky, i ta zpropadená intuice, by tomu odpovídaly.

Nechtěla jsem ale být taková jak říkali. Nikdy jsem ani v nejmenším nepomyslela na to, že bych je kdy zradila. To prostě nepřipadalo v úvahu. Byli pro mě jako rodina. Vynaložila jsem veškerou sílu a zapřela se, abych se mohla posadit. Pevně jsem držela čelisti k sobě a snažila se ze sebe nevydat ani hlásku. Nechtěla jsem, aby někdo zjistil, že jsem vzhůru.

„To je hloupost. Jestli se jí tam něco stalo, co nám, už z jakéhokoli důvodu, nechce říct, je to její věc. Já jí věřím. A taky tomu, že vše řekne, až bude chtít." Snažil se ostatní uklidnit Alby. Nevím, čím jsem si jeho důvěru zasloužila, ale bylo to v tuhle chvíli vlastně to jediné, co mi dodávalo sílu. Ale také víru. Věřil ve mně.

Uslyšela jsem tichý pohyb a rychle pohlédla k místu, odkud ten zvuk vyšel. S překvapeným výrazem jsem zůstala až téměř nepřítomně hledět na Jeffa, který seděl na kraji jednoho z lehátek a sledoval mě. Sice jsem netušila, jak dlouho tu byl, ale něco mi napovídalo, že slyšel vše, co se za tenkými zdmi marodky dělo. Sledoval mě s uvolněným výrazem ve tváři, zatím co měl ruce založené na prsou. Alespoň on nevypadal, jako by tohle měl být konec světa.

Uhl pohledem ke dveřím, než se opět podíval na mě. Jako by se mě tím ptal, jestli má někomu říct, že jsem vzhůru. Okamžitě jsem na jeho nevyřčenou otázku až zuřivě zavrtěla hlavou. Nechtěla jsem vidět nikoho z nich. Chtěla jsem se co možná nejdéle užírat tou možnou myšlenkou, že jsem přesně tak špatná, jak si někteří myslí. Věděla jsem, že u některých placerů ztrácím důvěru. Ale nechápala jsem, proč mě nejvíc ničilo, když jsem pomyslela na to, že bych ztratila zrovna tu Newtovu. Venku bylo najednou ticho. A mě začal přepadat strach, že se na mě někdo přijde podívat, jak mi je. Nebyla jsem zrovna ve stavu, kdy bych snesla návštěvy. Potřeboval jsem aspoň na okamžik zastavit čas, abych se dokázala uklidnit.