Impossible

Děti...

Další kapitola je trošku dřív, než jsem plánovala... Políbila mě můza :) Moc díky za podporu, doufám, že se vám to pořád líbí :)) Moc děkuji, vážím si toho :)

Anette

Probudím se v nějaké prapodivné poloze. Ruku mám v Patrickově obličeji, nohu mezi jeho nohama, hlavu na jeho krku a druhá noha i ruka mi padají z postele.

Patrick je natlačený na zdi jako sardinka a já se neudržím a začnu se šíleně smát, až toho chudáčka Sardinska vzbudím.

Narovnám se a sladce se na něj usměju, když konečně rozlepí oči. On se na mě jen zmateně podívá, neví co má tenhle pohled znamenat. Já pouze dostala strašnou chuť si hrát. A on bude objekt mé úžasné hry.

„Dobré ráno lásko, jakpak se ti spalo?“ zeptám se prstem mu provokativně přejedu po jeho pořád nahém břichu. Ne, on si prostě nemůže vzít tričko, aby mě tolik neprovokoval. To je asi nad jeho síly. Achjo.

„A- ahoj“ zakoktá a pořád na mě nevěřícně zírá. Sleduje, kam putuje můj prst, který se zarazí u gumy od jeho kalhot.

„Celou noc se mi o tobě zdálo broučku.“ Řeknu a svůdně na něj mrknu. Ten jeho překvapený výraz si pořádně vychutnávám. Rukou ho stále hladím po břiše, jen jemně a lehce.

„Eh? A co se ti zdálo?“ zeptá se a pozvedne obočí. Asi vážně netuší, o co tu jde. Najednou se zvednu a sednu si na něj obkročmo. Ne tak, abych ho udusila, nebo aby vyvrhnul oběd, ale tak, aby mi nikam nezdrhnul. Vezmu mu ruce a dám mu je za hlavu. Otřu se svým nosem o ten jeho a pozorně sleduju jeho reakci.

„No, zdálo se mi o naší svatbě! Já měla růžové šaty, tys měl nádherný bílý oblek a měli jsme kolem tisíce hostů! A kolem pobíhali naše tři děti- Rebecca, Simon a Juliet!“ šíleně se usměju, vykulím oči a čekám, jak zareaguje.

Strašně rychle se snaží dostat se ode mě pryč, vypadá strašně vyděšeně. Mám co dělat, abych se nezačala smát.

„Co to do háje meleš?“ zděšeně na mě zakřičí a v tu chvíli to už nevydržím, skulím se z postele a začnu se šíleně řechtat. Mám úplně normální záchvat smíchu, až z toho brečím. Popadám se za břicho a furt nemůžu přestat.

Zírá na mě, jako bych se totálně zbláznila, ale nijak mi v tom nebrání. Dál sedí na posteli a snaží se domyslet, co to mělo znamenat.

Pomalu se začínám uklidňovat a sednu si na koberec. Vážně se mu zadívám do očí a velice, ale opravdu velice důležitě na něj promluvím.

„Taky se mnou chceš mít tři děti? A když budeš hodný, nechám tě vybrat náš svatební dort!“ řeknu a pořád neztrácím vážný výraz.

„Zbláznila ses? Mám zavolat doktora?“ zeptá se zmateně a já se už zase začnu neovladatelně smát, nejde přestat.

„Nikoho prosimtě nevolej. Ani nevíš jak vtipně si teď vypadal.“ Zasměju se a dál se kroutím v křečích od smíchu po koberci.

Furt na mě nechápavě zírá, ale vezmě mě do náruče a položí si mě k sobě na klín. Nebráním se a dám mu ruce kolem krku.

„Ty mi teda dáváš zabrat holka.“ Usměje se a dá mi jemnou pusu. Potom se zarazí, asi si uvědomil, co právě udělal. Omluvně se na mě podívá a sklopí pohled. Vezmu jeho obličej do dlaní a dám ho tak, aby se mi díval do očí.

„V klidu prosimtě.“ Skoro zašeptám a usměju se.

V očích mu zazáří jiskřičky a políbí mě. Bez jakéhokoliv ostychu a studu mě začne líbat. Měla bych se bránit, přece jenom včera jsem zažila rozchod a s Patrickem stejně nic nechci, ale mé tělo odmítá poslechnout. Moje ruce mu zajedou do těch jeho sexy vlásků a přitláčím si tím jeho hlavu ještě blíž k té mé. On mě chytne oběma rukama na zádech a celou si mě k sobě pořádně přitiskne. Dál mě líbá, ale já ho odstrčím, musím popadnout dech.

„Víš, že tohle bychom dělat neměli, že?“ řeknu zadýchaně a koukám do těch jeho krásně se lesknoucích očí.

Místo odpovědi mě povalí na postel a začne mě líbat na krku, lícní kost, rameno…

Sednu si a dostrčím ho.

„Prosím, ještě na to nejsem připravená. Chci být s tebou kamarádka, nic víc. Prosím, pochop mě.“ Řeknu a skloním hlavu, abych nemusela sledovat jeho ublížený výraz. Doufám, že se teď nenaštve a nepřestane se se mnou kamarádit.

„Chápu to. Počkám si.“ Řekne a vezme si mě zpátky na klín. Sice to není odpověď, kterou jsem chtěla slyšet, ale můžu být ráda aspoň za tohle. Časem ho přece jenom nějak dokážu přesvědčit, že ani on mě nechce za víc než kámošku. Jednou se mi to určitě povede. Aspoň v to doufám.

„Takže kámoši?“ zeptám se.

„Kámoši.“ Odpoví s úsměvem a obejme mě.

Jsem mu vděčná, teď potřebuji pravé kamarády. Potom, co mi udělala Britney… To mi hodně ublížilo. Opravdu dost.

Chvilku tam jen tak sedíme v objetí, když v tom mi něco dojde. Musím udělat něco strašně moc důležitého.

„Teď přijde ta těžká část.“ prohlásím do ticha.

„Jaká?“ zeptá se.

„No, musím zavolat Chrisovi.“ Odpovím a povzdechnu si.