Kino...

326 24 0
                                    

Tak tady po dlouhé době další část :)) Ve škole mám už za sebou všechny písemky, takže už to bude zase rychlejší :D A do toho jsem teď nemocná, takže mám spoooustu času :P

Moc díky, že to furt čtete. Strašně si toho vážím :) Už 2 200 reads! Wow!! Fakt moc moc díky, jste všichni zlatíčka :)

Taky by mě zajímal váš názor... Začala jsem psát novou povídku a zajímalo by mě, jestli ji mám nebo nemám přidávat, jestli byste to třeba tady někdo četl... Názor prosím do komentářů :)

Naposledy se kouknu do zrcadla. Mohlo by to být lepší, ale se svým ksichtem už asi nic neudělám, maximálně plastická operace a na tu není teď čas ani prostředky. Na sobě mám černé šaty, které mají krajkovou sukni. Jsou celkem krátké, ale neodhalují nic, co nemají. Obyčejné černé boty bez podpatku, abych se nepřerazila, mi padnou skvěle, takže můžu vyrazit, protože Andy tu bude každou chvíli.

Hned co jsme vyrazili z nemocnice, jsem jela domů, abych se stihla připravit a nenechala ho čekat, to se přece nedělá.

Dostala jsem od něj smsku, že zajdeme do kina na nějaký nový skvělý akční film. Podle mě to bude zase nějaká nudná věc s trapnými efekty a hlučnými výbuchy v okolí, ale neberu Andymu tu iluzi, že to bude fajn.

Zazvoní zvonek u dveří a já rychle seběhnu dolů, aby mu neotevřela moje mamka. Ona se vždycky zapovídá a to bychom se pak vůbec nikam nedostali. Jestě by byla schopná ho pozvat na kafe a u toho zdrbnout sousedy.

„Ahoj kámoško.“ Pozdraví a usměje se na mě, když mu otevřu dveře.

„Čauky mňauky.“ Odpovím a sjedu ho pohledem. Na sobě má bílou volnou košili, která je z větší části rozepnutá. K tomu samozřejmě černé roztrhané džíny a tentokrát svítivě žluté tenisky. Velmi originální. Vlasy má rozcuchané, jako by nikdy nepoznali hřeben, ale vypadá to šíleně sexy, aspoň pro tentokrát. Jeho modré oči si mě prohlíží stejně jako já jeho a já se na něj jen uculím a začervenám se. Vedle někoho, kdo vypadá tak úžasně, budu vypadat jako… No, jako něco hodně ošklivého co právě vylezlo z kanálu. Jen tak pro představu, aby bylo jasno.

„Vyrazíme? Ještě dřív, než tvoje mamka postřehne, že tu jsem. Nechci poslouchat o tom, že paní od vedle si udělala nové vlasy a že vypadá strašně.“ Zašklebí se a já se rozesměju. Říkala jsem, že by to mohlo takhle skončit.

„Jasně. Pojď, už se nemůžu dočkat.“ Odpovím a vezmu si svou černou kabelku. Ještě zakřičím na mamku, že odcházím, zabouchnu dveře a vyrazíme po dlážděném chodníčku k brance, za kterou čeká Andyho auto s osobním řidičem pro tento den.

Abyste rozuměli, Andy není zas tak moc bohatý, aby si mohl dovolit soukromého řidiče. Ale vždy, když někam vyrážíme spolu, tak místo toho, abychom čekali na autobusy, které tady jezdí jednou za uherský rok, tak sežene nějakého svého známého s autem a ten nás odváží. Dělají si navzájem takové laskavosti. Sice nevím, co mu za to Andy dává, ale asi to radši ani vědět nechci. Je možné, že bych se zhrozila.

Nasednu na zadní sedačku a Andy si sedne dopředu. Achjo, zase jsem tu sama. Nechápu čím to je, že vždy skončím sama vzadu, i když furt lepší než v kufru. To je ovšem zase úplně jiný příběh.

„Hej, kámo, co to máš sebou za kočku? Ta je tvoje?“ slyším z předního sedadla toho kluka, na kterého nevidím.

„Moje není, ale nesahat.“ Odsekne Andy s možná až přehnanou vážností.

„Ale simtě, že by se nám Andýsek zaláskoval?“ uchechtne se ten někdo a prudce zabrzdí, protože přehlédl červenou. Sice málem přepadnu k nim dopředu, ale stihnu se zachytit tak, aby si ničeho nevšimli a já dál mohla poslouchat jejich zajímavý rozhovor.

„Co to zase meleš? Je to má nejlepší kmoška, to je celé. Šlápni na to, ať už jsme u kina.“ Řekne velmi hnusným tónem Andy a opře se o opěradlo křesla.

Tak co jiného se dalo čekat, jasně že se mu nebudu líbit. Co by dělal s mladší holkou. Zvlášť s takovou, jako jsem já. To by si teda dal. A já se mu ani nechci líbit, chci s ním být kamarádka, nic víc nic míň. Je to tak pro oba lepší.

„Tady zastav. Pojď Anette, vystupujeme.“ Řekne Andy a otevře mi galantně dveře. Rychle vyskočím, abych se nějak nezranila nebo tak a přisunu se k Andyho boku.

On zabouchne dveře a auto odjede.

„Film začíná za dvacet minut, takže jsme tady akorát.“ Usměje se Andy nad svým promyšleným plánem a vyrazí směrem ke kinu. Já rychle klopýtám za ním. Má moc dlouhé kroky. Jeden jeho jsou dva mé. To se přece nedá stíhat!

„Koupíš mi velký popcorn a velké pití?“ zaškemrám a udělám na něj psí oči. Usměje se a zakroutí hlavou.

„Co bych pro tebe a tenhle tvůj pohled neudělal. Pojď,“ odpoví a táhne mě s sebou,“ Jo a mám pro tebe ještě jedno překvapení, za které mě s největší pravděpodobností zabiješ.“ Dopoví a zastaví se. Koukne se mi zhluboka do očí. Tohle nebude pěkné.

„Slyšela nás, když jsme mluvili o tom kině a já jsem jí dovolil, že může s námi. Myslím si, že byste kvůli klukovi neměli zahazovat kamarádství, které máte už tak dlouho. Žádný kluk vám za to nestojí.“ Dokončí svůj proslov a provinile se zašklebí. Zabiju ho. Zabiju ho velice bolestivou smrtí. Hned, jak mi koupí to pití a popcorn samozřejmě. Hodím po něm vražedný pohled a on o trošku ucouvne. Tak se mi to líbí.

„Tak kde je?“ zeptám se a rozhlížím se po okolí.

V tom jí uvidím. Její tmavé vlasy s jemným nádechem červené, provinilý sklopený pohled a červený korzet s bílou sukní.  Na nohou jako obvykle glády.

Narovnám se a jdu směrem k ní. Neztratím svou hrdost. To ona mi něco provedla, ne já. To ona se má omlouvat, ne já. To ona má mít výčitky svědomí, ne já.

„Ahoj Anette.“ Kuňkne, když dojdu až k ní.

„Nazdar.“ Odseknu a stále z ní nespouštím zrak. Ona zvedne své oči, které se setkají s těmi mými. Chybí mi naše přátelství.

„Omlouvám se. Nechtěla jsem, aby to takhle dopadlo. Dala jsem mu kopačky, už ho nikdy nechci vidět. Chci, abys věděla, že to on mě vždycky sváděl. Já jenom nedokážu pořád odrážet snažení ostatních, neumím říkat ne. Vím, že jsem tady u něj měla, ale nepovedlo se a strašně mě to mrzí. Doufám, že mi dokážeš odpustit.“ Dořekne a čeká na mou odpověď.

Rozpřáhnu ruce a obejmu jí. Chvilku je sice v šoku, ale pak mi objetí oplatí.

„Kluci nám za tohle nestojí, jasný? Nenecháme nikdy žádného kluka nám všechno zničit.“ Řeknu a usměju se na ní.

„V tom s tebou souhlasím sestro.“ Zasměje se a chytne mě jednou rukou kolem krku. Mávnu na Andyho, ať jde za námi.

Když přijde, chytnu kolem krku já jeho, z druhé strany Britney a jdeme do sálu.

„Ale za trest za to všechno, mi koupíš další popcorn.“ Oznámím jí a zasměju se.

„Pro tebe cokoliv.“ Kysele se zašklebí, ale vím, že to tak nemyslí.

Konečně jí mám zase zpátky.

ImpossibleKde žijí příběhy. Začni objevovat