Impossible

Epilog

O sedm let později...

"Lásko? Podáš mi prosím ty cereálie? Už zase si je dal moc vysoko a já na ně jako vždy nedosáhnu. Kdy konečně pochopíš, že jsem moc malá?" zeptám se svého snoubence, který sedí opodál na barové židličce v naší nové společné kuchyni. Přestěhovali jsme se do tohohle malého baráčku na kraji města teprve před necelým měsícem, takže to tu ještě není tak docela zařízené, ale kuchyň je už celá kompletní. Vše, co se týká jídla muselo být uděláno jako první.

"Anett, přestaň se pro to natahovat. Víš, že se nemáš namáhat. Čtvrtý měsíc těhotenství je přece jenom čtvrtý měsíc a nechci, aby se tobě nebo našemu malému chlapečkovi něco stalo." odpoví a starostlivě se na mě usměje.

"A co když to bude holka?" zeptám se ho a sednu si, když čekám, až mi tu krabici konečně podá. Mám hrozný hlad, přece jenom jím za dva.

"Hlavně ať je to v pořádku. Stejně to bude kluk." usměje se a nasype mi do misky cereálie, které zalije mlékem a podá mi to. Konečně.

"Andy, ty jsi takový roztomilý. Když už za mě všechno děláš, co kdybys mi donesl zezhora kabelku a kabát, abych nepřišla pozdě do práce?" uculím se na něj co nejsladčeji to jde a nacpu si do pusy celou velkou lžíci.

"Pro tebe cokoliv. A jez pomalu, Britney na tebe počká." odpoví a běží nahoru po schodech. Koukám se za ním a musím se usmát. Dříve nejlepší kamarádi, teď máme před svatbou, dítě je na cestě a konečně bydlíme spolu v krásném malém domečku. Už se těším, až své dítě budu houpat pod stínem té velké jabloně, která je na naší zahradě a budu přitom držet Andyho za ruku. Taková pěkná a šťastná rodinka. Z přemýšlení mě vyruší, když mi Andy mává rukou před obličejem.

"Prober se. Tady to máš. Teď to hezky všechno dojez, já musím do práce. Klienti nečekají." dá mi pusu na tvář, hodí na sebe koženou bundu a zabouchne za sebou dveře. Slyším auto odjíždějící z příjezdové cesty a zavření brány. Je pryč.

Koukám se na naše společné fotky, které máme vyvěšené v obývacím pokoji. Je tam jedna ze dne, kdy jsme se dali dohromady.

"Bylo léto a já stále chodila s Patrickem. Jeli jsme s kámošema pod stany. Jen já, Britney, Andy, Patrick a ještě další dvě holky, nějaké kamarádky od Andyho. Seděli jsme u táboráku a zpívali si. Patrick zničehonic prohlásil, že se chce jít projít a jestli půjdu s ním. Mně se ovšem nechtělo, bavila jsem se skvěle s ostatními, tak se k němu přidala jedna z těch holek. Mám dojem, že se jmenovala Emily. Odešli spolu a já to nijak neřešila. Kecala jsem dál s Andym a bylo nám spolu skvěle. Poté na mě však padla únava, tak jsem si řekla, že si půjdu lehnout. Vlezla jsem do stanu a tam seděl Patrick a upřeně mě sledoval. Řekl mi, že okamžitě odjíždí, že už se mnou dál být nechce. Že se mnou není šťastný a že je konec. Nic jsem nenamítala, jen jsem si se slzami v očích vzala pár svých věcí a bez jediného slova jsem vylezla ze stanu. Viděla jsem, že u táboráku nikdo nezůstal. Britney byla ve velkém stanu se svýma kámoškama a povídaly si, nechtěla jsem je rušit, tak jsem zabušila na Andyho stan. Vstoupila jsem dovnitř bez vyzvání, takže jsem uviděla, jak tam sedí jen v trenkách. Zavřela jsem oči, aby se mohl obléknout a poté jsem mu vše vypověděla. On mě objal, dal mi pusu na čelo a nechal mě u sebe usnout. Ráno, když jsme se probudili, Patrick ani jeho stan tam už nebyli. On mě vzal kolem ramen a přitiskl si mě k sobě. Našla jsem v něm oporu a všechno to, co holky od kluka vyžadují. Do pár dní se to celé nějak vyvinulo a o týden později jsme si dali první pusu- Při západu slunce, když jsme byli na pikniku"

Ta fotka je skvělá, dokonce na ní nevypadám ani jako úplná brambora. Jen taková poloviční a to se dá snést.

Vzpamatuji se ze zamyšlení a hodím misku do myčky, večer jí zapnu. Rozejdu se směrem ke koupelně, kde si na sebe vezmu tmavě modré šaty, pod kterými se mi už pěkně rýsuje mé bříško. S těhotenským oblečením to bude ještě složité, ale zatím se vejdu jen do o číslo větších věcí. Lehce se namaluji, do kabelky hodím peněženku, klíče, mobil a pár dalších zbytečností, které stejně nakonec nepoužiju, ale stejně je u sebe prostě musím mít. Obleču si černý kabát ke kolenům, který přes břicho už nezapnu. Na nohy si dám balerínky a sednu si v předsíni kde čekám, až mě vyzvedne Britney.

Pracujeme spolu v nemocnici. Z ní se stala neuroložka a já pracuji na dětské psychiatrii. Chodí ke mně stejné případy, jaká jsem byla kdysi já. Dívky, které jsou zoufalé, kvůli nešťastné lásce. Dobře, já kvůli tomu nikdy neskončila u doktorů, ale i tak. Samozřejmě ke mně chodí i spoustu dalších případů, ale tyto slečny mi jsou nejblíže a z jejich případů mám vždy největší hrůzu, že to nesvedu vyléčit. Ovšem tato práce mě nesmírně baví, vždy jsem jí chtěla dělat.

Zatroubí auto a já vylezu ven. Nasednu k Britney, která se na mě jako vždy se zářivým úsměvem dívá a na přivítanou mě pohladí po bříšku. Zabouchnu dveře od auta a odjíždíme pryč.

Život je těžký, je plný překážek a nesnází, ale je v něm spousta hezkých chvil. Vždycky všechno nějak dopadne, občas špatně občas dobře. Takový už ten život je.

Nikdy se nesmíme vzdát vlastních snů, vždy musíme bojovat za to, co chceme, jinak to prostě mít nebudeme.

Život stojí za to :)

Tááák, konec!!! Moc děkuji všem, kdo to dočetl až sem, moc si vážím vaší podpory :) Dneska nebo zítra přidám začátek nové povídky, tak když se vám bude chtít, můžete se taky kouknout :) Bude to něco úplně jiného, než bylo tohle. Nepůjde tam o žádné vztahy či něco podobného. Nebudu se tu nijak moc vykecávat, takže prostě díky za dočtení a doufám, e se vám to aspoň trošku líbilo :) Užívejte života a pěkné prázdniny přeju :)) Ver :*