Impossible

Jahoda...

Tak tady jsem ještě dneska přidala další část :) Ano, baví mě to takhle ukončovat :D Snad se bude líbit a děkuji za to, že to čtete :)) Jakékoliv připomínky mi napište do komentářů a Vote mi samozřejmě vadit nebude :)) :*

Tohle jsem upřímně nečekala. Odnesl mě do celkem malé místnosti, která byla celá černo bílá. Položil mě na bílý gauč z kůže a odešel do nějakého sklepa za černým závěsem.

Když byl pryč, zvedla jsem se a roztáhla závěsy, aby tam bylo trochu denního světla. Venku jsem viděla krásnou rozkvetlou zahradu. Stromy kvetly takovou tou jemnou růžovou, kolem byly různě barevné květiny a bílý altánek v pozadí tomu dodával romantickou atmosféru.

Odtrhla jsem se od okna a začala se procházet po místnosti. Na zemi byl jemňoučký chlupatý koberec, tak jsem si sundala boty a procházela jsem se bosa. Bylo to strašně příjemné. Uprostřed pokoje byl černý konferenční stoleček a na něm bylo něco delikátního- Jahody! Ihned jsem se k nim vrhla a vzala jednu hodně červenou a velkou. V okamžiku, kdy jsem si jí chtěla dát do pusy, se objevil Chris s nějakým velkým tácem, přikrytým alobalem.

Stála jsem tam s jahodou kousek od pusy a zatvářila se strašně provinile. On se jen pousmál, položil tác a přešel ke mně. „Dej mi tu jahodu.“ Zavrněl a v očích mu tančily jiskřičky.

„A co když nechci?“ odsekla jsem mu a zašklebila se na něj.

„Stejně si jí vezmu a ty to víš.“

„To bys mě nejdřív musel chytit.“ Řekla jsem a začala i s jahodou zdrhat. Možná je divné, že jsem si jí nedala rovnou do pusy, to už by mi jí pak neměl jak sebrat, ale zkuste si za běhu dávat do pusy velkou jahodu a neudusit se přitom.

Byla jsem na druhé straně místnosti a provokativně jsem na něj jahodou zamávala. On se jen uchechtl a vydal se za mnou. Otočila jsem se a běžela dál, ale jako na potvoru mě neposlechly nohy a já zakopla a svalila se na záda na zem.

V tu chvíli mě samozřejmě dohnal a sedl si na mě obkročmo. Přišpendlil mě tak k zemi a já nemohla utéct. Kupodivu mi to nevadilo.

„Teď už mi tu jahodu dáš?“ zeptal se a zase se usmál tím roztomilým způsobem, při kterém se mi začaly sbíhat sliny. Ne! Nemysli na to!

„A stejně nedám.“ Řeknu a strčím si celou jahodu do pusy.

„Jo tak ty takhle! Tak to ti spočítám!“ Jakmile to dořekl, začal mě lochtat. A já jsem strašně lechtivá. Spolkla jsem jahodu a začala jsem pištět. Různě jsem se kroutila a ohýbala. No, ladné pohyby to asi úplně nebyli. On ale nepřestával. Jenže pak se stalo něco, na co jsem jaksi nebyla úplně připravená. Zajel mi rukou pod tričko.

„Co to do háje děláš?“ křikla jsem na něj a plácla ho přes ruku.

„Nic nedělám, já myslel… no, myslel jsem, že chceš, abych něco udělal. Promiň, já nevěděl. Jsem úplně neschopný, promiň mi to. Prosím.“ Řekl, zvedl se ze mě a sedl si na gauč. Dal si hlavu do dlaní a opřel se o kolena.

Zvedla jsem se a šla jsem za ním. Posadila jsem se vedle něj a objala ho rukou. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a druhou rukou jsem ho hladila po noze. Mohlo to vypadat celkem vtipně, kdyby to nebyla tak závažná situace.

„Já se nezlobím. Však v pohodě.“ Řekla jsem a zvedla mu hlavu, aby se na mě díval. V jeho očích byl smutek a beznaděj.

„Vážně se nezlobíš?“ kňourl a znovu sklopil pohled.

„Vážně ne,“ přisvědčila jsem,“ mimochodem jsem Anette.“ Už mi nějak nedělalo problém, mu své jméno říct. Cítila jsem se s ním dobře, tak když bude vědět mé jméno, neuškodí to.

Zvedl hlavu a usmál se. „Děkuji, že jsi mi ho řekla, vážím si toho.“

„Věř, že se sama divím, že jsem ti ho řekla.“ Zašklebila jsem se a vyplázla na něj jazyk.

Podíval se mi do očí. Jeho temné oči do mých hnědých. Hypnotizoval mě svým pohledem, naprosto mě odzbrojil, nebyla jsem schopná se pohnout.

Pomalu se ke mně nakláněl. Každá buňka v mém těle žadonila o to, spojit naše rty. Byl ode mě pár milimetrů, když v tom…