Sbohem, Roxie ✓

6sei6

Často sis stěžovala na to, že máš málo prostoru.

A tak jsem se jednoho dne rozhodl, že ti určím vycházky.

Mohla jsi v pondělí a čtvrtek chodit od čtyř až do šesti kamkoliv ven. Samozřejmě jsem chtěl vědět, kam jdeš a s kým tam budeš.

Vždy jsi mi říkala pravdu. Bral jsem to jako upřímnost mezi náma. Pravdou však bylo, že ses mě bála.

Věděla jsi, že kdybys lhala, nedopadlo by to dobře.

Nicméně já si začal zvykat na to, že čas od času někam zajdeš a tys byla šťastná.

Ovšem ne na dlouho.

Jednou jsi totiž přišla pozdě. Výmluvě ohledně zpožděného autobusu jsem odmítal uvěřit. Přišlo mi to tak směšné. Až později mi došlo, že to bylo dost reálné.

Zuřil jsem, když bylo po šesté a ty jsi stále nebyla doma.

Plakala jsi už tehdy, když jsi odemkla vstupní dveře a s neblahým očekáváním plaše vstoupila do domu.

Přihnal jsem se za tebou jako vítr, ani tě nenechal domluvit a síla, kterou jsem tě udeřil do hlavy, byla větší než obvykle.

A to byl záměr.