Sbohem, Roxie ✓

3tre3

Promiň, lásko, že jsem se ti smál, když ses mi svěřila s tím, že jsi jako malá brečela, protože jsi nedostala dopis z Bradavic. Na to jsem neměl právo.

To já jsem z nás ten, kdo žil vždycky víc ve fantasii. Avšak nepomáhala mi k tomu představivost nebo dětská naivita, ale drogy.

Vždy jsi na mě byla naštvaná, když jsi zjistila, že jsem si dal s přáteli čáru.

Ano, přesně tak.
Ty jsi chtěla umět čarovat.
A já uměl jen čárovat.

Kokain byl mimo jiné také jedním z důvodů, proč jsme se hádali.

Dost lidí si myslí, že kokain je na tom principu, že se člověk cítí, jako kdyby vypil deset redbullů, ale tak to nefunguje.

Když si dáš čáru, Roxie, tak máš prostě pocit, že můžeš dokázat všechno. Tvoje sebevědomí neskutečně vzroste, máš pocit, že můžeš udělat absolutně cokoliv. Vidíš hezkou holku a máš chuť s ní mít sex. Což by sám o sobě nebyl takový problém.

Ty máš ale pocit, že ho chce mít i ona s tebou. Tak za ní jdeš, bavíš se s ní a to úplně sebevědomě, nestydíš se, nebojíš se, prostě si jedeš to svoje a když tě odmítne, tak se jenom divíš, jak to že s tebou nechce mít sex, přijde ti to fakt divné...

Ale je ti to jedno, jdeš dál a vybereš si nějakou jinou a začneš do ní zase valit, cítíš se skvěle, máš hromadu energie, chceš se rozeběhnout a něco dělat, chceš dělat úplně všechno a všechno ti přijde jako fantastický nápad.

Ale tohle je jen jedna stránka, to je ta dobrá půlka kokainu. Pak máš tu špatnou - tu, když máš dojezd... A to je přesně naopak.

Když ti kokain dojde, Roxie, tak chceš být sama, seš uzavřená, nechceš mluvit, všechno tě rozčílí... a jediné co chceš, je dát si další kokain.

Moje nálady jsi často odnášela právě ty.

Stejně jako mou chuť na sex.

Ne pro mě nebylo žádnou překážkou.

Byla jsi tak krásná a křehká. A já viděl jen to, co jsem chtěl vidět. Nedošlo mi, že ty mě nemiluješ. Že mě už nemiluješ.