Ptala ses mě, kam jedeme a proč jedeme tak pomalu.
Na první dotaz jsem ti neodpověděl.
Na druhý jsem opáčil, že nechci, abychom byli jako oni.
Neřekl jsem ti, koho tím oni myslím.
Naštěstí ses na to ani neptala.
Jel jsem na místo, které jsem měl předem určené.
Tak nějak jsem počítal s tím, že dřív nebo později nastane tato situace.
V hlavě jsem si promítal události, které předcházely tomuto dni.
Že jich bylo.
Všechny spolu souvisely a přitom tak hezky gradovaly.
Dřív ti vadilo, že jsem prcal tvý kámošky.
Později ti už nevadilo ani to, že tě mlátím.
Jedno pozitivum na tom celém ale je, miláčku.
Už delší dobu jsem neprcal žádnou jinou než tebe.
Sám se tomu divím.
„Jsme tady," prolomil jsem ticho, když jsme dojeli na místo.
„Co tady budeme dělat?" zajímala ses ty.
„Nebudeme."
ČTEŠ
Sbohem, Roxie ✓
Short StoryMiláčku, za všechno se ti omlouvám. Ale sama víš nejlíp, že já dovedu lásku vyjádřit jen fackou. • Doručení: „Zaujímavo napísaná citlivá téma, zaujímavé bolo, že to všetko bolo z pohľadu Roxinho milenca, ktorý akoby premietal všetko, čo Roxie kedy...
