Sbohem, Roxie ✓

7sette7

Miláčku, ani si nedovedu představit, co se ti muselo honit hlavou, když ses probrala.

Byla jsi v pokoji, který jsme měli vyhrazený na skladování věcí jako vánoční ozdoby, staré časopisy, nářadí a podobně. Všechno bylo v krabicích a tys byla vedle toho všeho připoutaná k topení.

Přišel jsem k tobě až večer. Myslel jsem na tvé pohodlí a proto jsem ti přinesl polštář.

Modřina na tvé hlavě byla výraznější než obvykle, což se mi líbilo. Ale tobě asi moc ne, vypadala jsi celkem nešťastně.

I když, těžko říct. Vlastně u tebe moc nešly určit emoce. Ani ses nedivila tomu, že jsem se rozhodl tě věznit. Přijala jsi to jako fakt.

Vlastně se to moc nelišilo od té doby, která předcházela vycházkám. Ovšem tehdy ses mohla procházet alespoň po domě. Teď ti muselo stačit jen pár metrů.