Na dovolenou bych vzpomínal docela rád, kdyby se nestala jedna věc, která mou náladu otočila o sto osmdesát stupňů.
Ale o tom až později.
U moře bylo nádherně a my dva jsme se neskutečně sblížili.
Nerada ses opalovala, nechtěla jsi světu dávat na obdiv znaky lásky, kterými jsem tě obdaroval.
Ani bych ti nedovolil, abys je dávala na obdiv.
Okolní svět je totiž vůči nám dvěma více než nechápavý.
Buď jsi byla zabalená v osušce nebo jsi měla šaty a okolo ramen šátek. Jednomu zvídavému místnímu ses s omluvným úsměvem svěřila, že máš dost háklivou kůži a nechceš se spálit.
Když jsi přeci jen šla do vody, došla jsi až k ní v osušce, nejistě se rozhlédla okolo sebe, bleskurychle osušku sundala, hodila ji na lehátko a vklouzla do vody.
Všechno to mě dělalo spokojeným a hrdým. Ale dost bylo toho pozitivního. Tak to nejspíš viděl osud...
ČTEŠ
Sbohem, Roxie ✓
Short StoryMiláčku, za všechno se ti omlouvám. Ale sama víš nejlíp, že já dovedu lásku vyjádřit jen fackou. • Doručení: „Zaujímavo napísaná citlivá téma, zaujímavé bolo, že to všetko bolo z pohľadu Roxinho milenca, ktorý akoby premietal všetko, čo Roxie kedy...
