Taky dokážu milovat. (Snamione)

⇨Část první⇦

Kráčel jsem si to chodbou rovnou do mého kabinetu ve sklepení. Byl jsem rád, že už to dnes byla poslední hodina obrany proti černé magii. Neměl jsem už na nikoho a na nic náladu, ostatně tak jako skoro vždycky. Otevřel jsem dveře od mého kabinetu a hned je za sebou zavřel, jako kdyby mě měl někdo pronásledovat.Jen jsem spíš nechtěl, aby mi uteklo teplo které se linulo z druhé místnosti. Sundal jsem ze sebe hábit a usedl do křesla,kde na mě čekala na stolku položena rozečtená kniha, sklenička a ohnivá whisky. Nalil jsem si a na chvíli se zahleděl do plameme. Připoměl mi ji, ta rudá záře vypadala jako vlasy té co jsem miloval a navždy budu. "Lilly".. zašeptal jsem do prázdná. Cítil jsem slzu která se mi vedrala do oka, ale okamžitě jsem ji usušil a pomalu otevřel rozečtenou knihu. Začetl jsem se..miluji knihy,mohl bych číst hodiny,ale je na čase jít spát. Zašel jsem tedy do koupelny a skoro ihned už stál pod sprchou

Voda dopadala od jeho černých havraních vlasů až na bledou kůži jeho ramen, přes znamení zla na jeho předloktí až na dno sprchového koutu...vylezl ze sprchy,stoupnul si před zrcadlo,omotal si kolem pasu ručník a trochu se zadival na svůj odraz v zrcadle. Přemýšlel, ani vlastně pořádně nevěděl nad čím. Když se trochu vzpamatoval, otočil se ke dveřím a vzal za kliku. Čekala tam na něho postel do které se sice těšil ale netěšil se na noční můry co ho budou pronásledovat tak jako každou noc. Smířený namířil k posteli, sednul si na rám postele a znovu se zadíval do teplého světla krbu. On totiž nebyl jenom ten zachmuřelý věčně arogantní a sarkastický učitel lektvarů. Každý má city, ač se na první pohled může zdát, že zrovna ten typ člověka jako je Severus žádné nemá protože ani neví co to cit nebo tomu podobná věc vlastně vůbec je. On ale moc dobře věděl co to znamená cítit..  Třeba zrovna lásku, ale po zkušenosti předchozí s Lilly...

Ne, dost!  Přestaň na ní myslet, je to dávno pryč, už se to stejně nedá vrátit, ona už tu není Severusi.
Měl bych jit spát.. Zamumlal si pro sebe..  Vstal z rámu postele a šel si lehnout, hodil přes sebe deku a snažil se usnout.

Další den ráno vstal stejně unaven jako když šel spát. Noční můry přišli a nedopřáli mu dostatek spánku. Neochotně vstal z postele a nakráčel do koupelny.  Sundal ze sebe pyžamo a vlezl do sprchy. Pustil na sebe studenou vodu aby se trochu probral. Po cca 10 minutách opustil koupelnu a šel se obléknout. Čekala ho totiž hodina lektvarů. Dopnul si poslední knoflík svého černého hábitu a podíval se za sebe na hodiny. "Ještě půl hodiny" řekl tak nějak do prázdná. Odkráčel do vedlejší místnosti aby mohl usednout do svého křesla a ještě na chvíli se začíst do své oblíbené knihy.

Venku bylo docela pochmurno.Šedivé
mraky se rozprostirali po celé délce nebe a trochu poprchávalo. Takové počasí měl Severus rád a i v takových chvílích nejradši seděl v křesle popíjel whisky a četl knihy, ale teď už musel jít na hodinu lektvarů. Zvedl se a odešel ke dveřím. Po sklepení se rozezněl rázný klepot bot o kamenou podlahu. Kráčel svou hrdou chůzi a s  dominantním výrazem s trochou nezájmu v obličeji do učebny. Rozrazili se dveře od učebny a všichni vevnitř ztichli. Severus došel ke katedře a jeho charakteristicým hlubokým hlasem řekl: "Otevřete učebnice a opište si strany 345 a 346 a vy Pane Weasley,dávejte si dobrý pozor na inkoust ať zase neskončí ve vašich kalhotech, nerad bych tu zase poslouchal to vaše dívčí výskání"

Draco který seděl dvě lavice před Ronem se uchechtnul..  "A vy se pane Malfoyi smějete čemu? Stoupněte si"
"Ničemu pane profesore"
"Neřekl bych, že ničemu. Zastavte se u mě po vyučování on vás ten smích přejde a ještě si opíšete jednu stránku navíc za ty vaše grimasy. Sednout!"

Zbytek hodiny probíhal v tichosti a klidu. Ke konci Seamus (Finnigan) posbíral to co dostali v hodině za úkol a odnesl to na katedru. Všichni se skoro okamžitě vypařili z učebny a zamířili na hodinu věštění.

Harry, Ron a Hermiona se po vyučování odebrali do společenské místnosti a Hermiona skoro okamžitě začala vytahovat pergameny s úkoly co za celý den stihla nashromáždit. A taky hned zaregistrovala Ronův otrávený výraz

"Co!?"

"Nic Rone, jen by ses mohl zkusit začít tvářit trochu míň jako pitomec a trochu víc jako inteligentní člověk a soustředit se na úkoly, nebo tě McGonagallová přetrhne"

"Tvářím se normálně"

"Hmm, jak myslíš Ronalde,ale já to za tebe zase dělat nebudu. Co ty Harry? ...Harry?! ..vnímáš mě?"

"Promiň Hermiono, zamyslel jsem se. Na co si se ptala?"

"Ptala jsem se co ty a tvoje úkoly?"

"Jo to...  Dodělám si je po večeři v knihovně"

"Vy dva se jenom flákate a pak se divíte, že nic neumíte, ale já vam tentokrát pomáhat nebudu"

Vstala ,sbalila si věci a odešla na dívčí kolej.Harry nechápal co s Hermionou je, že se naštvala kvůli takový prkotině.

"Rone?... Nevíš co je Hermioně? "

"Znáš Hermionu, to jsou ty ženský. Naštvou se kvůli blbosti" řekl a nacpal si do pusy pendrek co s sebou nosil v kapse už od 4.vyučovací hodiny.

Hermiona dosla na dívčí kolej. Petunie s Levandulí tu nebyli takže si řekla, že bude mít aspoň chvili čas na učení. Jen co si otevřela knihu a vyndala pero s inkoustem,vtrhli do pokoje ty dvě ukecaný slepice a už rozebírali chlapce z Mrzimorské koleje.

Hermiona jen protočila očima a rozhodla se, že si to učení vezme do knihovny kde bude mít aspoň klid.

Kolem půl šesté se v knihovně objevil Harry.

"Hermiono?"

Hermiona se s leknutím otočila byla totiž začtená do knihy o lektvarech

"Harry lekla jsem se tě, copak potřebuješ?"

"Já nic nepotřebuju, jen tě všude hledám. Nemáš tak trochu hlad? "

"Hlad? Proč bych měla mít hlad? "

"Je půl šesté Hermiono, večeře. A dnes chodí pošta"

"Ah, já.. Úplně jsem ztratila pojem o čase. A kde je Ron? "

"Ron? Samozřejmě už ve velké síni a cpe se. Jak jinak" zasmal se Harry

"Tak počkej, jen si sbalím věci a půjdem"

Hermiona si sbalila věci a s Harrym vyšli směr velká síň. Už z dálky viděli Rona jak se cpe s plným talířem před sebou. Harry s Hermionou si šli sednout za ním.Hermoina vytvořila na svém obličeji zhnechucenou grimasu, když se posadila a Ron ji hned i se svým pozdravem poprskal.

"Rone!'

Ron ze sebe ještě s plnou pusou vyprsknul "Co zas?!"

"Chováš se jako dobytek a i ten do Tebe má daleko"

"Tak promiň Hermiono, že mám hlad"

"V pořádku, hlavně se neudus"
Pronesla Hermiona ironicky

Ještě chvíli si vyměňovali naštvané pohledy. Když  dojedli a převzali si od sov poštu,odebrali se do společenské místnosti. Tedy kromě Hermiony ta odešla na dívčí kolej.

Hermioňino chování ale mělo svůj důvod. Byla naštvaná na Rona, protože chodil s Levandulí a ona měla přece jenom Rona ráda víc než si chtěla sama přiznat. I když se většinu času choval jako nevzdělaný pitomec.