Taky dokážu milovat. (Snamione)

Část čtvrtá

Hermiona utekla zpět do místnosti,kde se odehrávala už zmíněná párty.Slzy se jí draly do očí,ani nevěděla z čeho.Proběhla kolem Harryho a Rona,ztočili k ní oba pohled.

   „ Hermiono?...jsi v pohodě?..." 

Hermiona neregovala,vzala to první nejbližší cestou na Nebelvírskou kolej.Tam sebou švihla na postel a zase brečela.Z toho breku byla celkem vyčerpaná a usnula.Když se ráno probudila,bylo jí sakra špatně.Jenom se zvedla,vzala to okamžitě na záchod.Když vykonala nemilou potřebu rozhodla se,že se si dojde do velké síně alespoň pro čaj.Vůbec jí nenapadlo,že by cestou mohla potkat Seva a nebo ve velké sini.Vyšla z Nebelvirské koleje co nejrychleji to šlo,prošla kolem okna z výklenkem a pak jí to došlo,to co včera provedla.Už se jí do té síně ani tolik nechtělo,ale už byla skoro tam a třeba tam Snape nebude,vetšinou tam ani nechodí. S nadějí otevřela dveře a nenápadně koukla směrem k jeho židli.Jakmile ty dveře otevřela Sev zvedl hlavu od stolu a podíval se na ní.Hermiona si toho všimla a zaregistrovala pohled takový jako u něj jěště nikdy neviděla.Pohled štěněte necháneho na ulici v krabici.Svůj pohled odvratila,vzala si hrnek s čajem a odešla do knihovny.Pořád jí vrtal v hlavě ten výraz mistra lektvarů,ona sama myslela ,že to co včera večer udělala bylo spatně a že on z toho má stejný pocit a že jí to buďto dá nejakým způsobem pěkně sežrat a nebo na ní bude vysílat naštvané pohledy a sežrat jí to dá někdy časem,jako každý průser co s Harrym a Ronem kdy udělali a byl u toho Severus a nebo s tím aspoň měl co dočinění.Nechala to zatím plavat,protože už byla v knihovně.Vzala si knížku,první co našla v regálu s nadějí ,že tuhle jěště nečetla.Přece jenom za tu dobu co už tu je toho načetla až moc ze školní knihovny.Chvíli si četla a nevnímala okolí.

Severus pochodoval před knihovnou a přemýšlel jestli za ní jít a nebo ne.Hlavně si dost všimal toho,že už není ten tvrdý,neoblomný a sarkastický učitel lektvarů...teda aspoň ne vůči Hermioně.Jěště chvíli stepoval před knihovnou až se rozhodl ,že půjde za ní i když teda vůbec netuší co jí řekne,ale to teď bylo jedno.Prostě musel za ní ... 

Svým rázným charakteristickým hrdým krokem výšel vstříc Hermioně sedící na konci knihovny v křesle.Když za ní došel,překvapivě se zakoktal až mu z toho zamrazilo ... ta holka s ním děla věci o kterým ani on sám nevěděl.

  „ S–slečno Grangerová ? Musíme si promluvit o tom vašem incidentu včera večer na chodbě".

Hermiona sebou trošku cukla,lekla se,zvedla hlavu a polekaně se zeptala.

  „O jakém incidentu se bavíte?" 

Zkoušela to uhrát na to,že si nic nepamatuje a že to včera ani nebyla ona.

  „ Slečno Grangerová...víte že lhát se nemá a už vůbec ne mě...víte přece,že to poznám,tak se to nesnažte ani uhrát na to,že si to nepamatujete.To co jste včera udělala na chodbě ve mě nechalo jistý pocit a ve vás taky a netvrďte mi,že ne.Tohle by si pamatoval i člověk v horším stavu než jste byla vy. Tak mi řekněte co s tím chcete dělat".

Severuse mrzelo,že na ní musí být takový.Ale snažil se aby to na něm aspoň nebylo tolik znát a zároveň taky ale věděl,že Hermiona není hloupá a dokaže vycítit nejistotu z člověka i dokonce takvého jako je Severus.

  „ Pane profesore...já omlouvám se.Včera mi to ujelo a nechtěla jsem ... ale ...povězte mi,proč jste se nebránil a nechal mě to udělat?" 

Sev věděl,že tahle otázka přijde,ale čekal jí o něco později a ne takhle jako ránu pod pas.Otočil se,odvrátil hlavu a chtěl něco řict ... chtěl říct to,co už dávno,ale věděl,že jako profesor...její profesor nemůže a ani by nevěděl jak začít ...on sám nevěděl jak tohle přišlo.Prostě to přišlo samo..začala se mu líbit.Stejně jako kdysi Lili a trochu mu jí i připominala...svou chytrostí a ješitností i tím vlezlým míšením se do rozhovorů,ale spíš mu to přišlo roztomilé... z toho slova se mu dělalo špatně „Roztomilé". 

Možná měl taky trochu strach ,že je pro ní moc starý ale proč by ho jinak políbila.Byl v tom alkohol,ale i tak.Ví že věděla co dělá a ona to ví taky. 

Sev odpověděl ...

  „ Tu stejnou otázku bych mohl mít já na Vás Slečno Grangerová.Proč jste to udělala?" 

Hermiona chtěla namitnout ,že na otázku se neopovídá otázkou a že se ptala první,ale neudělala to protože věděla ,že nemá šanci.

„Já nevím Pane profesore..."  

  „ Podívejte se slečno.Já nemám čas tu s vámi ztrácet čas za 5 minut musím jít ,začíná mi hodina.Zastavte se u mě po vyučování v kabinetu.Tohle je totiž závažná věc a musí se řešit"

Hermiona jen zklopila hlavu a odkývala to co mistr řekl.Když se chystal k odchodu,Hermiona zvedla hlavu a zadívala se do jeho onixových očí a v jeho výrazu spatřila něco jako náznak usměvu.