Taky dokážu milovat. (Snamione)

Část šestá

Hermiona vstala z křesla,jěště se otočila směrem kam Severus odešel.Měla takový zvláštní pocit,ale ne špatný, jen nevěděla jak to bude dál.Nikomu to nesměla říct a ani to na sobě dát znát a to samé Severus.Pak se musela pousmát ,protože si uvědomila,že na Severusovi není nikdy nic znát.Otočila se směrem ke dveřím a zmizela v chodbě sklepení.Došla ke své koleji,řekla buclaté dámě heslo a prošla společenskou místností do své ložnice.Ložnice byla prázdná tak došla ke své posteli a svalila se na ní jak dlouhá tak široká a přemýšlela...Jak tohle bude řešit...jak to chce Severus řešit.Ona věděla,že by s ním určitě chtěla být,ale tady ve škole to nebylo možné,může je někdo vidět a ona si ani nechtěla představovat co by se stalo kdyby je někdo viděl a ono se to celé provalilo.Určitě by jí vyhodili ze školy a Severuse taky.Hrozně ráda by si o tom s někým promluvila,ale nebylo s kým a tak se musela utápět ve svých myšlenkách sama.Ví že si o tom může promluvit se Severusem,ale ani on sám neví jak tohle vyřešit,pořád sice opakuje jak se to musí vyřešit,ale jak.Byla trochu naštvaná jak na tuhle situaci tak na sebe.Jak se jí to mohlo vůbec stát,zamilovat se do učitele lektvarů.On měl něco co v Hermioně vyvolávalo zvláštní pocit.Citíla,že s ním toho dokáže mnohem víc.Nejradši by byla kdyby tohle bylo každýmu jedno a oni spolu mohli být i tak.Jenže vztah mezi studentem a učitelem není možný ani v mudlovském světě natož v tom kouzelnickém.Strašně jí mrzela tahle situace a navíc ani nevěděla jestli Severus cití to samé k ní jako ona k němu.Co když mu jenom zamotala hlavu a on si to uvědomí...že to tak nechce...že je to hloupost... studentka...učitel. A dost pomyslela si sama pro sebe.Musí nad tím přestat přemýšlet ... vstala z postele,vzala si ručník a zamířila do koupelny.Nechala na sebe dopadat kapky vody,snažila se ze sebe dostat ty negativní myšlenky co se jí neustále draly na mysl.

Severus seděl ve svém křesle,plamen v krbu plápolal a on jím jako hypnotizovaný.Přemýšlel nad tou situací do jaké se dostal.Ale on za ní byl rád,i když by neměl být.Měl Hermionu rád,ale věděl,že tohle bude složitější než ten nejtěžší lektvar.Pořád přemýšlel jak by se to dalo nějak vyřešit aniž by Hermioně ublížil.Věděl,že to neměl vůbec nechat dojít do takovéhle situace kde jsou dvě možnosti buďto to začít řešit nějakou racionální cestou a nebo ubližit Hermioně.Bylo mu jasné,že se strany Hermiony to bylo o něco vážnější než ze strany jeho.On se nedokáže tak rychle upnout k osobě jako 18 letá dívka.I když věděl,že by pro ní byl schopný umřít.Pořád to nebylo tak,že by do ní byl po uši zamilovaný jako ona do něho a tím že je,si byl na stoprocent jistý.Na žádné racionální řešení přijít nemohl a ubližit jí nechtěl.

Bouchnul rukou do stolu a spolu s ránou se ozvalo tiché "Sakra!" 

Zvednul se,dopil zbytek ohnivé whisky a zamiřil rovnou do ložnice.Převlékl se a ulehl do postele.Věděl,že noční můry zase přijdou tak se z mírným ušklebkem a zabručením otočil na bok a snažil se usnout.

Další ráno Hermiona jako vždycky vstala první.Přesunula se do koupelny a hned po tom vyrazila do velké síně na snídaní.Usadila se vedle Harryho a Rona jako obvykle.Občas zabloudila pohledem k učitelskému stolu,ale Severus tam nebyl. Po chvíli se rozrazili dveře a mistr lektvarů svým rázným krokem a nepřístupným výrazem vešel do velké síně.Hermiona se nad jeho výrazem trochu pousmála a hlavou jí problesklo "Zase jako bručoun". Severus se na ní podíval a jeho výraz bručouna trošku změknul a usmál se...ale tak aby to nikdo jiný než Hermiona neviděl.Usmála se zpět a byla ráda za věnovaný usměv jinak věčně otraveného učitele který se nikdy neusmál.Ono to vypadalo jakože to ani neumí,ale Severus neměl předtím žádný důvod proč se usmívat.Až teď...to kvůli ní.

Když se všichni najedli,nastal čas se rozprchnout do učeben.Když se při třetí hodině přesouvali do jiné učebny Hermiona si všimla Severuse jak si to míří k ní.Zastavil se před ní,vrazil ji do ruky papírek a s nezajmem v hlase řekl "Grangerová dívejte se kam jdete,málem jste mě srazila a ja se tu kvůli vám na zemi válet rozhodně nechci." Zmijozelská kolej začala řinčet smíchem a Hermiona se trochu začervenala.Věděla,že to musel udělat,ale nemusel být zas až tak ostrý.

Severuse to mrzelo,že na ní musí být takový,ale jinak to prostě nešlo.Musí se k ní chovat tak jako předtím.Hermiona se otočila a namířila si to na záchodky,aby si přečetla co je na papírku.

"Hermiono,přijď prosím v osm na gastronomickou věž.Severus"

"Na gastronomickou věž?"... pomyslela si v duchu. "Je pravda,že tam nikdo nechodí,ale může.Proč ne do kabinetu? Tam je menší pravděpodobnost,že tam někdo přijde a uvidí nás"

Nechala to být a spěchala na další hodinu.Po skončení vyučování to jako vždycky vzala do knihovny a zůstala tam až do večeře.Kdyby se nepodívala na hodinky ani by jí nestihla.Zaklapla knihu,vrátila jí do regálu a spěchala do velké síně.Hned jak vešla koukla k učitelskému stolu,ale Severus tam nebyl.On teda převážně nechodil,ale poslední dobou tam byl docela často.Asi proto,že to byla jedinná možnost jak jí vidět.Tahle myšlenka jí hřála u srdce i když vůbec nevěděla jestli je to kvůli ní,ale nechtěla si to kazit.Navečeřela se koukla na hodinky ... "půl sedmé" řekla potichu,měla jěště čas.Tak si řekla,že půjde jěště na kolej a dočte nějaké pergameny co dnes dostala ve škole.Čas ubíhal rychle.Hermiona dočetla poslední svitek a očima projela po ruce s hodinkami.Za deset osum.Zvedla se,otevřela dvěře od ložnice holkám v pokoji řekla,že se jde jěště projít,že jí z toho věčného sezení u pergamenů bolí zadek.Parvati s Levandulí jí to odkývali a dál se bavili o těch svých růžových kravinách jako obvykle.Hermiona už byla jen kousek od věže a přemýšlela nad tím co bude až dorazí nahoru.Došla na poslední schod a otevřela dvěře.Severus už tam stál opřený o rám velkého okna a díval se ven.

"Ahoj Severusi"

Severus se otočil,podíval se na Hermionu a usmál se.Došel k ní a políbil jí.

Hermiona to nečekala,ale polibek mu vrátila.Hlavou jí proběhlata stejná myšlenka jako předtím.On je tak uplně jiný než ho znala což jí se jí líbilo,ale zároveň se zamilovala do toho bručouna věčně s něčím nespokojeného,ale tohle se jí líbilo mnohem víc.

Severus jí vzal za ruku a došel s ní k oknu u kterého předtím stál.

"O čem tedy budeme mluvit Seve?" 

Seve? tak mu nikdo neřikal,ale od ní se mu to líbilo.

"Nebudeme mluvit...budeme se dívat"

Vzal Hermionu za ruku a posunul si jí před sebe aby jí mohl ukazovat hvězdy.Severus chvíli mluvil o souhvězdích...vůbec nevěděl jestli to Hermionu zajímá,ale neprotestovala,tak pokračoval.

Po chvíli ho Hermiona zastavila... 

"Seve?"

"Ano Hermiono?" 

"Můžeme chvíli mlčet a jen se dívat?"

"Asi můžeme." trochu se pousmál. 

Hermiona nic neřikala,jen vzala jeho ruce a dala si je kolem svého pasu.Severus to trošku nečekal,tak sebou cuknul.Hermiona se na něho podívala,nic neřikala,ale její pohled řikal vše co Severus potřeboval vědět a vrátil ruce tam,kde je měl předtím.

Dívali se chvíli na hvězdy a Hermiona po chvíli ucítila jeho tvář ve svých vlasech.Přitiskla se k němu jěště víc a po tváři se jí začala kutálet slza. Severus chtěl něco říct,ale pak si to rozmyslel.Věděl,že to není slza smutku.