Taky dokážu milovat. (Snamione)

Část 10

Omlouvám se na neaktivitu,prostě to nešlo. A děkuju moc za reads a votes. Moc si toho vážím... jste užasní.

To čekání bylo nesnesitelné.Hermiona s uplakánýma očima hypnotizovala dveře od pokoje čekajíc na Brumbála. Měla strach ... o Severuse a tak nějak ze všeho. Najednou se pomalu otevřeli dveře a v nich Hermiona poznala siluetu Brumbála.Potichu jí pokynul ať jí následuje.Celou cestu do sklepení mlčeli.Hermioně to ani nevadilo,nechtěla vedět o čem by s ní Brumbál mluvil.Chtěla jen vidět Severuse a vědět,že je v pořádku. Dorazili do sklepení ,dveře od Severusova kabinetu byli otevřené.Madam Pomfreyová zrovna vycházela ven a nechápavě koukla po Hermioně.Brumbál jen kývnul,že je to v pořádku,poslal Hermionu dovnitř a zavřel dveře.Hermiona šla automaticky ke dveřím od ložnice. Bála se jaký pohled na ní čeká bála se,že to bude víc než jen vážné, podle toho co říkal Brumbál.Opatrně vešla dovnitř. Lekla se až toho co viděla.Severus ležel na posteli a měl zakrvácenou košili.Vypadal,že ani nedýchal.Hermiona se nad tím pohledem rozplakala ještě víc a rozešla se pomalu k posteli se strachem v očích. Opatrně se naklonila k Severusovi aby mu viděla do obličeje. Ta bolest,kterou viděla v jeho tváří byla nepopsatelná.Hermiona nebyla daleko od zhroucení.Tak moc ho milovala,že tohle nemohla vidět. Tak moc jí to zraňovalo.Celý den věděla, že se něco stane a taky,že se stalo.Chtěla Severusovi podat ruku,ale nevěděla jestli by mu tím neublížila.Nakonec se odhodlala.Natáhla k němu ruku a vložila tu svou do té jeho.Ucítila lehký stisk.

"Vím,že jsi tu Hermiono.Ale nevím jestli je to skutečnost."

Neotvíral oči a ani se mu nemluvilo úplně lehce.Hermiona zvedla hlavu.

"Jsem to já.Jsem tu neboj.Měla jsem o Tebe strach Seve"

Severus už nic neříkal,neměl sílu. Hermiona pustila Severusovu ruku a políbila ho na čelo a tiše mu slíbila, že zítra přijde znovu.

Nějak nemohla vypudit z hlavy pocit,že je to její vina i když proč by vlastně měla být.Prostě ho měla.Byla nesmírně vděčná všem a všemu za to že Severus dýchá...Že žije.

Nemohla spát...celou noc se převalovala že strany na stranu.Už bylo skoro ráno a Hermiona usoudila, že už to stejně nemá smysl.Tak se šla aspoň upravit a pak stepovala po společenské místnosti nervozitou co bude dnes. Konečně se začali do společenské místnosti shlukovat i ostatní studenti a byl čas snídaně.

Hermiona s Harrym kráčeli po chodbě do velké síně. Ron jako obvykle všechno pozdě, takže očekávaný příchod bude 5 minut před začátkem vyučování, kdy si zase všechno jídlo nacpe do pusy a ještě s plnou pusou usedne do lavice.

Hermiona si přisedla k Nebelvírskému stolu a očima bloudila k učitelskému stolu,aby zachytila pohled Brumbála,který se na ní usmíval. Věděla,že to není ani lepší ale ani horší se Severusem než včera. Rozhodla se,že po vyučování půjde za Brumbálem a zeptá se zdali by mohla zase za Severusem. Styděla se za to,že to Brumbál ví a nic neřekl. A stejně pořád neví jestli je za to Brumbál nějak nepotrestá vzhledem k situaci to asi nechtěl moc řešit,ale Hermiona věděla, že se trestu nejpíš nevyhne.

Další kapitola by mohla vyjít ještě dneska .