Taky dokážu milovat. (Snamione)

část 13

Hermiona byla šťastná že je Severus vzhůru a že je relativně v pořádku. Že žije,dýchá.
Šla pomalu na kolej,nechtělo se jí nikam spěchat i když už bylo pozdě. Chtěla se procházet byla jako v euforii. Chtěla by to někomu říct... Chtěla by aby někdo viděl její štěstí. Ale pořád to nešlo. Brumbál se ještě stále nevyjádřil a ona vůbec nevěděla co se bude dít.
Co se bude dít zítra a ty dny potom. 
Byla z toho trochu zoufalá ale ona  vlastně nevěděla jak se teď přesně cítí. 
Dorazila před baculatou dámu,řekla heslo a odešla do svého pokoje.
Ulehla do postele a s náznakem úsměvu usnula.

Severus ještě nespal ale byl už podle všeho skoro v pořádku nechal si naporoučet knihy a četl. Jediná věc která ho trochu štvala byla,že si k tomu čtení nemůže dopřát svoji ohnivou whisky.  Byl unavený ale spát nechtěl. Věděl, že jeho noční můry budou ještě horší než předtím a madam Pomfreyová s bezesným spánkem pořád nikde. S největší pravděpodobností na to zapoměla a teď už spí. Severus zabručel s podezřením,že to bylo úmyslně za ty jeho blbé poznámky.
Rozhodl se že zkusí usnout.
Zavřel knihu a s bolestmi se převalil na pravý bok. Zavřel oči a snažil se usnout s myšlenkami na Hermionu.

Druhý den ráno se Hermionu probudila jako poslední. Což se jí snad nikdy nestalo. Byla z toho všeho unavená. Ale věděla že až všechno utichne a všichni budou ve velké síňi bude moct jít za Severusem. 

Chvíli čekala a pak se nenápadně vyplížila do společenské místnosti. Nevěděla totiž zda tam na ni nebude čekat Harry nebo Ron.
Vykoukla zpoza rohu rozhledla se. Nikde nikdo. Udělala pár nejistých kroků a pak už razantně vykročila. Otevřela dveře a zamířila do sklepení. Když už byla skoro před dveřmi do sklepení zaslechla svoje jméno a tak se pomalu otočila. Pár metrů od ní stál Brumbál a s neutrálním výrazem se jí zeptal.

"Kam se tak nenápadně plížíte slečno Grangerová?"

Další část zítra snad ... 😅
Teď už to píšu pozdě a nechce se mi přemýšlet. 😅