Taky dokážu milovat. (Snamione)

Část 12.

Jak tam tak seděla, přemýšlela o tom, jestli dokáže zvládnout tenhle nátlak.. kdy ona prostě nikdy nemůže vědět kdy Severuse uvidí naposledy. Věděla,že by v tehle situaci neměla myslet na tyhle věci, ale v hlavě ji pořád hlodala myšlenka,že by nezvládla kdyby se mu stalo něco vážného...Něco vážnějšího než teď. Kdyby...prostě... Ne...už ne...Už nad tim nehodlá dál nechávat svoje myšlenky. Zadívala se na Severuse. Pořád jako bez života.  Chtělo se ji z toho brečet,ale už na to neměla sílu. Chtěla aby se probudil a všechno bylo v pořádku. Nikdy se o nikoho takhle nebála. Byla skoro půlnoc a ona minulou noc nespala. Byla unavená,ale nechtěla od něho odejít. Moc ji na něm záleželo a co když se probudí. Chce být u toho...ale nevypadalo to,že by to mělo byt dnes. Její myšlenky ji vyčerpávali čim dál tím víc a najednou tma.
Hermiona ucítila lehký stisk na své ruce..otevřela oči.

"Hermiono...Co...tu děláš?"

Hermiona nabila plného vědomí.

"Severusi!" Řekla nadšeně

"Konecně...myslela jsem že jako Růženka hodláš spát navždy. Už jsem se chystala Tě probudit polibkem z věčné lásky"

Snažila se utrousit tuhle poznámku trochu kousavě,aby Severus nepoznal její strach. 

"Ty ...Jsi tu byla celou noc?" Zeptal se Severus.

"Ještě pořád je noc a ano byla a hodlám tu zůstat."

"Ne Hermiono musíš odejít než tě tu někdo uvidí."

"Uvidí mě tady maximálně Brumbál a ten už to ví."

"Jak ví?" Zeptal se překvapením Severus. 

"Prostě to ví...ví to prý od začátku"

"A...Co říkal?"

"Zatím ještě nic...Seve musíme se o tom bavit?" Teď se chci soustředit na jiné věci než na to co na to říká Brumbál."

"Promiň" řekl zmateně.
"Ještě nemám v pořádku myšlenky ani pořádně nevím co se stalo. Poslední co vím je Voldemort a pak tmu. Ani nevím jak jsem se dostal zpět."

"Na tom nezáleží Seve. Důležité je,že jsi v pořádku. A že žiješ. Nevím co bych dělala." Dodala smutně.

"Hermiono... neboj se o mě tohle už jistě brzy skončí a Voldemort mě potřebuje živého."

Chtěl si udržet jistotu toho,že mu Hermiona věří i když věděl on sám,že tohle je tak trochu polopravda. Pan zla ho potřebuje,to ano. Ale zase ne tolik aby ho nemohl zabít když bude chtít. 

"Hermiono?"

"Ano Seve?"

"Jak dlouho tu jsi?" Řekl a pokusil se si sednout.

"Jsem tu už od večera" řekla,zvedla se a jemně odstrčila Severuse zpátky do postele. 

"Ty...nikam...nepůjdeš" Zadívala se mu hluboko do očí. 

Chystala se sednout si zpátky na židli, ale Severus ji chytil za předloktí, přitáhnul si ji zpět a dlouze ji políbil.

"Dlužíš mi to."

Hermiona se na něj  zmateně podívala.

"Ten polibek z věčné lásky."

Řekl,usmál se a nenechal Hermionu nic odpovědět. 

"Měla by jsi jít spát Hermiono."

"Chci tu s tebou zůstat."

"Já už to teď zvládnu. Jdi spát prosím až se vzbudíš tak za mnou přijď. Teď když to Brumbál ví, jistě s tím nebude mít problém." Řekl a pustil Hermioně ruku.

Ta se na něj podívala jako zraněné zvíře ale odkývala mu to. Věnovala mu polibek na čelo,usmála se a odešla ke dveřím.