Taky dokážu milovat. (Snamione)

Část pátá

Sev jen netrpělivě čekal na konec vyučování.Kontroloval hodinky snad každých pět minut.dokonce si i v hlavě připravil i to co Hermioně řekne,ale všechno mu přišlo jako zatracené klišé a věděl,že to buďto stejně zapomene a nebo neřekne.On totiž Severus vypadal jako že je mu všechno jedno a na všechno zanevřel a že i kdyby Bradavice hořely,tak nehne ani brvou.Ale pořád tu byla osoba pro kterou měl pocit,že by i zemřel.Věděl ,že takovéhle věci se mu nestávají často a dokonce za celou dobu ani nestala,jen ta s Lili. Za chvíli na dveřích uslyšel tiché zaklepání.Narovnal si svůj hábit a jistým hlasem směrem ke dveřím pronesl "Vstupte".

Dveře se otevřely a v nich se objevila Hermiona s trochu nejistým výrazem ve tváři,protože vůbec netušila jak rozhovor se Snapem bude probíhat.

"Posaďte se slečno Grangerová" ozvalo se kdesi ze zadu z místnosti.Za malou chvíli zpoza dvěří vykoukla vysoká silueta nesoucí v náručí knihy ty pak položila na stolek vedle krbu a pomalu vykročila směrem k Hermioně.

Snape přišel k Hermioně a posadil se naproti ní.Chvíli oba mlčeli,protože ani jeden moc nevěděl jak začít...nakonec začala Hermiona.

"Tak o čem jste to chtěl mluvit pane profesore?"

"Grangerová...už zase dělate,že o ničem nevíte?" 

Hermiona vzala všechnu odvahu a začala mluvit.Prostě cítila,že to už musí řict,že jí stejně nic jiného nezbývá.

"Dobře pane profesore.To co se stalo včera večer.Za to se moc omlouvám...nechtěla jsem,omlouvám se jestli jsem Vám tím způsobila nějaké problémy" řekla Hermiona a hrála si nervozně s pramínkem svých hnedých vlasů v očekávání nějaké odpovědi pro ni snad vítězné i když věděla,že to stejně schytá.

Snape na ní hleděl svýma černýma očima.Pozoroval jak si hraje s pramínkem vlasů a se stále stejným upřeným pohledem řekl "Nic se nestalo slečno,žádné problémy jste mi nezpůsobila jen možná takový maličký,ale včera večer jsem se ptal proč?"...

Hermiona chvíli přemyšlela co říct.Ona věděla proč,ale nevěděla jestli mu to má říct.Bála se toho jak zareáguje .

"Tak mluvte Grangerová... Já vám za nic trhat hlavu nebudu.Jen chci vědět proč."

"Dobře... prostě je to tak,že už tak od začátku ročníku .... "

"Moment.Nechcete čaj nebo tak něco?" 

Hermiona se na křesle trochu vzpřímila a bylo ji divné,že Snape a něco nekomu nabízet,ale přikývla a Snape odešel do vedlejší místnosti.Hermiona seděla na křesle a pořád přemýšlela jak mu to vyložit aby nezněla jako nějaka přihlouplá puberťačka.A co když se jí vysmějě nebo tak něco.Za chvíli uslyšela kroky a viděla Snapea s tácem v rukou trochu se usmála.Snape její usměv zpozoroval a hned se zeptal. "Čemu se chechtáte?"  

"Ničemu ....pardon"

"Pokračujte v tom co jste řikala .. "

"Prostě je to tak,že už od začatku ročníku ... a teď bych opravdu nechtěla aby jste se mi vysmál nebo něco takového,ale už od začátku ročníku mám takový zvláštní pocit vždy když vás vidím...takový ten zvláštní pocit ... " 

"Hermiono mlčte chvíli...."

Hermiona se zastavila...nikdy ji neřekl jménem ... bylo ticho.Severus se zvedl ze svého křesla a došel k Hermioně ... Sedl si na kraj křesla,naklonil se k Hermioně a políbil ji ... "Takovýhle pocit?"

Bylo to pro Severuse těžké tohle udělat,vůbec vstát a vzhledem k jeho povaze to pro něj byl skoro až nadlidský ukol,ale ona mu za to stála.

Hermiona otevřela oči ... chvíli nic neříkala,odtáhla se,podívala se mu do očí... " Ano přesně tehle pocit." ... Dívali se na sebe,trošku jako blázni... Pak Severus promluvil. 

"Hermiono?"

"Ano?"

"Takhle v soukromí ti dovolím řikat mi jménem,protože tohle budeme muset řešit a je lepší to řešit v pozitivním a přátelském prostředí a říkat si přijmením mi nepříjde moc přátelské a ani osobní ,jak by v naší situaci mělo momentalně být"

"Dobře bude to sice nezvyk,ale pokusím se pa...Severusi...A jak to vůbec chceš řešit?"

"Nevím...musí se něco vymyslet a nikomu to nikde neříkej.Já vím,že tyhle věci většinou stějně dřív nebo později vylezou na povrch samy.Ale do té doby nikomu ani slovo."

Hermiona na pohled vypadala celkem v klidu,ale hrozně ji udivovalo jeho chování ...je uplně jiný než ho znala ... Sev se nad ní naklonil,dal ji pusu na čelo a pak jí políbil .."Bež už" otočil se a zmizel v knihovně.