Taky dokážu milovat. (Snamione)

Část osmá.

Severus zůstal na veži sám.Přemítal o tom co se právě stalo,ale veděl,že to ani nemá moc smysl.Cítil jen,že Hermiona z něj dělá jiného člověka...lepšího.Zavřel oči,nechal naposledy přejet studený vánek po jeho tváři,otočil se a odešel z veže.Druhý den ráno šel Severus na snídani.Vešel do velké síně.Koukal po Hermioně,ale ona nikde.S mírným zmatkem v obličeji přejížděl Nebelrvírský stůl,ale neviděl ji.Neměl ani tušení kde může být.Ani nevěděl jestli včera z věže odešla hned na kolej.Přemohla ho vnitřní panika,na obličeji nedal nic znát.Ale uvnitř věděl,že se o ní dost bojí.Nemohl jí jít hledat,musel na hodinu,ale doufal,že se ve velké sini objeví.Seděl tam jěště dobrých dvacet minut,ale Hermiona nikde.U Nebelrvírského stolu viděl jen Pottera a Weasleyho. Tak kde je Hermiona když oni jsou tady.Problesklo mu hlavou.Už nemohl dýl čekat musel jít na hodinu.Cestou jěště těkal očima po okolí,kdyby jí náhodou záhlidnul.

Seděl v učebně,vůbec se nesoustředil na látku.Nechal studenty opisovat knihu.Dneska neměl náladu na vysvětlování látky nějakým usoplencům,kteří si to stejně za deset minut ani nebudou pamatovat.Uběhli čtyři hodiny a Severus měl dvě hodiny volna.Rozhodl se,že se půjde podívat do knihovny,kdyby tam náhodou byla.Dorazil na místo,otevřel dveře a potichu zavolal do ticha.

"Hermiono?"

Nic se neozvalo.Šel se podívat do oddělení s omezeným přistupem.Ale proč by tam Herminona chodila.Severus už byl ale zoufalý a nevěděl kde jí jěště hledat nebo kde může být.Po chvíli hledání v knihovně to vzdal a z oddělení s omezeným přístupem odešel.Otevřel dveře od knihovny a uviděl jí jak se baví na chodbě s někým z Nebelvíru.Chtěl za ní bežet a zavolat na ní,ale pak se zarazil a došlo mu to. Tak jenom hrdě vztyčil bradu,pohodil plášťem za sebe a vykročil směrem k nim.Když kolem nich procházel,věnoval Hermioně zoufalý pohled.Ona se na něho lehce usmála a pokračovala v konverzaci.Severus došel do svých komnat,sednul si na křeslo a přemýšlel co to mělo být.Kde byla celý den a vůbec to bylo celé takové divné.Vzal si knihu z knihovny a začal číst,aby přerušil tenhle tok myšlenek.

Po chvíli někdo zaklepal na dveře komnat.

"Dále" řekl chladně

Dveře se otevřeli a vešla Hermiona.

"Ahoj Seve."

"hm" zaznělo z křesla.

"Stalo se něco?" zeptala se Hermiona.

"Ne nic.Co by se mělo stát?" odpověděl.

"No ...Já jen,že mám takový pocit. Podívala se na Severuse.

Ten odložil knihu a podíval se jí do očí.

"Víš jak jsem se o Tebe bál? Kde jsi byla celý den.Myslel jsem že se Ti něco stalo"

"Jo tohle ...promiň madam Pomfreyová chtěla pomoct nasbírat nějaký bylinky a chtěla pomoct už od rána.Zapoměla jsem Ti to říct.Nevěděla jsem,že to je pro Tebe něco důležitého.A co jsi to říkal,že jsi se o mě bál? řekla s ušklebkem Hermiona.

"Jistěže bál.Od rána jsem něvěděl kde jsi a co s Tebou je.Je jasný,že se o Tebe bojím Hermiono.Tady nikdy nevíš,co se může stát.Nepřežil bych kdyby se Ti něco stalo.

Severus byl z dneška tak unavený a z toho zoufalého přemýšlení jestli se jeho vyvolené něco nestalo,že mu bylo jedno jak moc dává najevo svoje emoce.

Hermiona na něho zůstala koukat.V očich měla trošku slz a řekla.

"O mě se nemusíš bát,jsem Nebelvírka.Pamatuj si to! Usmála se a šťouchla Severuse jemně do žeber.A jěště tak na okraj řekla.

"A mimochodem.Co to bylo za výraz,když jsi kolem nás procházel na cestě z knihovny?...Snad jěště nežárlíš Seve" Zasmála se.

Otočil se na ní. Zvedl se křesla a vzal Hermionu do náruče.

"Já nikdy nežárlím,protože nemám na koho" 

Hodil si Hermionu přes rameno a za jejího píštění a vřískaní smichaného se smíchem jí hodil jemně do ložnice na postel.A aniž by jí dal šanci se zvednout už byl nad ní a blokoval jí možnost uniku.Hermiona nevěděla,jak se z toho bez ůrazu ať už jejího,nebo Severusova dostat.Tak jěště chvíli kopala nohama jak zraněné zvíře.

Severus se tomu smál.Pak zastavil a zeptal se.

"Budeš odporovat svému Vládci?" a políbil jí.

"Hermiona protestovala,že on není žádný její vládce a že jestli jí teď hned nepustí tak ...Severus aniž by cokoliv řekl,jí políbil znovu aby už mlčela a zeptal se znovu.

"Budeš odporovat svému vládci?" a díval se jí zhluboka do očí až Hermiona cítila zase ty motýlky v břiše jako poprvé když se na ní takhle díval.

"Nebudu" odpověděla 

"To bych prosil,protože potom bych Tě jinak musel zlechtat a to by si určitě nechtěla"

Hermiona nasadila zamračený výraz a vyčetla Severusovi,že to zase zkazil a taková romantická chvilka to byla.Řekla,že by měla jít už na kolej,ale Severus jí odmítal pustit a dál nad ní seděl a díval se jí bez jakéhokoliv slova do očí,až z Hermiony vylezla otázka.Proč na ní tak civí a že jestli se něco neděje.Severus odpověděl,že je krasná když se rozčiluje.Hermiona se začervenala a Severus jí věnoval další polibek,ale tenhle už nebyl krátký.Tenhle už byl romantický chtěl jí to říct,že teď už mu nemuže vyčítat,že není romatický,ale nechtěl to zkazit.

Zeptal se opatrně Hermiony.

"Zůstaneš tu dnes se mnou?" 

"Myslíš že můžu? Co když na to někdo přijde."

"Nepřijde,neboj" odpověděl Severus a chytnul Hermionu za ruku kterou po chvíli opatrně pustil a začal jí hladit po tváři.Znovu jí políbil a jeho ruka která byla jěště před chvíli na její tváři se ocitla u lemu jejího trička.Posouval ruku výš a výš a čekal nějaký protest.Nic neslyšel,tak pokračoval když se dotknul kraje Hermioniny podprsenky ucítil jak sebou cukla.Zastavil a zeptal se.

"Můžu?"

Hermiona mlčela a jen se na něj dívala.Zkousla si spodní ret a kývla.Sama nevěděla co bude,ale věděla,že je to s ním a s ním je všechno užasný.Věděla,že je v tom až po uši a taky věděla to,že tohle nedokáže vydržet až do konce školního roku.A měla pocit,že Severus taky ne.Že prostě nedokážou dělat,jak se neznají jěště tak dlouhou dobu.