Taky dokážu milovat. (Snamione)

Část devátá

Ráno se Hermiona vzbudila jako první.Severus vedle ní jěště spal.Hermiona chvíli jen mžourala a vybavovala si kde vlastně je.Posadila se na posteli a zadívala se vedle sebe.Byl roztomilý když spal.Pak jí to došlo a usmála se.Kdyby tohle co se jí prohnalo v mysli,slyšel Severus,tak by ji na místě zničil. Naklonila se k němu a pohladila ho po tváři.

"Vstávej Seve" a věnovala mu malou pusu na čelo.Severus jen zamručel a otočil se na druhý bok.

"Notak Seve,vstávej" řekla Hermiona už trošku víc nahlas.

"Nechci" odpověděl otráveně

"Nechceš jo?" zasmála se Hermiona. "A kdo za Tebe půjde učit?" 

Severus si přes hlavu přehodil deku a jen tak tlumeně prohodil.

"Longbottom,dobrá volba.Aspoň to tam všechno zlikviduje a já nebudu muset nikam."

"Severusi a co Tvoje knihy a ostatní věci? Nevadí,když už nebudou k použití? Až Ti učebna vyletí do vzduchu po Longbottomě útoku...nebo chceš-li budeme tomu říkat suplování,když Ty nikam nechceš."

"Pro mě za mě.Když jde o postel a Tebe je mi fuk,že mi učebna vyletí do vzduchu." řekl zase otráveně.

Takového ho Hermiona neznala.Nevěděla,že by to mohl být takový lenoch.Vždy se choval precizně a hrozně formálně.Všude chodil včas a na jeho knihy a věci na lektvary nedal dopustit.

"Kdo jsi? a co jsi provedl se Severusem?"

"Spánek,teplá postel a Ty" řekl Severus a otočil se na Hermionu.

"Ale prosim tě,nedělej a vstávej,nebo budu muset použít něco co se Ti nebude líbit" zasmála se.

"Jo? Tak to jsem zvědavý co to bude" řekl a znovu přes sebe přehodil deku.

Hermiona k němu přiskočila a začala ho lechtat,jenže ono nic.Jediné co,tak to,že se z pod deky zase ozvalo. 

"Slečno Grangerová,já jsem vám neřekl,že nejsem lechtivý?"

"Ne,neměla jsem jěště tu čest.Pane.

Severus ze sebe neochotně sundal deku a přitahl si Hermionu k sobě.

"Musíš jít napřed a dávej pozor ať Tě tady dole nikdo nevidí."

"Dobře,uvidíme se potom,nebo mám večer zase přijít?"

"Hermiono,měli by jsme si dávat větší pozor,dneska jsi nebyla na koleji a ani ve své ložnici a určitě si toho všimli.Už takhle si budeš muset najít nějakou výmluvu a já Tě nechci vystavovat tomu stejnému i zítra.Nechci aby jsi lhala."

Hermiona udělala psí oči,ale stejně to se Severusem nehlo.Oblékla se a šla se rozloučit.Došla do obývaku,Severus seděl u okna na křesle a popíjel kávu.Vzhlédl na Hermionu a pokynul aby šla k němu blíž.Chytil jí za ruku a nechal jí ať se posadí na jeho nohu.Zvedl rukou její bradu a přitáhl si jí.Věnoval jí polibek se slovy,že se dnes nějak ozve a že jí chce určitě před spaním jěště vidět,ale že dnes u něj zůstat nemůže,že nechce riskovat nějaké slídili.

Hermiona přikývla,políbila ho do jeho Havraních vlasů a odešla z komnat.Celý den přemýšlela jak je Severus jiný když je s ní a jak se chladný a sarkastický když musí dělat,že se nic neděje.Takového ho Hermiona znala a pořád nemohla uvěřit tomu,že dokáže být i takový,jaky je když je s ní.Ona ví celý Severusův přiběh o Lili a tak.A taky to,že se zapřísáhl,že už nikdy nebude milovat žádnou ženu.Ale on se kvůli ní snažil nehrát toho chladného a věčně zamračeného profesora černé magie a mistra lektvarů.Ale právě kvůli tomu se do něho vlastně zamilovala,ale tahle část Severuse se jí zamlouvala mnohem víc.A tu zamračenou část jeho samotného měla když zrovna měli hodinu.Hermiona měla občas co dělat,aby se nezačala smát,protože ho znala jiného a na tohle chladné a nepřístupné chovaní už zapoměla.

Stále čekala na nějaky vzkaz a nebo něco tomu podobného aby věděla kde se se Severusem sejde,ale ono pořád nic.Za chvíli měla být večeře a stále nic.Nevěděla jestli se něco neděje,ale pořád nepropadala panice.Taková ona nebyla.Když přicházela do velké síně na večeři,koukla se na Sevovo místo.Nebyl tam.

"Tak a teď je to opravdu divné" 

Zapřemýšlela Hermiona.Veděla,že si ho občas zavolá Pán zla,ale dnes to být nemělo.Tak co se sakra děje.Už bylo po devaté hodině a pořád nic.Hermiona byla nervozní a chodila po pokoji sem a tam.Až se jí Levandule začala ptát co se děje.Hermiona jen zavrčela,že jí do toho nic není a dál se o ní nestarala.

Rozhodla se,že i přes svůj slib,že dnes do komnat nepůjde,tak musí.Měla strach,že se mu někde něco stalo.Obula si boty a nenápadně se vytratila z pokoje.Nohy jí vedly přimou chodbou rovnou ke schodům do sklepení. Najednou se zarazila,uslyšela hlasy.Brumbal,řekla si pro sebe.Volal cosi na madam Pomfreyovou,aby si pospíšila,že je to vážné.

Co je vážné?!...rozeznělo se jí v hlavě.Slyšela jak jěště někdo volá,že silně krvácí.Nevěděla o co jde a potom jí to došlo.

Severus! ...chtěla tam bežet,ale nemohla.Nevěděla co má dělat.Musela ale něco udělat.Byla zoufalá.Co když zemře...pomyslela si a svezla se po studené chladné zdi na poslední schod a na něj si sedla.Bylo jí jedno,že jí tu někdo uvidí.Plakala ,dala si ruce do dlaně a prostě plakala.Najednou ucítila jak jí někdo položil ruku na rameno.

"Profesore Brumbále"

řekla a vytřeštila na něj oči.

"Já...já... omlouvám se,nemám co říct."

Brumbál se ní podíval a řekl.

"Nemusíte říkat nic,vím to ... Vy a Profesor Snape."

"Jak to víte?..." řekla a rozbrečela se jěště víc,protože nevěděla,co se stane když už to teď Brumbál ví.

"Nedalo se přehlednout"...pověděl a trochu se usmál.

"A taky by se nedalo říct,že jsem z toho nadšený,ale už se to stalo a stejně s tím nikdo nic neudělá,když se dva mají rádi." 

"Co je s ním?" Přerušila ho Hermiona.

"Je zraněný...dnes na něj použily víc Cruciatu než vydržel...nechci vás děsit slečno Grangerová,ale je to vážné"

"Můžu za ním?" ..prosila Hermiona,jak nejvíc mohla.

"Teď ne,dokud tam jsou lidi.Běžte na kolej,pak pro vás přijdu a můžete za ním."

Hermiona nemohla uvěřit svým uším a ani očím.Čekala,že je stihne trest v podobě vyhození ze školy,ale Brumbál to musel vědět už od začátku,tak proč nic neřekl.

Došla na kolej,sedla si na postel a čekala až pro ní Brumbál příjde.