Taky dokážu milovat. (Snamione)

Část 11

Hermiona celé vyučování proseděla tak,že vůbec nevnímala látku. Přemýšlela jak to podat Brumbálovi aby ji za ním pustil.Když polední  vyučování skončilo Hermiona opustila poslední učebnu a rozhodla se,že za Brumbálem půjde hned.
Když vyšla poslední schod,sevřel se jí žaludek. Stěží řekla heslo a když se konečně otevřeli dveře,Hermiona vstoupila. Brumbál seděl jako vždy za svým stolem a nad hlavou mu seděl jeho fenix.

"Pane profesore?"

"Slečno Grangerova?... vím,proč za mnou jdete...chcete se zeptat zda můžete za Severusem"

"A-ano"

"Řeknu vám to takhle slečno Grangerová. Pustím vás za ním,ale až mi povíte ... mimochodem,mohu vám nabídnout bonbón?"

A sáhnul pro malou misku s citrónovými bonbóny.

Hermiona slušně odmítla.

"Až mi povíte,jak tohle chcete se Severusem řešit. Věřte mi,že lásku mezi dvěma nelze potlačit a ani já s tím nenadělám nic,ale také víte,že tohle na naší škole nelze."

"Ano vím,pane profesore"

Smutně sklopila hlavu Hermiona a po tváři se jí začali kutálet slzy

"Slečno Grangerová prosím vás,neplačte, všechno se dá vždycky  nějakým způsobem vyřešit."

"Pane profesore...upřímně,nevím jak tohle řešit. A taky když jste to věděl...Proč jste nic neřekl?"

"Hermiono. Čekal jsem až mi to přijdete říct sama,ale daná situace to udělala za vás."

"A...Co je tedy se Severusem? Mužu za ním? Zkusím pak pouvažovat o tom co s tím budeme dělat, ale teď je pro mě především hlavni Severus."

Hermiona se snažila být silná,ale v jejich očích byl stejně stále vidět strach a bolest.

"Můžete za Severusem,ale snažte se aby vás nikdo zatím neviděl."

"Ano pane profesore" řekla Hermiona.

A hlavě se ji začala promítat ta věta
"Aby vás zatím nikdo neviděl"
Jak to myslel to "zatím"?
Přemýšlela Hermiona cestou do sklepení, ale byla tak unavená po prodělé noci,že ji tam myšlenka po chvíli opustila a Hermiona se už jen soustředila na Severuse na konci chodby.

Vešla dovnitř a zamířila hned ke dveřím od ložnice. Zase ji přepadl ten pocit jako den předtím,strach z toho co uvidí když bude pomalu otevírat dveře.

Hermiona se nadechla,zavřela oči, pomalu dala dlaň na kliku a otevřela.

Viděla ho ... ležel tam tak jako včera večer. Cáry roztrháné košile se povalovali na židli vedle postele.

Hermiona došla k posteli a zadívala se na spícího Severuse. Byl tak klidný, jakoby se nic nestalo. Pohladila ho po tváři a chytila ho za ruku. Rozhodla se,že dnes ho neopustí tak rychle,že tu s ním dnes zůstane až do večera. Severus by to nechtěl, chtěl by aby teď seděla ve třídě a učila se,ale ona nemohla bála se o něj a chtěla být s ním a slíbila mu tiše, že zítra na vyučování půjde,ale dnes ne. Dnes chce být s ním.