Taky dokážu milovat. (Snamione)

Část třetí

Uběhlo několik týdnů a Severus začínal mít pocit,že Hermiona je pro něho něco víc než jen student, ale pořád si to nechtěl připustit a ani nad tím přemýšlet.Několikrát se chytil u toho jak na ní zírá. Věděl, že si toho Hermiona všímá, ale nevěděl jestli jí to obtěžuje a nebo jestli to spíš ignoruje. Večer ve velké síňi měla být rozlučková party s jedním profesorem kouzelných formulí. Severus na takové věci samozřejmě nebyl, ale byl přemluven Profesorem Brumbálem aby aspoň na chvíli přišel. Takže aby nemusel poslouchat to srdceryvné přemlouvání jak Brumbála tak ostatních profesorů i když by to spíš ani nečekal, ale člověk nikdy neví...tak to odkýval a odevzdaně se večer připravil.Věděl, že Hermiona tam bude, tak se snažil se aspoň trošku se zkulturnit a vypadat jako člověk.Ale je to prostě Severus a černá je prostě černá, takže mu stejně nezbylo nic jiného než si vzít svůj černý hábit a vyrazit svým hrdým krokem do velké síně. Otevřel dveře ... Všechny oči se rázem otočili na dveře a v zápětí zase zpět ke stolům a jídlu na něm. Severus prochazel uličkou mezi stoly Havraspáru a Nebelvíru. Letmým pohledem se zadíval na Hermionu... Smála se a povídala si s Potterem. Slušelo jí to...byla krásná. Severus usedl na své místo. Zaznělo zacinkání lžičky o skleničku a následoval hromový hlas Brumbála.

Severusův výraz mluvil za vše.Teď bude muset poslouchat Brumbálovo nekonečné povídání.Se znuděným výrazem se zadíval ke stolu Nebelvíru přímo k Hermioně. Chvíli se na ní díval než mu došlo, že pohled mu byl opětován. Rozpačitě uhnul ke straně,nevěděl kam se má divat nebo jak se tvářit. Tak si strčil do pusy lžíci s polívkou a dělal, že tam vůbec není.

Když se dojedlo, následoval přesun do velké místnosti s parketem. Jakmile se všichni rozkoukali, přišel Hagrid s velkým dortem. Všichni zmlkli a protože nikdo nevěděl o co jde tak se Hagrid ujal slova.

"A teď všichni potlesk pro pana profesora za velkou trpělivost s námi všemi a že tu s námi přežil tolik let"

Všichni se začali smát a tleskat. Pan profesor přišel dojatý k Hagridovi a začal něco povídat, což Severuse vůbec nezajímalo a tak si šel sednout na židličku co stala hned před barem. Poručil si ohnivou whisky a pozoroval tu komedii okolo.

Uběhly přibližně dvě hodiny a Severus začínal být lehce v náladě, ale stále věděl co dělá a taky počítal s tim, že se za chvíli vytratí do svých komnat jako pára nad hrncem. Do místnosti vešlo pár lidí a hned v zavěsu Hermiona s Potterem a tím zrzkem. Severus na ní zůstal koukat jak opařený, byla snad ještě hezčí než předtím ve velké síni a nebo to dělal ten alkohol.Rozhodl se ještě chvíli zůstat. Hermiona si to namířila přímo k baru usmála se na něj a mavala na obsluhu.

Snape chvíli nechápal jestli se usmála na něj...

Hermiona se koukla zpět na profesora lektvarů a optala se.. 

"Neděje se něco, Pane profesore? "

Vůbec ji v tu chvíli nepřišlo divné to, že se na tenhle dotaz ptá Snapea, protože sama nebyla úplně ve střízlivém stavu. Za normálních okolností by ji to vůbec nezajímalo.

Severus se trošku vzpamatoval a odpověděl na položeny dotaz. Celkem v klidu a s tím svým známým nezájmem ve tváři odpověděl
"Ano, vše v pořádku, slečno Grangerová" 

Dopil svou ohnivou whisky a odebral se k odchodu. Hermiona se na něho ještě naposled podívala jestli je opravdu všechno v pořádku, protože jen co usedla, on vstal a odešel.Ale Severus se ani neotočil prostě zmizel v závějích ostatních studentů.

Vyšel z místnosti a poodešel kousek za chodbu k oknu s výklenkem. Tam se postavil a přemýšlel ani pořádně nevěděl o čem.Chvíli tam stál a o chvíli později za sebou slyšel známý hlas.

"Pane profesore?"

Trošku se vylekal, ale nedal to na sobě vůbec znát

"Grangerová, co tu chcete?  Běžte laskavě zpátky. Budou vás hledat."

"Jen jsem se chtěla zeptat zda-li jste v pořádku... Uvnitř to tak nevypadalo"

A zlehka se dotkla jeho ramene s náznakem toho jakoby ho chtěla otočit čelem k sobě.

Severus jen zavřel oči v křeč, ale tu chvíli si užíval... Věděl, že Hermiona pro něj není už jen studentkou, ale stále se bál přiznat to hlavně sám sobě. Její dotek nepřestával a Severus se aniž by se moc přemáhal otočil, ani nevěděl proč, ale udělal to. Hermiona se podívala do jeho černých havraních očí a znovu se zeptala jestli je v pořádku. Nechápal proč se o něho tolik zajímá. Nikdo se o něj nikdy nezajímal, tak proč teď a zrovna ona a probouzí v něm dávno zapomenuté a zmrzlé city. Hermioně se nedostalo odpovědi, proto tiše zašeptala "pane profesore" ...

Severus se vzpamatoval ze svého zamyšlení a konečně odpověděl na otázku.

"Ano, jsem v pořádku..." a nenápadně se přiblížil obličejem směrem k Hermioně...  Věděl co dělá a touží udělat, ale nemohl...prostě nemohl, ale tak moc chtěl... Nevěděl proč zrovna ona a taky nechápal tohle poblazení jednou puberťačkou, ale ona si ho prostě za poslední 3 týdny něčím získala. Pořád v tom je ale tisíce hádanek a věci čemu nerozumí ani on sám. 

Hermiona zaregistrovala jeho pohyb směrem k ní... 

Pravdou bylo, že Hermiona už davno věděla, že k tomuhle člověku cítí něco jiného než pouze vztah mezi profesorem a studentkou. Brala to ale pouze jako platonické zamilovaní které brzy přejde. Jenže ten alkohol a tahle situace vedla jedna k druhé a Hermiona to prostě udělala... Naklonila se k Sevovi a políbila ho...došlo ji co vlastně provedla. První co udělala bylo, že se otočila a utekla jako malé dítě...  Nechtěla to udělat, ale ta touha byla silnější než ona sama. A Severus se ani nebránil a polibek ji se stejnou vášní opětoval.

Ahoj lidi, omlouvám se za tohle přerušení na tak dlouho, ale nějaký problémy byli a nebyl čas. Zároveň se omlouvám, že to možná nebude úplně okey tahle část. Dlouho jsem nepsala a nějak mi to nejde zjišťuju.... 😂

Tak jen když tak názor na tuhle část jestli mám přejít zpátky na starou verzi psaní a nebo to nechat takhle. Diky...  ;)