Nic mi do toho není

PATNÁCTÁ: Dochází jí to.

Je to krásný pocit, když první co uvidíte, když otevřete oči, je kluk, pro kterého chováte city.

Vypadá tak klidně a jeho světlé vlasy se třpytí na sluníčku. Zakaboním se, když můj pohled padne na jeho monokl.

Jediné, co teď chci udělat je… Kaitlyn.

Otevře skleněné dveře vedoucí do mého nemocničního pokoje s květináčem v ruce. Postaví krásnou orchidej na malý stolek a usměje se při pohledu na Wadea s hlavou položenou na jeho rukou, jak mi spí vedle nohou. Odhrne mu světlé vlasy z čela a já mám hrozné nutkání jí plácnout přes ruku, jak to dělají malým dětem, když sahají na co nemají.

Ale ona je přece jeho holka, ne já.

Ona má právo se ho dotýkat, ne já.

A její srdce nepuká, to to moje.

Wade pod jejím dotykem otevře oči, ale dřív než stihne cokoliv říct, Kaitlyn si ho přitáhne do polibku.

Obejmu si tělo rukama a zdvořile odvrátím pohled, zatímco mě bolí u duše stokrát víc, než rána na boku.

“Zlato, koupil bys mi prosím kafe?” řekne Kaitlyn, když se od sebe snad po padesáti letech odtrhnou. Cítím jak mě Wade propaluje pohledem, ale já jsem dál odvrácená k oknu se zataženými závěsy.

“Jasně.” souhlasí nakonec a poslušně vykluše z pokoje.

“Ahoj zlato.” řekne Kaitlyn a posadí se na plastovou židličku nalevo od mého lůžka. “Tak hrozně jsem se o vás dva bála!” Popadne mou ruku do své a povzbudivě ji stiskne. Jak se na ni můžu zlobit, že má Wadea, když se na mě kouká těma velkýma, starostlivýma očima? Jak se na ni můžu zlobit, že ho líbá, když ona tu byla první?

“Jsem v pohodě, neboj se.” usměju se čile.

Chvíli si dál vyměňujeme úsměvy, když najednou trochu posmutní. “Je mi moc líto, že to musím vytahovat zrovna teď, ale neřekla jsi Wadeovi o Johnym, že ne?” Úsměv mi zmrzne na rtech, zatímco zavrtím hlavou.

Na jejím obličeji se objeví úleva. “Uf, dobře. Už jsem se rozhodla, chci jenom Wadea, s Johnym jsem to ukončila.”

“To ti přeju.” zalžu s nuceným úsměvem, ikdyž jediné, co zrovna chci je brečet a zpívat si All Of Me od Johna Legenda.

“Jsem celkem ospalá, myslíš, že bys mohla přijít třeba někdy jindy?” zalžu opět a dělám, že zívu. Asi nejsem až tak hrozná herečka, protože Kaitlyn mi věnuje vřelý úsměv, který by sám o sobě mohl vyléčit moje zranění a přátelsky mi pohladí ruku. “Příjdu se na tebe podívat zítra ano?” Pokývu hlavou, protože nevěřím, že by se mi nezlomil hlas.

Zrovna v tu chvíli vejde do pokoje Wade s plastovým kelímkem, ze kterého stoupá pára.

“Skye je unavená, měli bychom ji nechat vyspat.” řekne Kaitlyn a pokyne hlavou ke dveřím.

“Zůstanu.” oznámí Wade a podá ji kafe.

“Ne.” řeknu a věnuju mu upřený pohled. Kaitlyn pochopí, že se asi schyluje k menší hádce, takže výjde na chodbu.

“Cože?” zamračí se a příjde blízko k posteli.

“Jak jsem tehdy řekla,” zašeptám, ikdyž je jeho holka pryč z doslechu, “nenechám tě ji zlomit srdce.”

“Ale co moje srdce?” zeptá se tiše a přejede mi prsty po tváři.

Vydám ze sebe neradostné uchechtnutí. “Myslím, že to nějak zvládneš.”