“Tak kam dneska jdeme?”
Leknutím skoro nadskočím a August se na to jen usměje.
“Kam bychom dneska šli?” nakrabatím obočí. Že bych zase na něco zapoměla?
“Já nevím, kamkoliv bys chtěla.” usmívá se dál.
“Dneska nemám moc čas, navíc jsme byli venku včera…” řeknu a výjdu po chodbě.
“Máš snad zaracha?” zeptá se zamračeně.
“Ne, vyslechla jsem si sice proslov, ale vyvázla jsem jenom s extra mytím nádobí.”
“Tak proč nechceš jít?” pokračuje se mnou dál chodbou.
“prostě nějak dneska nemám náladu.” Popravdě jsem to dneska dostala a bylo mi fakt špatně, ale o to jsem se s nim rozhodně dělit nehodlala.
“Aha.” odsekne.
“Ehm, nemáš náhodou třídu na druhé straně školy?” zeptám se.
“Rozhodl jsem se tě doprovodit.” pousměje se.
“To je v pohodě, jsem dost velká holka na to, abych do třídy zvládla dojít sama.” zavtipkuju ale on na to nijak nezareaguje. Co mu je? Ještě včera sršel vtipem a najednou je z něj takovej suchar? To má snad taky krámy?
“No tak, čau.” řeknu nejistě a otočím se k odchodu.
“Čau.” uslyším za sebou.
Nevím jak ostatní holky, ale já jsem ráda nezávislá. Ze začátku bylo milé jak byl vždycky první co jsem viděla když jsem vyšla ze třídy byl August, ale po poár hodinách mě to už začalo nehorázně otravovat. A když jsem si chtěla knížky co jsem měla v rukou odnést do skřínky sama, prakticky mi je vyrval z rukou. Přišlo mi, že kdyby mohl, tak by se mnou šel i na záchod.
Bože, jednou jsme spolu spali a on už si ze mě dělá svůj majetek.
Když jsem se měla vydat na oběd, chvíli kterou si nejvíc užívám samotná s knížkou, on tam zase stál a čekal na mě. To už mi vážně ruply nervy a utekla jsem. Nejdřív mě napadlo, že půjdu na svojí lavičku, ale pak mi došlo, že až tam příjdu, bude tam zase čekat jako nějaký stalker.
Skye ty máš tak úžasnej výběr na kluky.
Popadla jsem rychle plechovku Pepsi a tři tousty a zdrhla do knihovny.
Ano, vím, že se tam jíst nesmí, ale myslím, že tady mě hledat nebude. Knihovnice měla zrovna přestávku na oběd, ale knihovnu nikdy nezamykala, už jen proto, že by nikoho z naší školy nenapadlo do knihovny ani vkročit, natož něco ukradnout.
“Ahoj Skye.” Na chvíli mě přepadne panika, že mě tady našel, ale když otočím hlavu spatřím známé oříškové oči.
“Díkybohu že jseš to ty Wade.” vydechnu si v úlevě.
“Nemáš zač.” posadí se vedle mě a já protočím oči. “Jakto, že nejsi s Augustem?”
“Jedla bych svůj oběd v knihovně, kdybych chtěla být s Augustem?” zvednu na něj obočí.
“Cože? Co se stalo?” zamračí se.
“To se zeptej jeho!” rozhodím rukama “Jednou se spolu vyspíme a on za mnou chodí jak nějaký ztracený štěně!”
“Vy jste spolu spali?! Ah Skye…” promne si kořen nosu.
“Co?!” zeptám se nechápavě. “Co jsem zas udělala?”
ČTEŠ
Nic mi do toho není
Humor"Myslím, že jsem se do ní zamiloval." řekne s pohledem upřeným do země. Ta věta mě přinutí se smát. "Aha, stejně jako do těch padesáti tisíc holek před ní?" zakroutím hlavu. "Ani se k ní nepřiblížíš chlapečku." Dokonce i on teď v mém tóně uslyší jas...
