Nic mi do toho není

ČTVRTÁ: Vyptává se

Bývala jsem neviditelná a nezpozorovaná.

A líbilo se mi to.

Slyšeli jste správně: bývala.

Protože najednou na mě na chodbě ve škole zíralo víc lidí než za poslední tři roky dohromady.

Naser si Wade Mitchelli.

Nejhorší na tom ale bylo, že si to nekterá individua vyložila tak, že jsem na sebe tu pozornost přitáhla naschvál a za úmyslem stát se populární. Například naše drahá Jackie Abrahamová s nohama dlouhýma deset kilometrů a vždy perfektně rovnou blond hřívou. A samozřejmě nesmíme zapomenout na Alexu Remorezovou, která za ní chodí jako psík, ale kouše jako aligátor.

“Hej ty!” uslyším za sebou, ale rozhodnu se neotočit.

“Je neslušný být otočená zády, když k tobě někdo mluví.” zasyčí někdo najednou a já ucítím jak mě někdo chytne za džínovou bundu a stáhne dozadu. Knížky mi vypadnou z rukou když narazím zády na stěnu chodby. Ucítím tlak na hrudi a když trochu příjdu k sobě, tak vzhlédnu a setkám se s párem korálkově černých očí mexičanky.

“Nevím, co máte za problém ale---”

“Ticho, teď mluvím já.” skočí mi do řeši Jackie a s otravnou elegancí pohodí vlasy.

“Nevím kdo jsi šprte a ani mě to moc nezajímá, ale pokud si myslíš, že si sem jen tak přikráčíš, zamáváš řasama a budeš hrozně oblíbená tak se nehorázně---”

“Myslím že tu došlo k nedorozumnění, nechtěla jsem, aby se se mnou kdokoliv bavil a---”

“Skákat do řeči je neslušný ty jedna zrzavá magorko.” procedí Alexa skrz zaťaté zuby a zasílí tlak předloktím pod mým krkem, až se trochu zakuckám. Ta holka mi celkem nahání hrůzu.

“Možná jsi obalamutila Augusta těma svýma velkýma očima a roztomilýma brejličkama, já tě ale vidím skrz na skrz. Jseš jenom ošk---”

“Nech tu chudinku bejt Jackie.” Tyjo dneska je snad den skákání lidem do řeči.

Jackie sebou trhne při zvuku všem přespříliš známého hlasu, který každý den zní v rozhlase.

Můj zachránce byl kdo jiný než pan Chodící Klišé, sám a osobně, Johny White.

Už jeho příjmení o něm vypovídalo víc než dost. Od jeho světle blond vlasů, přes jeho zářivý usměv a vždy perfektně vyžehlené Lacoste triko, až po jeho zářivě bílé a vždy čisté kecky na něm bylo poznat že je typický bohatý běloch. Pokud si správně pamatuju, tak vyniká v tenisu, je ředitelčin mazánek a je předsedou klubu “zdrženlivosti”. Možná umí i surfovat.

“Proč se jí zastáváš Johny? Snaží se narušit naše teritorium!” otočí se na něj Jackie nevěřícně.

“Hele lidi, teď mě dobře poslouchejte.” začnu a všechny tři pohledy se upřou na mě. “A ty mě pusť ty malá příšerko!” zacukám sebou pod Alexininou rukou. Ta ještě naposledy střelí pohledem po Jackie, ale nakonec poslušně ustoupí.

“Pochopte, že já nemám nejmenší zájem s vámi nějak komunikovat. Chápete?” rozhodím rukama ve snaze je přinutit to pochopit. “Neprosila jsem si o vaši pozornost, takže mě prosím nechte být!”

Jackie nakloní hlavu ve snaze zpracovat všechno co jsem ji právě řekla a Alexa jen střílí pohledem mezi mnou, jí a Johnym.

“Dobře, teď jsi z roho vyvázla, ale když tě ještě jednou uvidím jak děláš oči na Augusta nebo někoho podobnýho, tak ti ustříhnu vlasy.” Ukáže na mě výhružně prstem.