“Už je to podruhý co jsme tu spolu, myslím, že by to odteďka mělo být oficiálně naše místo.” zašklebí se August a sedne si vedle mě.
“Je to moje místo a ty sem vždycky vpadneš.” odvětím a obejmu si rukama tělo.
“Promiň Zrzečko, ale už jsem nemohl vydržet to vřískání ve filmu.” usměje se vřele a potom jeho pohled sklouzne na moje obanžené nohy.
“Celkem odvážná.” mrkne na mě a já ho za to lehce praštím do paže.
“Nemám to na sobě dobrovolně.” objasním a tím upoutám jeho pozornost ještě víc.
“Johny na mě vylil čas a dal mi svoji košili.” August na mě zvedne obočí v překvapení.
“Johny White?” optá se.
“Mhm.” zamručím na souhlas.
“Bastard.” zamumlá potichu.
“Cože?” rozesměju se a natočím se na něj.
“Nesnáším ho.” protočí August oči.
“Proč?” zamračím se s úsměvem.
“Protože ho všichni žerou.”
“Já ho nežeru.” Haha, lhářko.
“Ty jsi jiná než ostatní.” otočí se na mě a já se potopím do jeho čokoládových očí se zoo lechtajícím mě v břiše. Dalších pár vteřin mi jen prozkoumává obličej a já z toho začínám trochu nervóznět.
“Proč se na mě tak díváš?” zamračím se a zakryju si dlaněmi tváře.
August napřáhne ruku a vezme mojí dlaň do své. A potom udělá tu nejmíň očekávanou věc, přiloží si hřbet mé ruky ke rtům.
“Něco na tobě je Skye,” zašeptá a strčí mi pramínek uvolněný vánkem za ucho, “nemůžu na tebe přestat myslet. Jsi kouzelná.”
A v tu chvíli zapomenu na všechno, na zimu, na Johnyho, na Jackie, na Alexu, prostě na všechno a jediné co dokážu vnímat jsou jeho čokoládové oči zaklesnuté do mých a jeho plné růžové rty pobízející k polibku. A v tu chvíli mi došlo: já ho chci políbit.
Věděla jsem jsem ale, že pokud to udělám, zařídím si peklo. A nemyslím tím jenom Jackie a Alexu. Zamilováním do něj bych si podkopla vlastní nohy. Protože on je pan Oblíbený a já jsem nikdo. A to bylo poprvé v životě, kdy mi moje postavení vadilo.
“Ty víš, že se k sobě nehodíme Millere.” řeknu a rozřepu se pod náporem jarního větru.
“Je mi fuk, co kdo řekne.” Sundá si mikinu a přehodí ji přese mě.
“Nic o mě nevíš.” namítnu chabě.
“Máš pravdu. Vím ale, že tě chci mít u sebe.”
A každou buňkou mého těla jsem toužila ho mít blízko sebe. Stejně jako jsem před chvílí chtěla mít u sebe Johnyho. To musí být jasný znak, že je dneska s mými emocemi něco v nepořádku.
“J-já.. musím jít.” zamumlám a utíkám pryč, už podruhé za tuhle noc od kluka, který mi nabízel víc než by moje srdce mohlo zvládnout.
Ani jsem popravdě nevěděla kam utíkám, dokud jsem se neocitla před knihovnou. K mému přkvapení nebyla zavřená a uvnitř bylo trochu světla. Potichu jsem vkročila dovnitř, přestože mi bylo jasné, že se tu nacházet nesmíme. Ale kam jsem měla jít? Do třídy za Jackie a Johnym? Ne, děkuju pěkně.
“Jestli jsi mi přišla dát další lekci, prosím jdi pryč.” uslyším lehce povědomý hlas. Wade Mitchell sedí na zemi opřený o regál vedle malé rozsvícené lampičky a čte si.
“Nemám zrovna náladu na lekci.” zamumlám a on ke mě vzhlédne. “Můžu si sednout?” Jenom němě přikývne.
“Počkej, není to náhodou Augustova mikina?” svráští obočí.
“Jop.” povzdechnu si.
“A Johnyho košile?”
“Jooooop.” protáhnu odevzdaně a on se začne smát.
“Jseš celkem v prdeli, víš to? To dva se nesnášej už tak a teď jsi jim dala jen další důvod proč rozpoutat válku.”
“Jakobych si o jejich pozornost prosila!” rozhodím rukama a ukážu na něj, “Je to všechno tvoje vina.”
“Moje vina? Já tady nechodím celej malej, zrzavej a roztomilej s brejličkama.”
“Ale je to tvoje vina, že si mě začali všímat! Kdybys nešel po Kaitlyn, tak by se nic z toho nestalo!” řekla jsem s podtónem hysterie.
“Jo a ohledně Kaitlyn… pořád se ji chystáš přede mnou bránit?”
“Chystám, jen mi prosím řekni… proč to děláš?” zamračím se a on na mě upře oříškové oči.
"Myslím, že jsem se do ní zamiloval." řekne s pohledem upřeným do země.
Ta věta mě přinutí se smát. "Aha, stejně jako do těch padesáti tisíc holek před ní?" zakroutím hlavu.
"Ani se k ní nepřiblížíš chlapečku." Dokonce i on teď v mém tóně uslyší jasnou výhrůžku.
“Už tě chápu.” řekne najednou.
“Cože?” vykulím oči v překvapení.
“Ty se bojíš lásky.”
“Já se nebojím ničeho.” zvednu vzdorovačně bradu.
Protentokrát se začne smát on. “Vidím tě skrz naskrz. Vidím pod tvoji masku.”
“Nevím co to blábolíš, já namám žádnou masku. Prostě se ničeho nebojím a hlavně ne nějaké lásky.” protočím oči a zachumlám se do Augustovy mikiny.
“Nekrm mě tady kravinama Skye. Kdo ti to udělal?”
“Kdo mi udělal co?” dělám blbou dál a oplácím mu pronikavý pohled.
“Kdo ti zlomil srdce.”
A v tu chvíli se cítím jakobych padala, srz jeho oříškové oči. Strčil do mě a já kvůli němu opět spadla do jámy plné bolestných vzpomínek. Do jámy ze které mi trvalo příliš dlouho se vyhrabat.
Nesnáším tě Wade Mitchelli.
Ahojky lidičky, děkuju za votes a názory v komentech :)) Liz <3
ČTEŠ
Nic mi do toho není
Umorismo"Myslím, že jsem se do ní zamiloval." řekne s pohledem upřeným do země. Ta věta mě přinutí se smát. "Aha, stejně jako do těch padesáti tisíc holek před ní?" zakroutím hlavu. "Ani se k ní nepřiblížíš chlapečku." Dokonce i on teď v mém tóně uslyší jas...
