Byl březen a jaro se začínalo opět probouzet na svět. Zvířata shazovala teplé kožichy starostí o přežití v mrazu a rostliny nabývaly své ztracené krásy. V ten jistý den bylo částečně zataženo a---
“Skye!”
Bum.
“Moc se omlouvám! Jsi v pořádku?” Sáhnu si na hlavu a mnu si místo, kam měl praštil fotbalový míč. Au.
“Skye!”
“Dobrý, svý jméno ještě vim, nemusíte ho všichni opakovat!” rozhodím rukama a vysloužím si chladný pohled od tělocvikářky Austinové.
“Přestaň myslet na hlouposti a soustřeď se na hru Skye!” rozkáže mi a pak zapíská na píšťalku, což je můj druhý nejneoblíbenější zvuk na světě, hned za křídou skřípající o tabuli. Popostrčím si brýle na nose a vyhrabu se na moje neohrabané nohy.
“Jsi v pohodě zlato?” přiběhne Kaitlyn se starostí v hlase a zkoumavě prohlíží můj obličej.
“Tvoje zlato je v cajku.” ukážu na ni palec nahoru a ona se usměje a trochu uklidní.
V tu chvíli jsem ještě nevěděla, že nás pozoruje.
Tahle věta vyzněla jako jedna z prvních vět v nějakým psychologickým krimidramatu o masovým vrahovi.
A to on není.
Teda myslím.
U něj nikdy nevíš.
Všimla jsem si ho až o pár míčů, proletěvších nebezpečně blízko mé hlavy, a dalším pískotu učitelky, oznamujícím konec hodiny, později.
Přesně v tu chvíli jsem se podívala na tribunu a spatřila ho s nějakou knížkou v ruce jak tam jen tak sedí a pozoruje okolí. Jeho oči ale nebyly na mě, jeho pohled byl železně přikovaný k Kaitlyn, která zrovna jako obvykle dělala se smíchem hvězdy na travnatém povrchu hřiště. Dlouhé rovné hnědé vlasy ji lítaly kolem hlavy a třpytily se jako svatozář.
Ta sladká, milá, naivní Kaitlyn plná naděje a radosti ze života. Vždyť i její jméno je poetické! Narozdíl od Skye, což zní tak trochu jako když někdo zvrací.
Tu nedostaneš ani za nic Mitchelle. Ikdybych tě měla zastavit vlastní mrtvolou.
Usměje se a ledabyle na ni zamává a ona, jako hodné a nicnetušící stvoření jímž je, mu to gesto oplatí.
Protočím oči v odporu a popadnu Kaitlyn za opálenou paži.
“Kaitlyn poslouchej mě,” položím ji ruce na ramena a trochu ji snížím, abychom měly oči na stejné úrovni, “nepromluvíš s tím klukem ani slovo, ano?”
“Ale vypadal celkem mile a slyšela jsem, že pomáhá malým psíkům! Dobrý co?”
“Ne, žádný dobrý Kaitlyn, nebudeš si s ním povídat, dobře?”
“Ale proč ne?” nechápe s velkýma hnědýma očima dokořán.
“Protože… ubližuje malým ovečkám!” plácnu první co mě napadne a vypadá to, že to splnilo svůj účel. Kaitlyn otevře pusu v údivu, který v zápětí vystřídá naštvání.
Jak jsem očekávala, Wade Mitchell byl nenuceně opřený o zeď u východu z dívčích šaten, jaká náhoda. Usmál se, když uviděl Kaitlyn, ale ona jen zavrtěla hlavou. “Vrahu!”
Wade tam zůstal jen stát, s pusou dokořán.
“Najdi si jinou kámo.” poplácám ho soucitně po zádech a se samolibým úsměvem odkráčím po chodbě ke své skříňce.
Pamatuju si, jak jsem si myslela, že jsem nad ním kdovíjak vyzrála.
Hahááá, Skye, ty jsi tak naivní!
Pravé peklo teprve začne.
Čauky lásky, byla jsem teď chvíli pryč bez internetu, takže jsem nemohla přidat další část, don't kill me ^_^
Jinak pro představu: Kaitlyn si představuju jako Ninu Dobrev ;)
tato kapitolka je věnována Lindě, protože je podle ní vymyšlená postava Kaitlyn, so thanks darling
prosím voteujte a komentujte svoje názory
love, Liz ♥
ČTEŠ
Nic mi do toho není
Humor"Myslím, že jsem se do ní zamiloval." řekne s pohledem upřeným do země. Ta věta mě přinutí se smát. "Aha, stejně jako do těch padesáti tisíc holek před ní?" zakroutím hlavu. "Ani se k ní nepřiblížíš chlapečku." Dokonce i on teď v mém tóně uslyší jas...
