His Little Dirty Secret [FF]

2. Kapitola

Procházela jsem se lesem a kopala do kamínků, které se mi pletly do cesty. Už se začínalo docela stmívat. Docela dost. Skoro už jsem si neviděla pod nohy, ale to mi bylo jedno. Nehodlala jsem se jen tak vrátit, protože jsem měla vztek. Zase se ke mně chovali jako k malé holce. Vždyť příští rok už mi bude osmnáct.
V tom se někde poblíž mě ozvalo zašustění listů, ale když jsem se otočila nikde nikdo nebyl. Asi se mi to zdálo. A znova. To už není normální. Měla bych se vážně vrátit.
Otočila jsem se na patě a byla rozhodnutá, že se vrátím, když v tom mě někdo chytil za paži a stáhl k sobě. Chtěla jsem vykřiknout, ale ta osoba mi držela ruku před pusou. Po chvíli dal ruku pryč a já se konečně mohla nadechnout.
,,Kurva, můžeš mi vysvětlit, co tady děláš?" sykl na mě a pořád pevně svírám mou paži. Už to začínalo bolet a mně bylo jasné, že tam zítra budu mít modřinu. Podívala jsem se na muže, který mě takhle vyděsil a překvapilo mě, koho vidím. Byl to ten samý muž, který mě tenkrát zaujal na pláži. A zase vypadal tak dobře.
,,Ehm, šla jsem se projít," vykoktala jsem ze sebe, ale pak mi něco došlo. Můžu si přece chodit, kam chci. ,,Ale tobě to může být jedno," odseknu ještě. Na jeho tváři se objeví zamračený výraz. Prohlídne si mě od hlavy, až k patě a pak si odfrkne.
,,Někdo jako ty by se se mnou měl bavit trochu slušnějším tónem," zavrčel a konečně mě pustil. Odtáhla jsem se od něj. Co mu přeskočilo?
,,Proč bych se měla bavit slušně s úchylem, co mě jen tak přepadne a stáhne na zem. V lese a ještě k tomu za tmy," založím si ruce na hrudi. To že je sexy ještě neznamená, že se může chovat jako nějaký bůh. Jenomže asi může, protože když to dořeknu jinak modré oči se mu zatemní.
,,Drž hubu. Na někoho čekám," zařve na mě. Za keřem a uprostřed lesa? Co když je to fakt pedofil?
,,Teď?" zeptám se nechápavě. Zdáli uslyším nějaký hlas a najednou tichý les už je dost hlasitý. Ten muž vedle mě si vytáhne něco z opasku u kalhot. Pistol?! Počkat ...
Rychle se postavím na nohy. Všechno mi najednou dojde. Vždyť už jsem to viděla v tolika filmech. Šéf, aha. Mafie. A teď si chce zřejmě vyřešit účty. A já u toho rozhodně být nechci. Ale pozdě.
Ani nevím odkud, ale najednou u nás stojí další tři kluci, které jsem si taky pamatovala z pláže. A pak už jsem nic nevnímala. Seděla jsem u stromu a byla celá vyklepaná strachy. Kolem se ozývaly výstřely a nadávky. Vždyť s tímhle přece vláda musí něco udělat. Chtělo se mi brečet. Konečně byl konec toho všeho.
,,Postarejte se o ty těla, já se postarám o ní," zavelel Damon, jehož jméno jsem zjistila v průběhu téhle katastrofy, protože ho tak všichni oslovovali. Nechápala jsem, co myslí tím, že se o mě postará. To mě teď taky zabije a mého těla se zbaví?
Pokusím se zvednout na nohy a podaří se mi to. Nejraději bych teď někam zdrhla, protože ... já byla svědkem vraždy! Oni je zabili. Snad pět mužů. Ale Damon mě znovu chytne, ale tentokrát za zápěstí a ne tak pevně jako předtím.
,,Teď půjdeš se mnou," oznámí mi a já se nezmohnu na víc, než jen přikývnutí. Bojím se ho. Teď mě určitě odtáhne někam, kde nikdo není a zabije mě.
Kupodivu se ale dostaneme k osamocenému domu uprostřed lesa. Je obrovský. A takový elegantní. Tak též i vevnitř.
,,Neměla jsi být v tom lese," zavrčí na mě sotva se ocitneme v nějakém pokoji. Není nějak extrémně zařízený, takže typuju, že je tu jen tak. Na parádu.
,,Bez tebe bych to nevěděla," protočím očima a zůstanu stát mezi dveřma. Nehodlám se k němu přiblížit.
,,Nikdo neřeší naše vraždy, dokud nemáme svědky. Jenomže ty jsi svědek. A já se kvůli tobě nenechám zavřít," ušklíbne se. Kruci. Kruci. Proč já navrhovala právě Itálii jako skvělou dovolenou?
,,Zabiješ mě?" vysoukám ze sebe. Damon se začne smát.
,,To záleží na tobě," pokrčí rameny. Tak teď to nechápu. Pozvednu obočí a zadívám se na něj. ,,Nezabiju tě, pokud si mě vezmeš," mrkne na mě a já teď nevím, jestli si dělá srandu nebo to myslí vážně. A pokud myslí, tak se asi úplně pomátl.
,,Ale já tě nemiluju," namítnu. Ani ho neznám. Na jeho tváři se objeví pobavený úsměv. Dojde ke mně a nahne se k mému uchu.
,,Já na lásku nehraju," zašeptá mi do ucha, až se celá oklepu. Přece se nenechám zabít! Ale vzít si mafiána? To přece není normální.
,,Nebudu si tě brát! Vždyť tě ani neznám," zařvu po něm. Na jeho tváři se objeví překvapený výraz, který se hned změní v ten nepřípustný pohled jako ten den na pláži.
,,Už jsme řekl," řekne rázně. Tak to ne! Odfrknu si a otočím se k odchodu, jenže jeho ruka mě stáhne zpátky. Ani si neuvědomím jak, ale najednou ležím na posteli a on nade mnou. 
,,Pusť mě. Nemáš jediné právo na mě sahat," začnu sebou zmítat, ale on mi dál svírá zápěstí a nechce povolit.
,,Až mi řekneš, že si mě vezmeš," svůdně se usměje. Ne! Ne! A ne! Nebudu si brát žádného vraha.
,,Zapomeň!" Shodím ho ze sebe a on se svalí na postel vedle mě. Zvednu se.
,,Ne! Nehneš se odsud ani na krok," zařve a já se zastavím.
,,Musím se vrátit. Naši už určitě šílí strachy," odseknu mu. ,,Debile."
Damon se zvedne z postele. Přejde ke mně a měří si mě zlostným pohledem. Pak mě jen obejde a zabouchne dveře pokoje. Jak později zjistím, zamknul.
***
Ahooj.
Tak máme tady další kapitolu. Už jsme se posunuli trochu dál. No tak uvidíme.