His Little Dirty Secret [FF]

12. Kapitola

Sešla jsem dolů po schodech ještě ve svých kraťasech na spaní a volném tričku. Chtěla jsem si dát něco k snídani, ale zastavily mě hlasy, které vycházely z haly. Rozhodla jsem se podívat, co se děje. Mezi dveřma stála nějaká holka a mluvila s Damonem. Zůstala jsem stát ve vstupu do haly. Ani jeden si mě nevšiml.
,,Damone, já myslím, že bychom na to mohli zapomenout a vrátit se k sobě, ne?" zářivě se na něho usměje a pohodí svými blond vlasy.
,,Tess, ne. Mezi náma to skončilo," odpoví jí otráveně. V tom se ona podívá mým směrem a zarazí se. Pak se ušklíbne.
,,To je tvoje nová holka," pozvedne obočí a změří si mě pohledem. Řekne to jakobych snad oproti ni byla nějaký odpad.
,,Manželka," poupravím ji a to už se otočí i Damon. Přejdu k němu a těkám pohledem mezi nim a tou Tessou.
,,To sis teda vybral," odfrkne si. To je kráva! S ní jako Damon někdy něco měl? Zaskřípu zuby.
,,A co je ti do toho?!" rozčílí se. Ona se na chvilku zarazí a pak se podívá na mě.
,,Můžeš na chvilku jít. Potřebuji s Damonem mluvit o samotě," poprosí mě falešně.
,,Jak je libo," zavrčím podrážděně a jdu do kuchyně. Hlad už mě přešel. A to jen kvůli té čůze. Tak si s nim zůstaň o samotě třeba navždy. Takový lidi já vyloženě nesnáším. Vypadá jako největší miss a její faleš nebere konce.
Chci se jít zavřít do svého pokoje, ale asi jak jsem byla rozčílená dostala jsem se do části domu, kde jsem ještě nikdy nebyla. Domácí knihovna, další pokoje na spaní a vlastní koupelnou, obývací pokoj i s klavírem, domácí kino a pak poslední dveře. Otevřu je a vejdu do místnosti, kde je prostorný bazén. Vytřeštím oči. Co já v tomhle domě ještě nenajdu. A pak si všimnu dveří, které vedou na zahradu. Bingo! Tyhle dveře určitě zamčené nebudou.
Vyběhnu odsud a v rychlosti se v pokoji převleču do tepláků a obyčejného trička. Vezmu si tenisky a tiše seběhnu znovu k bazénu. Projdu celou místnost a zatáhnu za dveře, které jsou odemčené, jak jsem říkala.
Ocitnu se na rozlehlé zahradě. Konečně jsem venku. Po takové době. Z druhé strany domu slyším matně ještě jejich hlasy. Takže to mi asi nevyjde. Potrebuju si pročistit hlavu. Dojdu k nevysokému plotu a přelezu ho. Stojím najednou uprostřed lesa. Ideální místo na utřídění myšlenek. Procházím se lesem a kopu do utržených větviček. Úplně zapomínám na čas. Zničehonic vyjdu z lesa a spatřím před sebou nádhernou nekonečnou pláž. A moře. Je to jako z nějaké pohádky. Tak neuvěřitelně krásné. Klidně bych tady zůstala navěky. Cítím se zase jako malá holčička a užívám si ten pocit, dokud to jde.
Ani nevím, jak dlouho jsem tady strávila čas, ale začíná se stmívat. To jsme tady jako byla víc než devět hodin?! No do háje. Chtěla jsem se vytratit tak na půl hodinky. Nanejvýš.
Když přelézám plot znovu se mi na mysli vytvoří obrázek té hnusné krávy a její vítězný výraz, když jsem od nich odcházela. Vážně teď žárlíš?! Jo. Já asi fakt žárlím. No kruci.
Dojdu ke dveřím, které vedou k bazénu, ale jsou zamčené. Zkusím to znovu, ale nic na tom faktu stejně nezměním. Sakra! Takže se na můj útěk přišlo.
Obejdu celý náš dům, uvidím za oknem naprosto zuřícího Damona. No náš dům. Není to náš dům. Jsem spíše vězeň. Znovu se podívám jeho směrem. Stojí opřený o linku a hlavu má položenou v dlaních. Ten pohled na něj mě děsí. Že by měl strach, že jsem utekla? Utekla od něj? Ještě jednou se zadívám k oknu a pak už jdu ke vstupním dveřím. U domu stojí nejméně pět aut. A vypadají dost draze.
Vcházím dovnitř. Na pohovce sedí pět kluků. Tři z nich poznávám. Rick, Kai a Enzo. Snažím se potichu zavřít dveře, ale jako naschvál udělají obrovský kravál. Všech pět se na mě otočí.
,,Ehm, ahoj?" znervózním. Z kuchyně vylítne Damon. 
,,Můžeš mi říct, kde jsi byla?" zeptá se Damon. Jenom protočím očima a povzdechnu si. ,,Můžeš mi apsoň odpovědět?! Do prdele, myslel jsem, že si zdrhla," zařve na mě naštvaně.
,,Však jsem říkala, že nemám kam jít," řeknu klidně, až tím sama sebe překvapím.
,,A kdyby si měla tak už tady nejsi, co?!" znovu po mně zařve a já z něho začínám mít strach. Takhle ještě nikdy nevyváděl. Neodpovím mu a obrátím svůj pohled na pětici kluků, kteří najednou mají spoustu práce se sledování svých špiček bot nebo si pohrávají s rukama jen aby se náhodou nepodívali na nás. ,,Můžeš mi alespoň říct, proč?!" zakřičí a já už jsem taky naštvaná. Takové debilni otázky. Jsem tu, ne snad?!
,,Proč? Protože nesnesu dívat se na to, jak se po tobě sápe pro mě úplně cizí ženská!"
,,Ona je pro mě uzavřená kapitola!"
,,To budu brzy i já, co?!" neudržím se a zařvu na něho.
,,Hele, nechci vás dva rušit od velice zajímavého rozhovoru, ale-" začne mluvit jeden z kluků.
,,Zmlkni," zařve na něho Damon a on jen sklopím pohled k zemi.
,,A víš ty, co? Asi jsem měla zdrhnout, protože tobě by se vyřešil problém a mohl by ses vrátit za tou svou krávou," uslyším jak se jeden z kluků začne smát. Damon ho zpraží pohledem a znovu se obrátí na mě.
,,Tak do prdele! Já s ní nechci nic mít," zařve rozčíleně. Pokrčím rameny.
,,To je fuk. Mně už je to celkem jedno. Dělej si co chceš, ale mě do toho netahej!" seberu se a odcházím pryč. Slyším jak tam nadává a zuří. To už se ale zamrkám ve svém pokoji.