His Little Dirty Secret [FF]

26. Kapitola

*,,V tom případě .. Bys asi měla jít." *
***
Slova, které právě vypustil z úst mě víc než překvapí. Copak se úplně pomátl?! A kam mám asi tak jít?
,,To myslíš vážně?" vydechnu a on polkne. Přikývne.
,,Jo, aspoň prozatím. Nechci .. nemůžu s tebou teď být v jednom domě. A nech si ty kecy o tom, že tě Alex zdrogoval a tys nevěděla, co děláš," povzdychne si a opře se rukama o kraj pohovky. Zadívám se na něho. Zvládla bych to jen kvůli tomu, že ho miluju? Vzít život dítěti?
,,Damone, nějak se to všechno vyřeší," řeknu zoufale a zvednu se. Přejdu k němu a položím svou ruku na jeho paži. Podívá se mi do očí.
,,Ne, ne. Já už ti na výběr dal," pokrčí rameny a odtáhne se ode mě. Zastrčím si pramen vlasů za ucho.
,,Ale já tě miluju, chápeš!" zakřičím na něho a cítím, že se mi do očí hrnou slzy. ,,Zůstala jsem tady s tebou v tom posraným domě a trpěla všechny ty tvoje debilní výlevy nálad. Mohla jsem klidně utéct a vysrat se na tebe nebo kldině zajít na policii, že jsem byla svědkem těch vašich .. nevím co! A to s tím Alexem rozhodně nebyla moje vina! Snad prodáváš drogy ne?! Tak si někdy zkus nějakou vzít a uvidíme jak moc fajn ti pak bude! A pak .. zůstala jsem tady s tebou a kryla ti záda i po tom, co se stalo s tvým otcem! No měla jsem to zapotřebí, když mě teď chceš vyhodit z baráku na ulici? Jasně že ne! Ale co já se vlastně divím. Jsem jen jedna z mnoha dalších tvých hraček, které ti na všechno naletí a zamilujou se do sebe a ty je pak odkopneš jako kus hadru. Díky moc, Damone. Fakt že jo!" zařvu na něho jako smyslů zbavená a vyběhnu nahoru do svého pokoje. Začnu do cestovní tašky házet oblečení a volnou rukou si utírám slzy, které mi tečou po tváři. Hlavně ať za mnou nechodí! Hm tak nic.
,,Renesmee, neblbni," vyleze z něj jen. Zaskřípu zuby. Nepřestávám si balit oblečení.
,,Pokud vím, vyhodil si mě," zamumlám sotva srozumitelně. Na chvilku se na něho obrátím a všimnu si, že se tváři nejistě.
,,Nevěděl jsem, že to bereš takhle," bránil se a já si odfrkla. Zapípal mi mobil. Natáhla jsem se po něm a zapla ho. Neznáme číslo?

Ach, roztomilé hádky .. Taky si je pamatuju. Jen škoda, že Damon neumí mluvit pravdu. Ještě nedávno mi říkal jaká nejsi zoufalka a že pro něj nic neznamenáš a teď to budou výmluvy sem a výmluvy tam. A naivně mu uvěříš, že tě miluje. T.

Cože? Co má zase znamenat tohle?! Tak tohle už je vrchol všeho!
,,Aha, ty si nevěděl, že já to beru takhle?! Tak si přečti tohle! Co mi na to řekneš," zakřičím na něho a podám mu svůj mobil. Rychle očima přejede obrazovku mého mobilu. Polkne.
,,No, to můžu vysvětlit," vykoktá a já se ušklíbnu. Jasně jako obvykle.
,,Nechci, aby si mi něco vysvětlit! Chci slyšet pravdu, Damone. Takže řekl si to nebo ne?" založím si ruce na hrudi. Chvilku mlčí a těká pohledem po místnosti, než se na mě zase otočí.
,,Jo, řekl jsem to," povzdychne si. Hm, tak takové to je, když vám někdo zlomí srdce. Necítíte vůbec nic. Už ani brečet se mi nechce. Začnu se smát. Vážně moc smát. To je ... já jsem byla úplně blbá. Pořád se nekontrolovatelně směju. Fakt jsem mu věřila ... Byla jsem naivní a blbá kráva. Nic víc. Můj smích trochu polevuje a já se najednou zničehonic prudce rozbrečím. Tohle je moc. Damon udělá krok ke mně, ale já ho zastavím pokynutím ruky. Ať se ke mně ani nepřibližuje! 
,,Konečně ti to vyšlo! Si spokojený?! Můžeš se vrátit za tou svou Tessou nebo jak se to jmenuje. Já ti zmizím ze života," vzlyknu a v tu chvíli mi znovu zapípá mobil. Už se mi ty sms ani nechce číst, ale tak co už.

A co jak si byla u Alexe? Kde si myslíš, že Damon byl, když si mu napsala? No, doma určitě ne. Byl se mnou. Ach, pravda bolí. T.

,,Ne! Nech si to vysvětlit," pronese zoufale. Zvednu se ze země. Přece tady nebudu před nim brečet jako nějaká zoufalka. Jak on sám řekl.
,,Aby si mi zase mohl lhát?! To zrovna. Odcházím a konec," zařvu na něho a protáhnu se kolem něj i s taškou na jednom rameni. Jeho ruka mě pevně chytí za zápěstí a přinutí otočit se na něj.
,,Nemůžeš odejít! Jsi moje, chápeš to?! Můj majetek," zařve na mě. Vytrhnu se mu. Pokud vím .. on mě nejdříve sám vyhodil.
,,Nejsem žádný tvůj majetek. Laskavě se vzpamatuj," zakřičím na něho a udělám něco, co by mě nikdy nenapadlo, že bych mohla udělat. Vrazím mu facku. Nejdříve mě polije strach, že by mi třeba taky mohl něco udělat, ale on se na mě jen překvapeně zadívá. ,,Sbohem," ušklíbnu se a vyjdu z pokoje.
***
Stojím uprostřed letištní haly a čekám na své letadlo. Jsem nervózní. Ze všeho. Dneska se vrátím domů.
,,Letadlo do Washingtonu odlétá za deset minut, prosíme cestující, aby se přemístili k celní kontrole."
Zvednu ze země svou tašku a chci jít, když najednou uvidím známou postavu, která se prodírá davem. Zazavi se až u mě.
,,Renesmee, pochop prosím, že jsem tě nikdy nebral jako nějakou svou hračku! Vždycky si pro mě byla výjimečná a já .. Miluju tě. Doopravdy tě miluju. A to s tou Tessou. Bylo to ještě předtím, než jsem si to uvědomil. Prosím ... nechci, abys odešla," vyhrkne skoro na jeden nádech. Zamrkám. Snad nejhezčí vyznání lásky, které Damona kdy napadlo. Ale stejně ..
,,Damone, taky tě miluju, ale .. Teď zrovna to nejde. Zklamal si mě a to nemůžu jen tak přejít. Bude to tak lepší," pokrčím rameny a odstoupím od něho. Prohrábne si vlasy.
,,Vrátíš se mi?" zadívá se na mě. Nejspíš ...
,,Ne, to ne. Mezi námi je konec. Každý jsme úplně jiní a napatříme k sobě. A nikdy patřit nebudeme. Ale děkuju za všechno. S tebou mi bylo fajn. Nejhezčí půl rok mého života, pokud nepočítám to ostatní. Nikdy na tebe nezapomenu. Fakt že ne .."
Sedím v letadle u okýnka a sleduju jak stoupá nahoru a všechno dole se stává menší a menší. Po tváři mi stékají slzy, ale já je ignoruju .. Musím začít nový život. Bez něj a .. bez všech tam.