His Little Dirty Secret [FF]

22. Kapitola

Odemkla jsem dveře našeho domu a vešla dovnitř. Venku už bylo poslední dobou dost chladno. Vypadá to, že přichází zima. Sundala jsem si lehkou bundu a pověsila ji. Naproti mě se objevil Damon. Sotva se držel na nohou.
,,Kde jsi byla?" zeptal se mě podrážděně. Protočila jsem očima.
,,Odvést Alaricka, když ty sám si toho nebyl schopný," odseknu mu a chci projít kolem něho. Chytne mě za ruku a přitáhne si mě k sobě. Dívám se mu do modrých očí, ale nemůžu z nich nic vyčíst.
,,Byla si pryč snad tři hodiny," řekne naštvaně. Tak dlouho? Odtáhnu se od něj a pokrčím rameny.
,,Trochu jsem se zdržela .." vysoukám ze sebe. Damon se ironicky zasměje. Opře se o futra a sjede mě rychlým pohledem.
,,Zdržela s Alexem, ne?" zařve na mě. Polknu. ,,To sis jako myslela, že na to nepřijdu nebo jak?"
,,Damone, uklidni se. Nic se nestalo, ale  .." ani jsem nevěděla, co mu na to mám říct. Alex mi prostě napsal, jestli nechci zajít na kafe a já souhlasila. Nic víc a ani nic míň.
,,Opustíš mě! Já už to úplně vidím. A to kvůli tomu hajzlovi," zařve, ale tentokrát spíš zoufale, než naštvaně. Chytnu ho za ruku, ale on se mi vytrhne. ,,Ale co já se tu vůbec starám. Může mi to být u prdele. Klidně si jdi," odfrkne si. Otevřu pusu, abych něco namítla, ale on mě přeruší. ,,Myslím to vážně. Vypadni!"
Ne, ne. Je opilý. Neví, co říká. Hlavně buď v klidu. Ne! To už přehání.
,,Jak si přeješ," pokrčím rameny a natáhnu se po své bundě. Na jeho tváři se mihne zděšený výraz. 
,,Ne! Já to tak nemyslel. Prosím, hlavně nikam nechoď!" prohrábne si vlasy a přistoupí ke mně. Odložím bundu a zadívám se na něho.
,,Tak co mám asi tak dělat, když mi nevěříš?! Pořád po mě jenom řveš a jde z tebe akorát strach! Jenom čekám, kdy zaponeneš na svůj slib a fakt mi jednu trefíš," zařvu na něho. ,,A teď bych s dovolením šla spát a ty bys měl taky," zavrčím a projdu kolem něho. Zavřu se u sebe a začnu brečet. Co jsem komu udělala? Však miluju ho. Copak to nedokáže pochopit?! Zapípá mi mobil.

Alex: Pohádali jste se?
Já: Tys to slyšel?
Alex: Jo, byl jsem ještě v autě ..
Já: Mh, pohádali ... zase
Alex: To mě mrzí
Já: Nemusí .. půjdu spát. Dobrou
Alex: Dobrou noc

Odložila jsem mobil a znovu si lehla na polštář. Slzy mi stékaly po tvářích sami od sebe a já je nedovedla zastavit. Ozvalo se zaklepání na dveře a hned nato se otevřely. Ani jsem nezvedla hlavu.
Ucítila jsem jak se vedle mě prohla postel a hned na to si mě jeho ruce přitáhly k sobě. Pevně jsem ho objala. Byla jsem ráda, že je tady. Stejně bych sama neusla.
,,Promiň mi to," zašeptal a já popotáhla. Zarazil se. ,,Ty brečíš?" Zavrtěla jsem hlavou, ačkoliv asi zbytečně. ,,Nesmíš brečet a už vůbec ne kvůli mně. Nestojím ti za to," pohladil mě po vlasech. To se mu to říká.
,,Jasně, že mi za to stojíš. Miluju tě! Jen ty to asi nedokážeš pochopit," vzlykla jsem. Políbil mě do vlasů.
,,A právě protože tě miluju já mi vadí, když se kolem tebe motá někdo jiný," odfrkl si. Usla jsem.
Procházela jsem domem a hledala tu místnost. Ani nevím jakou. Ale potřebovala jsem ji najít. Všechno, co jsem hledala bylo v ní. A najednou byla zase všude kolem mě tma. Tohle nemohly být pojistky. Pár kroků ode mě se objevila temná postava. Nebo dvě? Možná i víc. Začala jsem křičet. Co se to děje?! Otočila jsem se, ale postavy stáli v kruhu okolo mě. Byla jsem v pasti. Někteří měli v ruce nůž, jiní zase zbraň, někteří zase bič. ,,Pomsta bude sladká," zavrčel jeden z nich a já se s výkřikem probudila.
Lapala jsem po dechu a snažila se vzpamatovat. Už zase. Sen podobný tomu minulému. Proč se mi to furt musí zdát?
Uvědomila jsem si, že ležím v posteli sama. Kde je Damon? Začala jsem se rozhlížet. Třeba si šel jen pro něco k pití. Lehla jsem si zpátky a snažila se usnout.