His Little Dirty Secret [FF]

9. Kapitola

Seděla jsem na pohovce a hlavu měla opřenou o Damonovo rameno. Dívali jsme se na nějaký film, co zrovna dávali v televizi, ale myslím, že ani jednoho z nás to nějak nebavilo. Asi v půlce mi zničehonic zapípal mobil. Vzala jsem si ho ze stolku a podívala se na zprávu, která mi přišla. Neznáme číslo.

Ahoj, Renesmee:)) Nechtěla bys někdy někam zajít? Alex

Přečtu si tu zprávu snad desetkrát, než mi dojde, kdo mi to vlastně napsal. Překvapeně jsem se dívala na displej svého mobilu a absolutně nechápala. Damon se ke mně naklonil, ale já mobil rychle vypla.
,,Kdo ti to psal?" zamračil se. Tohle mu nemůžu říct! Vždyť ... Bože. To by zase bylo keců a řečí. Pokrčila jsem rameny.
,,Zase nějaká blbá zpráva od operátora. Už mě fakt nebaví, jak to furt posílají," protočím očima a Damon chápavě přikývne. Zvedne se z pohovky a obrátí se na mě.
,,Jdu si vyřídit pár telefonátů a hned přijdu," usměje se na mě a odejde do své pracovny. Já mám tak šanci odepsat na tu zprávu.

Já: Alex? Ten Alex? Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Damonovi by se to určitě nelíbilo.
Alex: Nemusí o tom přece vědět, ne?
Já: Stejně nemám jak ... Damon mě zamyká, když někam jde. Omlouvám se ti.
Alex: Je zítra v práci?
Já: No jo?
Alex: Supeeer! Stavím se můžeme si popovídat
Já: Alexi, sice mi přijdeš sympatický a tak, ale ne. Damon by byl naštvaný
Alex: Tak zítra, krásko

Chtěla jsem mu ještě napsat, ať na to zapomene, ale to už přišel do místnosti Damon. Otočila jsem se na něj a mobil znovu odložila na stůl.
,,Jdu do sprchy. Přidáš se?" mrkl na mě a já přikývla.
,,Hned přijdu," usměju se na něj.
***
Další den už musel jít do práce a já měla zůstat doma sama. A měl přijít Alex. Nechtěla jsem ho tu. Nevěděla jsem ani, co po mně může chtít. A jak se sem asi tak chce dostat. Mno, ale ten kluk je samé překvápko.
Těsně před druhou odpoledne někdo odemykal dveře. Říkala jsem si, že by Damon? Ačkoliv tak přehnaně brzy, když měl jít dneska ještě do baru. Ale i tak jsem se šla podívat a stál tam úplně někdo jiný.
,,Tak jsem tady," prohlásil s mírným úsměvem na tváři. Udivebě jsem na něho zírala a nebyla schopna dostat ze sebe jediné slovo. On se snad úplně pomátl.
,,Jo, vidím," povzdechla jsem si po chvíli. Alex se vydal za mnou do obývacího pokoje a rozvalil se na naší pohovce. Posadila jsem se naproti němu.
,,Vždyť minule jsme si tak hezky pokecali, ne? Tak proč dneska najednou tak odtažitá," zasmál se a prohrábl si vlasy. Vypadal dost dobře a to se mu muselo nechat. Jako nějaký italský model. Ale stejně.
,,Nejsem odtažitá, ale vdaná," připoměla jsem mu a on kývl, že chápe jak to myslím. Opřel se o opěrku gauč.
,,To je pravda, no," zamyslel se. ,,Ale tak když si to tak vezmeš tvůj "manžel" ti taky není zrovna dvakrát věrný," ušklíbl se. To jako fakt? Pokud se takhle snaží dostat holku do postele ... Velice slabé.
,,Stejně bys měl jít. Nechci mít kvůli tobě problémy," zkusím ho nějak lehce popohnat k odchodu, ale on se ani nehne. Zadívá se na mě.
,,Můžeme mít jeden velký problém spolu," mrkne na mě a já se začervenám. Bože. Odkašlu si a zadívám se jinam. Ať toho nechá.
,,Spíš nemůžeme," řeknu a na jeho tváři se objeví tajemný výraz. Docela děsivý,  abych řekla pravdu.
,,No, krásko, kdybys teď odešla se mnou tak bychom mohli. Nebo bys mohla utéct," naznačil mi a podíval se k vchodovým dveřím. Jo, to učíte. A kam bych asi tak šla?! Zvykla jsem si tady. A jít s ním? Ne, díky.
,,Ne, tady je mi fajn," odseknu mu už trochu podrážděně. Ta jeho dotěrnost mi leze na nervy. Copak to nedokáže pochopit nebo jak?!
,,Jak myslíš. Já tě varoval," povzdychne si. Cože?! Co to zase mele?
,,Jako před čím?" začnu vyzvídat. Alex pokrčí rameny a všeobecně ukáže do prostoru tohoto domu.
,,Jestli říkáš, že se máš fajn s mafiánem ... Tak to potom asi nevíš, co přijde. Až ho přestaneš bavit může tě prodat někomu jinému, kdo s tebou bude zacházet vážně zle. Nebo tě zabije, protože jak jsem říkal, už jendou ses zapletla do světa mafie, takže živá se z něj nedostaneš. No a pokud neudělá nic z toho, tak mi můžeš věřit, že dřív či později tě stejně uhodí," oznámí mi. Moje důvěra trochu klesne a já se se zájmem zadívám na Alexe. Pak si vzpomenu na to, co říkal Damon. O jeho přetvářkách, hrách a taky si vzpomenu na Damonovu sestru.
,,Nevěřím ti. A on by mě neuhodil," popřu to. Alex si povzdychne a vstane z pohovky. Že by konečně?
,,Tak dobře tedy. Ale věř mi, že my dva se určitě naposledy nevidíme, kočko," kouzelně se usměje a než stačím cokoliv říct, už tady není.
A mě nechá samotnou s dost myšlenkami v hlavě. Ale asi ta nejhlavnější je, proč se jako nevidíme naposledy?!