His Little Dirty Secret [FF]

5. Kapitola

Už jsem tady byla týden a pořád jsem si nemohla zvyknout, že už tady zůstanu. Je pravda, že vyloženě špatně jsem se tady neměla, ale přece jenom. Chtěla bych domů nebo aby máma aspoň věděla, že jsem v pořádku. A navíc ... když Damona chytla ta jeho "úžasná" nálada bylo to s ním k nevydržení. Pořád po mně jen řval a to jsem ani nic neudělala. Někdy z něj šel vážně strach.
Jenomže já se spíš obávala datumu 19.8., který se blížil nenávratným tempem. Tudíž naše svatba. Když jsem byla mladší, představovala jsem si svou svatbu někde na zámku s mužem do kterého budu zamilovaná až po uši. A všechny ty bláznivé představy. Ale nikdy by mě nenapadlo, že si budu muset vzít někoho jako je Damon.
Muže, který je protivný, výbušný, necitlivý a pochybuju, že věrný. Zabijí lidi. A nemiluje mě. Nečekaně. On miluje možná tak sám sebe. A svoje peníze. A svou práci.
Asi si říkáte, že se nemůžu nechat provdat, když nejsme plnoletá. Jo, to jsem si taky myslela. Jenomže tady pan mafián zvládne i nemožné. Takže za necelé dva týdny budu vdaná paní. A ani ta svatba nebude! Prostě sem jen přijede nějaký chlápek. Potřebujeme jen dva svědky. Výměníme si prsteny a konec.
,,Dneska mě nečekej. Jdu s klukama ještě do baru," prohodí Damon, když si zapíná košili. Za chvilku měl vyrazit do práce. A já v tomhle obrovským baráku zůstanu sama. 
,,Tak si to užij," pronesu s ironii v hlase. Bylo mi to naprosto ukradený. Ať si dělá, co chce. Ale přišlo mi to nechutný. Defakto jsem byla jeho snoubenka a defakto jsem se měli brát. Takže pak defakto budu jeho žena a on si chodí do baru píchat nějaké děvky. No ... já ho varuju. Jednou si sem nějakou přivede a já odcházím. I kdybych se měla nechat zabít!
,,Tak co mám dělat, když ty si nedáš říct," pokrčí rameny. Protočím očima. Však co jsem?
,,Jednou ti to nestačilo?" odfrknu si. Na jeho tváři se objeví zvrhlý úsměv.
,,Být to na mně, tak by ses z té postele celý dny ani nehnula," mrkne na mě. No naštěstí to na něm zatím není. ,,Ale tak já už si ten týden a pár dnů počkám," dodá a já se otřepu. Při představě, že budu žena mafiána je mi blbě.
,,A co když tě ani pak nebudu poslouchat?" opáčím tvrdohlavě. Všechny znaky pobavení se mu vytratí z obličeje. Zamračí se.
,,Pak budeš mít dost problémy," řekne naštvaně. Znovu si odfrknu.
,,Snad mě nebudeš mlátit?" pozvednu obočí. Moje otázka ho zřejmě překvapí. Neodpoví mi a já už se ho znova ani neptám. Stejně to radši vědět nechci.
***
Celý den se nudím, až hrůza. Zkoušela jsem se dívat na televizi, ale nebavilo mě to. Knížky tady tak nemá zrovna dvakrát zajímavé. Jediná moje zábava byla uvařit si oběd. A tím to haslo. Jít spát jsem taky neměla v plánu, protože usnout sama v tomhle obrovském domě je horor. To už mám odzkoušené.
Jedna hodina ráno. A on furt nikde. Půl třetí. Přísahám, že až přijde tak ho zabiju. Mafián nemafián. Vážně?  Už mě to pěkně štve. Tři ráno. To už přehání. Vždycky se vracel tak kolem dvanácté až půl jedné. Teda dvakrát, co byl v baru od té doby, kdy jsem tu já. Teď potřetí. Každých pět minut se dívám na čas na mobilu. Co když se mu třeba něco stalo? Nebo já nevím. Ve čtyři ráno konečně uslyším odemykání dveří. Teda pokus.
Vydám se ke vstupním dveřím otevřu je. Damon zavrávorá a klopýtne dovnitř. Je ožralý jak prase. A já se tu o něj strachuju! Kretén blbej.
,,Re- r- Renesmee," vykoktá a zabouchne dveře o které se následně opře. Sjedu ho naštvaným pohledem.
,,No koukejme, kdo přišel," zavrčím naštvaně.
,,N- no. Copak mi j-je deset nebo co?!" vybafne na mě on. Nakrčím obočí. Jo, i to je možné.
,,Tak doufám, že ses pobavil. Já teď půjdu s dovolením spát," oznámím mu. Už jsem vážně unavená. No ještě aby ne.
,,Ne, nejdřív se vyspíš se mnou," otočím se zpět na něho a ušklíbnu se.
,,A na to si v tom svým chorým mozku přišel, kde?" zeptám se pořád s úšklebkem na tváři. Najednou vypadal, že je úplně střízlivý. Ačkoliv rozhodně nebyl.
,,No však počkej! Tebe ta sranda přejde," zavrtí hlavou. No to bych neřekla, ale klidně si to dál mysli.
Odejdu do svého pokoje a zavřu za sebou dveře. Sotva si lehnu do postele hned usnu.