His Little Dirty Secret [FF]

11. Kapitola

Bylo vážně dost pozdě a já už dávno spala, když se ze zdola ozvala nějaká rána. Vyděšeně jsem se zvedla z postele. Co to může být?! Naštěstí jsem ležela u Damona v posteli. Přešla jsem k jeho šuplíku a otevřela ho. Ano! Našla jsem jeho náhradní zbraň.
Potichu jsem se zastavila na schodech. Dole už bylo hrobové ticho, ale v obývacím pokoji i kuchyni se svítilo. Rozhodla jsem se jít podívat, kdo tam je a zbraň si celou dobu držela u těla, kdyby náhodou.
,,Kurva, víš jak jsem se lekl," zařve Damon, když vstoupím do kuchyně a on mě uvidí s jeho zbraní v ruce. ,,Co blbneš? Vždyť to snad ani používat neumíš," ušklíbne se a sebere mi zbraň z ruky. Odfrknu si.
,,Tak mě příště zkus neděsit a možná bych nebyla až tak zoufalá," zamračím se. Pozvedne obočí a zadívá se na mě.
,,Ty ses bála, jo? Taková velká holka a boji se, když mi spadnou klíče?" rozesměje se. Klíče?! To že byly jen klíče. Tak jsem snad blbá nebo co?
,,Sklapni," doporučila jsem mu a teprve teď si uvědomila, že měli dnes ten obchod. ,,A ty jsi v pořádku?" zadívala jsem se na něj.
,,No neumírám, takže jo," pokrčil rameny. Natáhl se pro klíče, které ještě pořád ležely na zemi a sykl bolestí.
,,Neříkal si, že se ti nic nestalo?!" obrátím se na něj. Damon pozvedne obočí.
,,Nic takové jsem neřekl. Jen jsem se zmínil, že neumírám," zářivě se usmál a já protočila očima.
,,Sundej to tričko," řekla jsem mu a on se pousmál. Vždyť ho postřelili a mu to ještě přijde k smíchu.
,,Jak si přeješ."
Přetáhne se tričko přes hlavu a položí ho na opěrku židle. Na rameni se my rýsuje otevřená střelná rána a on tvrdí, že to nic není. Vždyť tam musí mít ještě kulku. Pochybuju, že zrovna on by šel k doktorovi.
,,Stalo se ti ještě něco?" zeptám se a podívám se na něj vážným pohledem. Povzdychne si a po chvíli přikývne.
,,Jen škrábnutí do nohy," prohlásí jakoby nic a mně už to začíná fakt lézt na nervy.
,,Mělo by se to ošetřit, protože kulka ti v ráně zůstat nemůže. Taky vydezinfikovat a obvázat. Takže bych rozhodně neřekla, že to nic není," zvýším už trochu hlas. Překvapeně se na mě podívá a pak si odfrkne.
,,No tak prosím, paní doktorko," pobaveně se na mě koukne a já si založím ruce na hrudi. Tohle jsem ošetřit uměla určitě. Můj děda byl doktor, takže ... nečekaně.
,,Tak jdi do koupelny," pokynula jsem mu a on se na mě překvapeně podíval. Musela jsem se nad jeho výrazem ušklíbnout. Každopádně nic nenamítal a opravdu šel.
Posadil se na vanu a já vytáhla z dolní přihrádky lékárničku. Nejdříve jsem mu musela kulku vytáhnout, což byl trochu problém. Ale podařilo se. On celou dobu mlčky seděl a zatínal ruce v pěst. Obdivovala jsem, že nedával najevo žádnou bolest, protože to prý dost bolí. Ale horší je, když nanášíte na ránu dezinfekci.
,,Teď to asi trochu štípne," upozorním ho. Přikývne a já ucítím jeho ruce na svých bocích. Nevšímám si toho a přiložím na látkový polštářek dezinfekci. Jemně mu s ní začnu ošetřovat ránu. Tentokrát opravdu syknu bolestí a zakloní hlavu na stranu. Když mám hotovo i tohle, vytáhnu obvaz a začnu mu opatrně obvazovat paži až po zraněné rameno.
Chci se soustředit pouze na to, co musím dělat, ale když mi prsty neustále přejíždí po bocích moc snadné to není. Ale povede se mi to. Hotovo.
,,Díky, jsi hodná. Bez tebe bych musel do nemocnice a to by zas bylo o kupu problémů navíc," usměje se na mě. Zvednu hlavu a zadívám se mu do očí. Pohladím ho rukou po tváři. Zvedne svou zdravou ruku a přiloží ji na tu mou na jeho tváři. Na chvilku zavře oči a povzdychne si.
,,Co se děje?" zamrkám a nakloním hlavu na stranu. On oči znovu otevře a pokrčí rameny. Lehce mě od sebe odstrčí a zvedne se z vany. Co se to s ním tak najednou stalo?
,,Nic, nech to být," řekne jen. Vždyť ještě chvilku zpátky byl tak milý a pozorný. A teď se zase chová jako ten protivný a bezcitný Damon nebo jak?! ,,Jsem unavený. Jdu spát," prohlásí a já mu věnuji překvapený pohled. Jako fakt ...
,,No, dobře. Chceš abych tu zůstala s tebou nebo-" nenechá mě to ani doříct.
,,Ne, jdi k sobě. Nemám náladu," zavrčí. A zas? Já jsem mu nic neudělala! Naštvaně hodím špinavý věci do pračky a odkráčím do svého pokoje. Ať si třeba nasere, no. Taky nemám někdy náladu a nechovám se hned jak nevím co.