His Little Dirty Secret [FF]

7. Kapitola

Probudila jsem se a Damon už byl vzhůru. Ležel vedle mě a dělal něco na svém notebooku. Zamžourala jsem na něho a zývla. Byla jsem ještě docela unavená.
,,Vzbudil jsem tě?" zadíval se na mě s onlouvou v očích. Zavrtěla jsem hlavou. Nemyslím si, že to bylo jeho ťukání do klávesnice, co mě probudilo.
Vzpomněla jsem si na včerejšek a rozhodla se využít toho, že má dobrou náladu. Potřebovala jsem se ho zeptat na pár nejasností.
,,Můžu mít jen pár otázek?" odkašlala jsem si a on přikývl. Odložil notebook na zem a přitáhnul si mě k sobě. Položila jsem si hlavu na jeho hruď.
,,Copak bys chtěla vědět?" zasměje se a pohladí mě rukou po vlasech. Kéž by byl takhle milý pořád. Ale teď zpět k otázkám.
,,Nevadí, když se zeptám na rodinu?" zadívám se na něj. Pokrčí rameny a pokyne mi, abych pokračovala. ,,Takže tvůj bratr," začala jsem. Doufala jsem, že pochopí jak jsem to myslela.
,,Nemá s mafii nic společného. Proto se jeho přítelkyně cítila nesvá," odpoví mi bez rozmýšlení. Aha.
,,Ani tvá máma, ne?"
,,V žádným případě," zavrtí hlavou.
,,A co Emma?" přeptám se na jeho sestru. Je sice ještě celkem mladá, ale stejně. Třeba už má jasno.
,,Ehm, to je složité, Renesmee," zamračí se. O to víc to chci vědět. Prosebně se na něj podívám a on si povzdychne.
,,Nedávno jí bylo patnáct. Vychovává ji otec. Teda ... jeho výchova by se tak ani nazvat nedala, no ale budiž. A náš otec je největší kretén jakýho by svět hledal. Když ji bylo deset zmlátil ji tak, že musela do nemocnice," zarazí se. Bože.
,,Proboha, proč?" zděsím se. Vždyť to je hrůza.
,,Přivedla si domů kamarádku a otec tak zrovna měl nějaké lidi kvůli obchodu. Každopádně to byl jen začátek. Od té doby ji prostě začal připravovat na život v branži mafie. A teď v patnácti ji znásilnil nějaký chlap. Na otcovo přání ještě k tomu. A chce ji prodat jednomu bohatému mafiánovi, protože mezi sebou nemají dobré vztahy," objasní mi všechno a já se nestačím divit. Vždyť to je strašné. Jak někdo může něco takového udělat vlastnímu dítěti? To je snad horší než týrání. Dobře. Na to už myslet nechci.
,,Ehm, a Alex?" zeptám se ještě. Damon při vysloveni toho jména, nasadí znovu tvrdý výraz. Odstrčí mě od sebe a zvedne se z postele.
,,Na něj se mě ani neptej," odsekne mi a zavrtí hlavou. Ach jo. On je náladovější, než holka při krámech. ,,Prostě ti zakazuju s ním vůbec mluvit," dodá a já se na něho překvapeně podívám. Jako fakt?
,,Copak si se pomátl? Vždyť je fajn," zamračím se a on si odfrkne.
,,On zrovna," procedí skrz zuby. Povzdechnu si a taky se zvednu z postele.
,,Vždyť nedělal včera nic špatného," nechápu pořád.
,,Proboha! No tak si za ním třeba jdi, ale věř mi, že pak se ještě ráda připlazíš sem," zařve na mě. Založím si ruce na hrudi,
,,To pochybuju, protože ty po mně v jednom kuse řveš a přitom ani nic pořádně nedělám! A sereš mě s tím," zavrčím a on přimhouří oči.
,,Abys věděla chovám se k tobě ještě dokonale oproti tomu, jak by se k tobě chovali ostatní. Si zkus s tím tvým Alexem vydržet pod jednou střechou déle než dvacetčtyři hodin," dál se rozčiluje.
,,A co je na něm, proboha, tak hrozné?!" založím si ruce na hrudi a propaluju ho naštvaným pohledem.
,,Být ty u něho a chovat se takhle, tak věř mi, že bys ještě byla ráda za můj řev," prohodí už o něco klidněji a já se zamrkám. Cože?
,,Proč jako?" pozvednu obočí.
,,Mlátím tě snad? Nebo nutím do něčeho, co vyloženě nechceš?" No ... ne. Kdybych to sama nechtěla, tak to nedělám to je jasný.
,,Ne," řeknu jen.
***
Zrovna jsem si dělala večeři u sporáku. Damon byl v práci a já počítala s tím, že se pak zase staví do baru. Takže se nemůžete divit, když mě vyděsily ruce, které mě už po šesté večer objaly kolem pasu. Vyjekla jsem a upustila na zem vařečku, kterou jsem míchala směs s rýží.
,,Překvapení," ozvalo se těsně u mého ucha a já se otočila. Setkala jsem se s pohledem Damona. Ani naštvaná jsem na něj nedokázala být.
,,Ty umíš chodit brzo domů a střízlivý? To bych do tebe neřekla," zasměju se a políbím ho na rty. Ani nevím, proč jsem to udělala. Prostě jsem to v tu chvíli chtěla.
Po chvíli se ode mě odtáhl a opřel se o linku. Pozoruje mě s úsměvem na tváři.
,,Pokud mě budeš takhle vítat pořád, tak co bych nechodil," pousměje se. Zvednu vařečku ze země a hodím jí do dřezu.
,,Dáš si večeři?" zeptám se a začnu si nabírat svou porci na talíř. Překvapeně se na mě podívá, ale pak se hned zase uvolněně usměje.
,,Proč ne, ženuško," ušklíbne se a posadí se ke stolu. Věnuji mu naoko naštvaný pohled.
,,Ještě jednou mi tak řekneš a uvidíš, manžílku," zašklebím se a položím před něj talíř s jídlem. Sama se taky posadím a pustím se do jídla.