Všechno je pořád stejné
Nic se prostě nemění,
Všechno zůstává němé,
Žádná melodie, nic nikde nezní.
Už mám dost tohohle ticha,
Ticha, ve kterém se skrývá neskutečná tíha.
Sedění na zemi v nekonečném pláči,
Úzkosti, co mě ke dnu tlačí.
Všechno je tak jednoduché,
pro ty co se koukají z boku,
Ale žádné oko nezůstává suché,
Když uvidí tu bolestivou hloubku.
Bojuješ, nemůžeš, pláčeš, padáš,
Zvedáš se, jdeš dál, ale netrvá to dlouho.
Sletíš, prostě na to nemáš,
Žádní lidé, ani andělé ti nepomohou.
Vím, co mám dělat, ale už nemám žádnou sílu,
Sedím, vztekám se, brečím a řvu, že se nedám,
Jenže realita je taková, že už nemám víru.
A to je důvod proč pořád padám.
ČTEŠ
Matoucí dušička
PoesieSbírka krátkých básní, k jejichž tvorbě mě inspirovaly vlastní pocity, které ne vždy zaváněly pozitivitou...
