Dívám se na strhanou tvář.
Ptám se: "Kdy z tvého úsměvu zmizela zář?"
Dívka smutně pokrčí rameny.
Po chvíli řekne: "Můj život je zmatený."
Dívám se na její jedinečné vlasy.
Ptám se: "Děvče, proč máš věčně mokré řasy?"
Dívka nesměle otře dotěrné slzy.
Po chvíli řekne: "Když mě to všechno, tak mrzí..."
Dívám se na její nádhernou postavu.
Se zděšením zakotvím na krvácejícím předloktí v dlouhém rukávu.
"Děvče, copak v sobě nevidíš tu krásku?"
Smutně odpoví: "Ne, protože postrádám lásku."
Mé oči se obrátí k zemi a zase zpátky.
Natáhnu ruku, chci jí ukázat láskyplný projev krátký.
Však sklo mi nedovolí projít k ní a začíná mi být mdlo.
A tak naposledy kouknu na to zkrvavené zrcadlo.
ČTEŠ
Matoucí dušička
PoetrySbírka krátkých básní, k jejichž tvorbě mě inspirovaly vlastní pocity, které ne vždy zaváněly pozitivitou...
