Mám dost smíšené pocity, ale zkusím je popsat.
Smutek, radost, láska i nenávist.
Musím říct, že vím jak se z toho dostat.
Být sama sebou a přestat se mstít.
Musím jít dál, musím to nechat být,
Udělala jsem všechno,
Teď je čas po správné cestě jít,
a nechat jednat Jeho.
Ono je to těžké, když má člověk někoho rád,
Ovšem lepší je nechat ho se spálit.
Nechci, ať si ublíží, je to můj kamarád.
Ale nehodlám mu med na pusu dál lít.
Toť definice mého smutku, a teď ta lepší stránka.
Můj kamarád se našel, i když to skoro nedal.
Teď je čas pro něj, jsem přeci i jeho kamarádka,
Doufám, že brzdy najdeme to, co hledá.
Láska? Nevím, rovná se nenávisti.
Moje nálada je nestálá, jako uschlé listí.
ČTEŠ
Matoucí dušička
PoesiaSbírka krátkých básní, k jejichž tvorbě mě inspirovaly vlastní pocity, které ne vždy zaváněly pozitivitou...
