Poketale CZ

Ep.1 Kap.4 Musíme přespat v Poké středisku/Popůlnoční procházka.

Jelikož tohle byl opravdu dloooouhý den a už se stmívalo, tak jsme se rozhodli, že dnes už ze střediska nepujdeme ani na krok ven.

,,Teda to to ale rychle uteklo co?'' Zeptala se Jay, když si prudce sedla na svou postel v našem ''rezervovaném'' pokoji. ,,Jojo... Holt to tak je! Byl to teprve náš první den.'' Zívla jsem. Jay pokrčila rameny, vyndala si z tašky pyžamo a šla si dát sprchu... (Jako první samozřejmě)
Měla jsem teď spoustu času... Jayino sprchování trvalo vždycky tak dlouho... Lehla jsem si na svou postel a vytáhla jsem pokébal svého partnera. Tupě jsem na něj zírala a přepla se do svého režimu nevnímání, který jsem vždy ráda zapínala ve škole... ano v hodinách.

(Prostě jsem začala zírat na random předmět předemnou a soustředila se na něj. Okolní svět se pro mě ztlumil a já jsem viděla a slyšela jenom to, co jsem si představila. Get it? :D)
Chvíli trvalo, než jsem se z toho ''režimu'' zase dostala. Povolala jsem z pokébalu svou Eevee, která se mi objevila na hrudníku. ,,Ahoj Eevee.'' Přivítala jsem ji mile. Odpověděla mi tím, že mi začala olizovat obličej.

,,H-hejPočkejprosímtětolechtá!!!!!'' Dostala jsem silný záchvat smíchu. ,,Eevee prosííím XDDDDD'' Najednou Eevee přestala. Chvilku mi bylo jedno, co se kolem mě děje, protože jsem se takhle dobře nesmála už věky.... Eevee ze mě seskočila a udělala pár kroků ke vchodovým dveřím. Utřela jsem si svoje zaslzené oči a podívala se, co Eevee tak zaujalo. Mou pozornost upoutaly naše vchodové dveře, které byly otevřené... D: !!!!

,,Jay?'' Zeptala jsem se kamarádky přes zavřené dveře koupelny. Jay zastavila vodu. ,,Có?'' ,,Jay my jsme nechali dveře od pokoje otevřené?'' Chvilku ticho... ,,Ne? Možná jsme jenom nezamkli! Ty dveře jsem zavírala, takže možná špatně dovírají... Proč?'' ,,A-ale nic.... jenom se mi asi něco zdálo...'' Dveře jsem zavřela a zamkla. ,,Aha!... tak jo..'' Jen to dořekla a už zase na sebe začala pouštět vodu.

Možná má pravdu. Pustila jsem to z hlavy a šla si sednout na postel. Z batohu jsem vytáhla kartáč a začala Eevee česat kožíšek. Její pokébal jsem položila na noční stolek. Potom jsem už byla moc unavená a tak jsem vytáhla z pokébalu Fletchling, aby si mohla s Eevee hrát a líp se poznat. O pár minut později mi víčka spadla a já se převalila na bok do měkkého polštáře.

Když jsem se probudila, tak v pokoji byla tma a Jay už ležela ve své posteli. No super. Ona mě nevzbudila.... Podívala jsem se na mobil. Bylo čtvrť na tři (02:15). Po teplé sprše jsem dostala hlad. V pokémoním středisku byly automaty na různé "drobnosti'', jako čipsy, jogurty a cereální tyčinky. Koupila jsem si tedy jogurt. Snědla jsem to a zamířila zpět na pokoj. Před vchodovými dveřmi mě zarazilo modré světlo vycházející z podpráhu vedlejšího pokoje. Přísahám, že jsem ho už někde viděla... Bohužel moje zvědavost zvítězila a já zaklepala.

Světlo zhaslo a bylo ticho. ,, Kdo tam je?'' Ozval se cizí hlas z druhé strany dveří. Vyděsila jsem se. Joo jasně. Jen tak bez rozmýšlení zaklepu na dveře někoho, jen kvůli mé zbrklosti a zvědavosti a teď co já tomu dotyčnému řeknu...

''Noo omlouvám se, ale já opravdu nechtěla. Udělala jsem si malou popůlnoční procházku a jen tak náhodou jsem zahlédla světlo vycházející z vašeho pokoje. Přijde mi to divné nespat v tolik hodin tak jsem se chtěla zeptat, jestli nechcete, abych vám přečetla pohádku na dobrou noc, aby se vám líp spalo.'' (Na co já pro boha myslím XDDD)

Zacouvala jsem až k protější stěně a zůstala přimražená, jako rampouch v zimě, který vyrostl u okapu, skončil až u země a v objemu je široký jako asi dvacetiletý strom. Ten za dveřmi vzal za kliku a dveře se začli pomalu otevírat. Za chvíli jsem tam uviděla o trochu vyšší a ... jak to říct... takovou ''vyhublejší'' siluetu postavy. Postava si mě změřila pohledem. ,,...Ty jsi Vivi?'' Trochu jsem přikývla hlavou na souhlas a postava si povzdechla. ,,Tak to mě těší. Já se jmenuji Sans...'' Představil se.

,,Sans... To je pěkné jméno...'' ,,No... myslím si, že je dost pozdě. Nepopovídáme si třeba tak za šest hodin? Jsem na kost unavený.'' Usmála jsem se. ,,Tak jo.'' Vlastně jsem byla unavená... A hodně. Šla jsem zpět na pokoj, vyčistila si zuby a konečně znovu zalehla do postele.

(Ráno)

Něco mi dráždilo nos a přinutilo mě kýchnout. Otevřela jsem překvapeně oči. Jay se začala škodolibě hihňat. Probudila mě peříčkem od Spearow. ,,Ty jsi vážně číslo Jay...'' Řekla jsem své kamarádce unaveně. ,,Kdy si se stihla okoupat?'' ,,Ve čtvrt na tři...'' ,,Oh... aha'' ,,Proč si mě nevzbudila?'' ,,Ani nevím. Spala si tak sladce :DDD'' Jay se nikdy nezmění... Zasmála jsem se tomu připitomělému vtipu tak dobře, že jsem Jay odehnala do koupelny a já se mezitím mohla převléct. Podívala jsem se ještě na mobil... Bylo půl osmé.(7:30 :D) Potom jsme se šli nasnídat do bufetu.

(Poznámka: Ano, v tomto příběhu bude v každém středisku bufet. A o půlnoci vážně nebyl otevřený ) Dala jsem si své oblíbené jídlo... Sýrovou pizzu! :3 Byla úplně čerstvá a tak křupavá.

(.... proč neumím kreslit??)

Když už jsme balili věci, tak jsem si vzpomněla na ten rozhovor před pěti hodinami.

,,Jay mohla bys jít na před? Musím si ještě s někým promluvit a prosím tě... neptej se s kým ju?'' ,,A s kým?'' Zeptala se Jay tázavě a s tím svým šíleně usměvavým obličejem. ,,-_- Jay ne...'' ,,Jay jo...'' ,,Nebudu o tom s tebou mluvit prostě běž napřed ok?'' Prosebně na mě zamrkala ale hned to vzdala. ,, Kdo je zvědavý, bude brzo starý'' Pokusila jsem se o malý vtip, který si mohla hodně odpustit... :,D.

Jay odešla z pokoje a já si ještě vyčistila zuby..(no kdo by si po snídani nečistil zuby?) Potom jsem šla zaklepat na vedlejší dveře. ,,To jsi ty Vivi?'' ,,Ano!...'' Dveře se otevřely a já nemohla uvěřit svým vlastním očím. Přede mnou stál kostlivec... ,,Jo... asi sis představila někoho jiného... Já jsem kostlivec Sans'' A mile se na mě usmál...

(991 slov)

Saving....successful!

Ju! Sans přišel na scénu. Undertaleáři asi nade mnou kroutí hlavami, ale Sans je opravdu moje oblíbená postava :D. Už mám vymyšlené snad devatero kapitol dopředu a Sans se v nich opravdu objevuje často... Už to vážně nemůžu změmit sory! Prostě mi nejdéle trvají ilustrace... Jo....a opět krátká kapitola, ale nezoufejte! Příští bude o trochu delší.. Každopádně děkuji za přečtení a doufám, že se těšíte na další kapitolu!