Poketale CZ

Ep.2 Kap.2 Pitomá sázka, nečekaný vývin, nový pokémon a závod.

Učitel si ješte vymyslel, že si v posledních patnácti minutách zkusíme Polku.... To se v ten den už nestalo, Protože všichni byly moc unavení a tak odešli na pozdní oběd. Wow... Tak dobře nevaří, ani moje babička..
(v normalu=KAPPA!) Na jídlo byly palačinky, s různými marmeládami a různými jinými ochucovadli a přílohami. Panečku.... jak jste věděli, že Mason si ke mě sedl co nejblíže jak mohl?????( ͡° ͜ʖ ͡°)

Měla jsem z něj kruhy pod očima a to ho znám jen den! Moje Eevee rozhodně dostala hodně pozornosti, hlavě od malých dětí... ,,Jé! Ta je roztomilá! Můžu si ji pohladit?'' Chudák malá se skoro nenajedla, takže jsem jim to musela na nějakou dobu vymluvit... A potom, až se najedla, tak to začalo znova od začátku. Mason mě opět zasypával otázkami, na které už jsem pomalu ani nereagovala. Po obědě jsem vrátila své pokémony do pokébalů a co nejrychleji šla na pokoj...

Už začala noc, takže jsem se jen osprchovala a šla si lehnout. Tenhle den mě vysál, jako pět dní beze spánku. Vzbudilo mě hrubé otevírání a zavírání dveří. Byla to Marie. Rozespale jsem jí řekla. ,,Nezajímá tě, že by tady už někdo... mohl spát? Vzbudila bys i mrtvolu." ,,Huh?..... Promiň." Řekla a zalezla si do koupelny. Protřela jsem si oči a podívala se, kolik je hodin. Třičtvrtě na jedenáct... spala jsem necelé dvě hodiny. ,,No to jsem spala dlouho... Zajímalo by mě, jestli se takhle chová i doma." Řekla jsem si pro sebe a znovu jsem zkusila usnout....To se mi dlouhou dobu nedařilo, protože si Marie začala ve sprše zpívat. Bylo to mnohem horší, než zpěv Jay... Ježíš Maria.... Vždyť já jí nezavolala!.... To mi ještě připomnělo, že jsem ještě nemluvila s mámou... Ale na to je dnes už pozdě. Zavolám jí zítra.

Marie nezpívala... ona krákala a pištěla. Bylo mi z toho do breku.

A trvalo to tak.. dlouho. Rozhodla jsem se, že si půjdu ohřát mléko do kuchyně. Z pokoje jsem tam hned zamířila. Pro jistotu jsem si tam dala plátek másla a dvě lžičky medu. ,,Ahoj" Lekla jsem se tak, že byl ten hrnek málem na zemi. ,,Co to... Masone! Jdi do někam a nech mě žít!'' Proč to prostě nepochopí? Mléko bylo ještě horké, takže se hned nedalo vypít. ,,A proč? Nemůžu si s tebou ani povídat?'' ,,Teda... Jak to víš, že ne?'' Sedla jsem si ke stolu a chladila si své pití.

Chtěla jsem co nejrychleji zmizet zpátky do své postele... ,,Hele... Když se se mnou nechceš ani bavit, tak se spolu alespoň o něco vsadíme. Bereš?" ,,Já se o nic vsázet nechci. Nech mě být." Už jsem to s ním sama v jedné místnosti nemohla vydržet, tak jsem i přes to, že je to mléko horké do sebe hodila. Krokodýlí slzy se mi koulely po tvářích... Lehce jsem si popálila jazyk. Hrnek jsem dala do dřezu, rukou si přidržovala u pusy a co nejrychleji šla do pokoje. ,,Vsaď se se mnou, že když zítra tu aktivitu vyhraju, tak mi dáš pusu!'' Zarazila jsem se před svým pokojem a otočila se k němu s naštvaným výrazem.

,,Tak jestli vyhraju já,.... tak MI DÁŠ NAVŽDYCKY POKOJ A BUDU MÍT PRÁVO TĚ ZMLÁTIT!" A zalezla do pokoje... Co jsem to teď..... No do hajzlu... Tak to jsem pěkně posr..... Jestli zítra tu aktivitu nevyhrajem.... Jsem na celý život uzeměná... Stálá jsem opřená o dveře, zahambeně zírala do země a pořát si držela ruku u bolavých úst. Marie právě vycházela z koupelny. Vůbec nevnímala co dělám a šla si lehnout do postele. Sans se naklonil ze své postele a podíval se na mě. ,,Co je?" Zavřela jsem hlavou a podívala se na něj. ,,Jen jsem si popálila jazyk... horkým mlékem...." No hádejte co se asi dělo dál... Marie se mi vysmála a Michael to neřešil... no a Sans na to reagoval asi nějak tak: ,,Nebyl třeba u toho Mason?" Šokovaně jsem se na něho podívala... ,,Ty bláho... ty jseš snad všudypřítomný........ Ano, byl tam. Je jak stěnice..." Lehla jsem si do postele otočená ke stěně a už se s nikým nechtěla bavit. Snad nebudu mít noční můry...