Poketale CZ

Ep.2 Kap.3 Setkání s pořadatelem a příšerný telefonát

(Meh...A víte co? Na ty ilustrace v této kapitole kašlu!!! Asi mě zase na nějakou dobu přestalo bavit kreslení   :/   )

,,Ukaž mi tu ruku." Řekl Sans. Neměla jsem na výběr. Když se jí dotkl na místě modřiny, zasáhla mě příšerná bolest. ,,Au!''...,,Sakra..... to je zlý..." Zkusila jsem se na něj podívat. Ale to černo kolem očí se mi dostalo skoro přes celé mé zorné pole... a navíc mi pískalo v uších. Takže se mě zmocnila panika. ,,Já..... nemůžu vidět...." ,,To je dobrý klid." ,,Co mám s tou rukou?'' Vydala jsem ze sebe těžce. ,,............Několik šlach máš přetrhnutých."

Ta věta mě málem úplně zabila. ,,...Můžu to zpravit akorát.... to bude hodně bolet." Bezmyšlenkovitě jsem se na něj pokusila usmát. ,,To by... šlo?.... Jak?'' Mdloby mnou prosakovaly, jako voda houbou. ,,No... jestli nechceš mít ruku bolavou měsíce a nejhůř by mohla skončit v sádře... A na celý život ji mít pohmožděnou..." ....Výtah se zastavil. ,,Tak co?'' Bylo mi to celkem jedno a ani mi to už pořádně nemyslelo. ,,Co mi zbývá... Tak jo?".... Stejně bych nechtěla pohmožděnou ruku na celý život. Nad tím jsem se lehce zamyslela. ,,...Fajn..."

V tu chvíli se začala ruka bolestivě ''zotavovat''. Křečovitě jsem se zašklebila a zavřela oči... Kdybych se nekousla do jazyka, asi bych začala ječet tak, že by ti lidi na povrchu asi ohluchli a dostali zánět mozkových blan. Myslela jsem si, že umírání bolí míň... Skoro jsem cítila, jak se každý vaz, jeden po druhém dává dopořádku. Dokonce mě i obě dvě dlaně bolely. Slzy ze mě tekly, jako z poraněné tepny rovnou na tričko... Jak to vůbec dělá? Trvalo to tak dlouho... Potom náhle bolest ustala.

Obrovská úleva. Ruka už nebolela. ,,Opravdu je mi líto, že to tak bolelo." ,,T-to je v pohodě..." Pár kapiček potu mi steklo po tváři. Výtah se znovu rozjel. Oči už nečernali a bylo mi lépe. ,,Jak si to.... vůbec..." Nebyla jsem schopná pořádně mluvit. Srdce mi bilo jako splašené, a nemohla popadnout dech. ,,To tě nemusí trápit. Už tam budeme... tak se připrav." Přikývla jsem a setřela si potem mokrý obličej... Podívala jsem se na svou ruku. Teď tam byla jen těžko viditelná a malá modřinka. ,,Páni... je to pryč?'' ,,Jo skoro... líp se mi to nepodařilo."

,,Wow! To je fakt dobrý!... huh.... to ses naučil, nebo si to už uměl?... Moc magii nerozumím.-_-'' Sans se uchechtl. ,,No...já ji nejdříve neměl... Monstrum musí mít v krvi léčivou magii aby se jí naučil... ale nikdy jsem jí ještě takhle moc nepotřeboval. Spíše můj bratr...Papyrus ten má na léčení talent. ..." Podíval se vzhůru a potom otočil hlavou na stěnu výtahu. Teprve teď jsem si všimla, že výtah nemá strop. Viděla jsem blížící se jasné čisté nebe. Podlaha nás vynesla přesně do úrovně nadzemí, které se skládalo ze stadionu.

Byly tam po čtyři lidi ze dvou týmů, kteří spolu bojovali. Červený a Černý. To mě znepokojilo. Kde byly Marie a Michael? ,,Kde jsou M ka?'' Sans se na mě zmateně podíval. ,,Marie a Michael..." Přikývnul, jakoby to pochopil. ,,Pořadatel řekl, že dva z nás by měli bojovat buď před námi, nebo po nás... Hádám, že byly před námi." Podíval se na velkou tabuli, na které byly asi naše výsledky. Marie a Michael prohráli, protože byly přeškrtnutí rudou čarou. ,,Aha..." Podívala jsem se na lidi, kteří spolu právě bojovali. Na tabuli bylo napsané, že ty v červeném týmu se jmenovali Violet a Alex.

V černém byla Kora a Mason.... 'Do háje....' Řekla jsem si pro sebe. 'Tak takhle se jmenuje ta holka...' Zakroutila jsem hlavou a promnula se u kořene nosu. ,,Víš... jak jsem si spálila ten jazyk... Tak se se mnou Mason vsadil. Začal s tím on... Řekl, že když vyhraje on, tak...." Naštvaně jsem odfrkla. ,,No... to je vlastně jedno. Ty kráso já jsem takový kretén...'' 'Ta sázka by přeci jen možná propadla, kdybych držela jazyk za zuby...' Založila jsem si ruce a dívala se na souboj, ve kterém černý tým vítězil. Kousla jsem se do spodního rtu.............. ,,Jen jsem chtěla, abys to věděl..... takže... se budu snažit, abych sama sebe nezklamala, jako........" Smutné vzpomínky se mi opět vrátily. ,,Jako třeba někdo z mé rodiny." Znechuceně jsem se na Masona podívala, když si mě všiml a usmál se. Violet a Alex si šli sednout do hlediště ke svým ostatním kamarádům z jejich týmu a byli jsme na řadě my. Postavili jsme se na opačnou stranu bojového pole. Naši protivníci si jen vyléčily své pokémony, a mohli jsme začít. Kořin a Masonův prvním pokémonem byla Arcaine a Honchkrow. Našimi byly Fletchinder a Sneasel.