Poketale CZ

Ep.2 Kap.1 Okouzlující krystaly/noví sousedi/hodina tance.

Ráno jsem se oblékla a vzbudila Jay. ,,Poslouchej. Teď pokračuj beze mě. Mě přišel včera večer takový dopis...'' Jay na mě rozespale zamrkala. ,,Co?'' Podala jsem jí papír a nahlas ho začala číst. ,,Srdečně vás zveme na ples ve městě Pyder... Jako vážně?'' Přikývla jsem a pokračovala. ,,Taneční hodiny, jídlo, pokoje a.. počkej... Začíná to za dva dny... A ty se jako chceš naučit tančit za dva dny?'' ,,Ježíš dej mi pokoj.'' Zarazila se až nad dvěmi slovy.

,,Pokémoní soutěž??....Vivi." ,,Jo?'' ,,Vem mě s sebou...'' ,,Nemůžu. Nedostala si pozvánku." ,,Vem si mě s sebou do tašky..." ,,Jay.... to by ses musela čtyřikrát zmenšit a ještě něco shodit...XD" Kamarádka si povzdechla. ,,Tak jo jdi...." ,,Dík Jay." Ta se jen rychle celá přikryla. ,,Hodně štěstí!'' Ozvalo se z pod deky. Na to se už prostě nedalo nic říct. Vyšla jsem po snídani ze střediska a namířila si to k rozcestníku. Podívala jsem se na cestu, kterou Jay půjde, až získá svůj druhý odznak. Povzdechla jsem si a vyrazila tou druhou cestou. Nikoho jsem zatím nepotkala, přeci jen bylo ještě brzy.

Později jsem si chtěla nacvičit něco na tu pokémoní soutěž, tak jsem si našla takovou větší plochu trávníku, kde bych to mohla natrénovat. Dlouho jsem si to rozmýšlela, ale nakonec jsem si vybrala Eevee a Fletchinder. Náhodně jsem kombinovala jejich útoky až jsem z toho konečně něco slušného uplácala. Vydala jsem se dál ale po nějaké době mě cesta do kopce unavila.

Sedla jsem si pod strom a chvíli odpočívala. Mou pozornost upoutal pohyb za skálou mimo trasu. ,,Huh?''... Ano... mojí zvědavosti se prostě nedá říct ne... Šla jsem ke skále co nejtišším krokem, jakým umím... Došla jsem k rohu a opatrně za něj nakoukla. Byl tam malý kamenný pokémon jménem Carbink. Když si mě všiml tak vlezl do díry ve skále.

,,Počkej!'' A bezmyšlenkovitě ho následovala. Musím říct... tahle chodba byla opravdu těsná. Na jejím konci, byla... Gigantická místnost se sloupy z kamene, nebo z půvabných a krásně svítících krystalů v modrých barvách. Až vteřinu na to, jsem si všimla Carbinků, kteří tam všude chodily a pracovali. Můj mobil mi vyfotil nádherný panoramatický snímek. ,,Jo to se povedlo." Rychle jsem zmizela zpět na povrch... Nechtělo se mi s těmi drobečky bojovat, nebo být jimi napadena.

Vrátila jsem se zpět na trasu a dál cestou do města Pyder. Cestou do kopce mě potkal nějaký obchodník který prodával pokébaly, léčiva, kameny a... šampóny, mýdla a sprchovací gely v lahvičkách! Že by to byl ten, který dal Jay ten gel? Asi... Neřešila jsem to a koupila si u něj Ultrabal... Město Pyder už nebylo daleko. Konečně jsem na obloze uviděla první pokémony, kteří letěli stejným směrem a vezli na zádech své trenéry.

Vyšla jsem na vrchol kopce, který teď vedl jen dolů do města... Rozběhla jsem se, protože z kopce se jak jinak běží nejlíp. Ve městě už bylo hodně lidí, kteří mířili do obrovské budovy, vypadající jako skromný palác. A pořád přicházeli... Následovala jsem je do obrovského sálu, který byl z necelé poloviny plný. U vchodu jsme museli ukázat pozvánky a ID(Nevermind... nevím jak to přeložit)... Bylo tam i několik monster. Netrvalo dlouho, protože po mě přišlo opravdu jen několik lidí a hlavní dveře se zavřely, světlo se začalo ztlumovat tak, až byla naprostá tma. Světelné reflektory se rozzářily na schodiště, na kterém stál asi uvaděč.