Máš rád(a) Pokémony? Jsi alespoň trochu Undertale fanoušek? Tak tato kniha je přesně pro tebe!
...
Moje první kniha!
...
Co říct na to, že Pokémony vlastní Nintendo? ... :) No prostě a stručně řečeno, nepatří mi ani pokémoni ani undertale jako hra i...
S Jay jsem ten chat ukončila vlastně po pár minutách... docházely mi penízky na esemesky :D . Poté jsem šla do velkého sálu, kde jsme dostali své kostky. Byl to dokonalý prostor k procvičování Wantze a Valčíku a řekněte, že ne... A chtěla jsem si prošlápnout střevíce, které jsem našla pod těma šatama. Když jsem vešla dovnitř, tak pár metrů od vchodu stál učitel tance...a. . . . Co tu do háje dělá pořadatel? O něčem si tam povídali. Úplně mi zdřevěněli nohy a já stála ve dveřích, jako idiot držící v ruce drahé střevíčky... Nevím, jak to pořadatel udělal, ale nějakým způsobem... kolem něho poletovali "kopie" jeho dlaní. Jak to říct... on snad právě dělal znakovou řeč... Ne že by to na mě zapůsobilo, ale znaková řeč je těžká... A já umím jen... ani ne základy, jako máma, táta... dobrý den/nashledanou... nebo ano. No co? Je to vážně těžké...
Vůbec jsem se divila, že mu učitel rozumí. Znaková řeč pro mě byla, jako španělská vesnice. Netrvalo dlouho a pořadatel si mě všiml. . . . 'sakraaa!' Musela jsem si pomyslet. Absolutně jsem nevěděla co mám dělat. Do háje barevnýho. Nooo takže jsem se rozhodla odejít jak jinak že ano. Užuž jsem zavírala dveře, když v tom je větší silou tahem dovnitř otevřela jedna z těch levitujících dlaní. A jelikož jsem tu kliku držela tak ji stáhla do toho sálu... Překvapeně jsem zírala na tu děravou dlaň přede mnou. ,,Promiňte, ale nevěděla jsem, že tu někdo bude..." Řekla jsem... trochu vyděšeně. ,,To je v pořádku... Copak jste tu chtěla dělat?" Zeptal se až mrazivě mile pořadatel. ,,Já... už nic..." Chtěla jsem odejít, ale ta dlaň mi zavřela dveře. Do hajzluuu...... Otočil hlavou zpět na učitele a něco mu řekl. Ten jen přikývl a šel do vedlejší místnosti. Pořadatel se na mě podíval a ty... dlaně zmizely. (Samozřejmě, že ta nejblíž u mě zůstala, aby mi přidržela dveře, abych je nemohla otevřít...) Cítila jsem, jak mi kapka potu stekla po tváři. ,,Prosím, můžu odejít?''
,,Tak mi řekni. . . Co si chtěla?'' . . . Proč to chce tak moc vědět?!!? ,,Já si ještě chtěla procvičit..." ,,Tanec?'' Přikývla jsem. Při pohledu na střevíce v mé ruce to asi poznal... -_- ,,Můžu odejít?'' Naháněl mi hrůzu. A chtěla jsem co nejrychleji zmizet. Když jsem uslyšela, jak do sálu něco učitel veze na kolečkách, napadlo mě dokonce několik věcí, co by to mohlo být... Panečku.... Jak jste věděli, že to byl gramofon?!?!? Pohled na tu věc, mi málem způsobil infarkt...doslova... ,,Bylo by mi ctí, si s vámi zatančit." Tyhle slova mě zevnitř rozsekali, jako mačeta. Ale na druhou stranu asi potom můžu odejít. . .? Asi? -_- Ughhh..... Nedůvěřivě jsem si ho projela pohledem. Nu bohužel Vivi. Neměla si sem lézt... jsi pěkná Miltank... Co na to říct?........... Vyzula jsem si své tenisky a místo nich si obula ty střevíce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Rip neumím kreslit boty :'D a sebe taky X'D)
A ne. Nemají zase tak moc vysoké podpatky. Neochotně jsem mu podala ruku, kterou skromně přijal. (To mi zní blbě :'D) Učitel zapnul gramofon a začala hrát hudba k Waltzu... Proč by si šéf týmu Dust Skull, chtěl zatančit... zrovna se mnou??? Vůbec mi to nedávalo smysl.. Při tom se mi osvěžili vzpomínky, na lehce zapomenuté kroky. Nedokázala jsem se mu dívat do jeho černých očí... Vlastně byli podobné Sansovi, ale tyhle...... Teď bych si přála, aby tu byl. Nevím proč, ale moc jsem si to přála. ,,Tančil by jste s Korou, kdyby přeci jen černý tým vyhrál?" Byla to hloupá otázka... prostě mi v tu chvíli vrtala hlavou. Pořadatel se na mě trochu překvapeně podíval.
