Poketale CZ

Ep.2 Kap.9 Pokémoní Hřbitov . . .👻

Pomocník profesora Matespeara mi dal HM5, Flash! ,,Profesor Matespear mi řekl, ať ti to předám.." ,,Děkuji. Pozdravte ho za mě!" Rozloučila jsem se s ním a šla do střediska. Zjistila jsem, že je tady ve městě Pokémoní klub. Ze zvědavosti jsem ho navštívila.
...
Vyslechla jsem si tam starostu města, který mi... za to dal lístek.. na kolo v obchodě ve městě Nilkow. Pomyšlení na to, že bude moje cestování mnohem rychlejší mě přinutilo se pro něj vrátit zpět! Poté, co jsem dostala kolo, jsem chtěla vidět Jay co nejdříve, tak jsem mezi trenéry v horách prosvištěla, jako blesk.. neměli šanci mě zastavit. Dorazila jsem ke vchodu do jeskyně, vedle které stálo středisko. Podívala jsem se dovnitř jeskyně.. vešla dovnitř... a zjistila, že vidím naprosté h... houby.

Tmavá jeskyně... skvělé. Takže jsem Gallade naučila Flash, neboli jak svítit! Gallade použil Flash a jeskyní se prolilo jasné světlo. Také tady byla spousta trenérů. Překvapivé bylo to, že zde nebyli zadní členové týmu D. S. Ale komu to vadí, že ano? ... a dokonce se mi podařilo dosáhnout konce jeskyně... Po pár zápasech s trenéry jsem došla do města Argonit. Toto město vlastnilo vysokou věž ve které odpočívá už stovka pokémoních duší. Pokémoní hřbitov. ... Nejdříve jsem si zašla do střediska a potom se porozhlédla po městě. V jednom domečku byla spousta pokémonů, kteří neměli žádného trenéra. Podívala jsem se na nějaké děti, co se o ně starali a hráli si s němi. ,,Promiňte, ale.. co se stalo těmhle pokémonům?" ,,Jejich trenéři je opustily a nechali je tady. Jsou opuštění, nebo osiřelí a pan Deling se o všechny tady stará." Odpověděla jedna holčička. ,,A kde je?" Zeptala jsem se tázavě.

,,No... on dnes šel do pokémoní věže. Tým Dust Skull tam nikoho nechce pustit a on si s nimi chtěl promluvit." Usmála jsem se na ni. ,,Neboj.. vrátí se, to ti slibuji." Z domu jsem vyšla ven a namířila si to na hřbitov. Tak oni si nedají pokoj... teď tam možná tomu pánovi vyhrožují, že ho zabijou, či ho obírají o peníze... na co já zase myslím. .. Vyšla jsem po schodech do prvního patra, kde jsem na cestě mezi hroby uviděla známou postavu. Byla otočená zády a věnovala se svému telefonu.. Jay. Chtěla jsem na ni vesele zavolat, ale v tu chvíli jsem dostala mnohem lepší nápad, jak ji pozdravit. Zahihňala jsem se a opatrně se skrčila za jeden náhrobek. Z batohu jsem si vytáhla černou smývatelnou fixu, co jsem si koupila v obchodě a podle odrazu v mém telefonu jsem si namalovala obličej. ... sice je to ode mě dětinské, ale vidět Jayin vyděšený výraz v obličeji za to prostě stojí...

Když jsem svůj výtvor uviděla, musela jsem se dvakrát ujistit, že je to smyvatelná fixa, protože to opravdu vypadalo příšerně.

Opatrně jsem se podívala zpět za roh, kde Jay pořád stála a hleděla na obrazovku svého telefonu. Pomalu jsem se za ní postavila a poklepala na rameno. Ona se otočila ale já ji v opačném směru za jejími zády obešla. Když se opět otočila zpět, vyděsila jsem jí. Šokovaně na mě vytřeštila oči a vykřikla. Já se začala smát. ,,V-Vivi!" Zněla naštvaně. ,,Co je? Lekla ses??" ,,Málem jsem ze sebe podělala strachy!" ,,Promiň mi to.." Omluvila jsem se ironicky. Oddechla si s už klidným výrazem.. ,,Jakto že jsi tady tak brzy?" Usmála jsem se. ,,Přijela jsem na kole!" ,,Na kole?" Zeptala se mě Jay zvědavě. Já jí vysvětlila, jak jsem ke kolu přišla.. A ona jen zavrtěla hlavu. ,,Ty máš na lidi obrovský vliv... No, každopádně. Nechceš si dát souboj?" S nadšením jsem přikývla.

Jayin prvním pokémonem byla Fearow. Mým byla Fletchinder. ,,Fletchinder, Ember!" ,,Fearow! Útok křídly! (Wing attack..)"

,,Klovni!" ,,Hbitý útok!" ... Fearow teď začala 'hořet' , protože použila útok, který měl s Fletchinder fyzický kontakt.

Schopnost Flame body umožňuje to, že když se protivníkům pokémon dotkne našeho pokémona, tak... vzplane... Takže se každé kolo ubere část jejich životů.

,,Ale ne..." Řekla Jay. ,,Léčivo na popálení už jsem vypotřebovala!" Pokrčila jsem rameny.. ,,To neva.. proto tady přeci existuje středisko ne?" Ups.. asi jsem jí naštvala.. ,,Nenene promiň, tak jsem to nemyslela..." ,,Okkkkk pokračujem...

,,Ember!" ,,Útok křídly!"

,,Hbitý útok!" Krit. zásah! ,,Klovni!" .. Fearow omdlela, jelikož jí vzplanutí ubralo poslední životy. Jay jí vrátila do pokébalu a poslala Butterfree!

,,Ember!" Super efektivní! ,,Uspávací prach!" .. Fletchinder usnula! Ale ne...

,,Fletchinder! Vzbuď se!" ,,Zmatení!"

,,Prosím, otevři oči!" ,,Zmatení!"

Fletchinder se probudila! ,,Yas!! Použij Ember!" Krit. a super efektivní zásah! Butterfree omdlela! Jay ji vyměnila za Charlieho.

,,Klovni!" ,,Dračí vztek! (Dragon rage..)" Fletchinder omdlela. Vyměnila jsem ji za Gallade.

,,Slash!" ,,Ember!"

,,Zmatení!" ,,Dračí vztek!"

,,Slash!" Jay použila super postřikovací léčivo.

,,Zmatení!" ,,(... ... v novějších verzích toto Charmeleon neumí... ale...) Kovový dráp! (Metal claw)"

,,Slash!" ,,Dračí vztek!" Gallade omdlel. ,,Oh.. No Jay.. vážně si se zlepšila.." Pousmála jsem se, vrátila Gallade do pokébalu, poslala do boje Diancie a Jay se rozzářily oči. ,,Chceš vidět mega vývin?" Jay nadšeně přikývla. Mega kameny začali zářit, hned, jak jsem se dotkla toho svého v náramku. Paprsky světla se spojily a Diancie opět obalil duhový obal, který ji tak změnil v její mega formu.

,,Diancie, Ancient power!" Super efektivní! Charlie omdlel a já vyhrála nad Jay!

,,Teda Vivi.. Já prostě musím žasnout.." Šli jsme spolu do pokémoního střediska. Měli jsme si toho tolik říct. ,,Víš ty, že je v dalším městě taky tělocvična?" ,,A jak bych to mohla nevědět Jay?" Pokrčila rameny. ,,Jen tak.. Vypravíme se tam spolu, že?" ,,Samozřejmě, že ano.. proč bychom se zase měli rozdělovat?" Vyšli jsme ze střediska a namířili si to na další cestu s tuny trenérů bránící nám v pokračování.. Ještě že jsme mohli bojovat ve dvojci, což pro nás znamenala velká výhoda. Ve spojovací chodbě vedoucí do dalšího města.. byl nějaký bezdomovec... a chtěl jídlo... samozřejmě... že jsme jídlo u sebe neměli... Takže nás nepustil dál.

Samozřejmě, byla tady ještě jiná cesta, která vedla podzemním tunelem, alee... to zase vedlo do jiného města... s tělocvičnou! .. V tunelu jsem Jay ukázala své nové kolo. Bylo skládací, takže se vešlo do mého batohu..

(Hele i já nechápu tuhle logiku, že se do jednoho batohu vlezou úplně všechny pokébaly světa, ale je to tak! Jak bych jinak mohla cestovat? Bez toho kola bych neudělala ani krok.. 😅 Ale jak to přežily ty šaty a VEJCE? O.o)

Nechala jsem ho Jay zkusit.. rozjela se dál do tunelu, jako vítr.. o pár metrů dál mi ho vrátila.. ,,Je dobrý.. taky takové chci." Řekla s úšklebkem. Když jsem ho vracela zpět do batohu, všimla jsem si, že se vejce začalo pohybovat.. Vytáhla jsem ho ven a to Jay překvapilo. ,,Odkud jsi ho vzala?" Povzdechla jsem si.. ,,Našla Jay. Našla..." Řekla jsem jí, jak jsem to vejce potkala.. A dost jí to udivilo. ,,A.. nenapadlo tě, že ho ten pokémon upustil omylem..? Že by ho chtěl zpět?" To mě v tu chvíli vůbec nenapadlo.. měla jsem takovou radost, že jsem získala své první vejce a mohla vidět jeho vylíhnutí... A představa toho, že matka tohoto vejce mě celou tu dobu sleduje, jako nějaký stalker, mě vyděsila.. Popadl mě stav šoku, strachu a paniky. Najednou jsem začala zpomalovat tak, až jsem úplně zastavila.. Jay se po pár krocích taky zastavila a podívala se na mě.. ,,Vivi..? Co je?" Přiběhla ke mě a zatřásla se mnou. Vyděšeně jsem zazírala na vejce.

Co jsem to provedla..

(1210 slov!)

Saving.... successful!

Opravdu se omlouvám... za to, že tak dlouho nevycházely kapitoly... hrozně jsem se zasekla... A musela jsem tento příběh ještě nějak přepsat do čitelné verze.. Jelikož to bylo děsivé a ... T^T byla jsem dost lenivá to napsat... sayonara u další kapitoly..😥
A napište mi do komentářů, jestli mám k příběhu dále dělat obrázky! 😅