Poketale CZ

Ep.1 Kap.2 Můj první pokémon, je jedno velké překvapení.

,,Vivi.... Je mi to tak líto...''Řekla Jay když ke mě přišla...,, Podívej! Pojmenovala jsem ho Charlie!'' Já ji moc nevnímala... bylo super, že si Jay splnila svůj ''sen''... ale ten můj se mi právě rozpadl před očima. Nemohla jsem přestat brečet. Bylo mi to tak hrozně moc líto.
,,Pro boha... co se ti stalo?'' Zeptala se mě kamarádka zděšeně... Podívala jsem se na své ruce které šíleně pálely... Byly do krve odřené asi stejně tak, jako moje kolena. To jsem si asi udělala, když jsem upadla u potoka...

,,Pojď do laboratoře... Profesor Matespear bude určitě mít nějakou dezinfekci...'' Přikývla jsem a Jay mi pomohla na nohy a do laboratoře. ,,Profesore Matespeare? Tohle je Vivi. Závodila s námi, ale zranila se... Můžete nám prosím dát nějakou dezinfekci?'' Profesor Matespear vyšel z vedlejší místnosti s několika složkami v rukou. Byl to takový šedivý, vysoký pán v bílém plášti a na nose měl výrazné černé brýle.

(😑... Moc se mi nepovedl)

Když se na mě a na Jay podíval, tak se usmál, položil na stůl složky a vrátil se do místnosti, ze které před chvilkou přišel. Jay mě posadila na židli a profesor přinesl lékárničku. ,,Počkám tady na tebe ViVi...'' Oznámila mi moje kamarádka.

(Prof)- Takže ty jsi ta, která s těma ostatními závodila... A copak, že jsi takhle zřízená?'' ,,No... já vlastně ani nevím, co se vlastně stalo... tady u potoka jsem o něco zakopla. Ale, když jsem se podívala zpátky, tak tam nic nebylo... Asi jsem zakopla o svou vlastní nohu a ani jsem si to neuvědomila.''(-_-) Profesor Matespear se na okamžik zamyslel, ale hned na to nasadil svůj úsměv zpět. ,,Jay? Mohla by si svojí kamarádce pomoct s dezinfekcí? Jenom si pro něco musím-... Oh! Asi už ne...''

Tázavě jsem se na něj podívala a pak na dveře, které vedly do vedlejší místnosti.
,,Asi musíme jen počkat, až se jí bude chtít jít mezi nás...'' Když už to Vycházelo z poza rohu, tak mi Jay přistála dezinfekcí na koleni.(Jak naschvál -_-) Instinktivně jsem zavřela oči. Slzy mi vytryskly, jako z vodovodního kohoutku.
,,To páálíí...'' Sykla jsem bolestně.

V té chvíli jsem slyšela, jak něco rychle přeběhlo přes laboratoř k profesorovi.
,,No vydíš...'' Podívala jsem se na profesora otočeného zády. Když se otočil, čekal mě velký šok... Byl to malý, stříbrný a roztomilý pokémon. ,,Vivi, toto je tvůj nový partner. Jmenuje se Eevee.'' Prohlásil profesor pobaveně nad mým pohledem.

(T-TOO CUTE!!!!!💖💖💖)

Naprosto beze slov jsem zírala na pokémona v profesorově náruči. ,,Ale Profesore... proč má jinou barvu?'' Zeptala se Jay. ,,Protože je lesklý. Je to velice vzácný jev... a tato Eevee se vylíhla cestou sem do laboratoře. Zrovna před pár minutami.'' ,,A kdo ji přinesl?'' Zeptala jsem se.
,,Jeden syn mého známého. Řekl mi, že chce, aby všechny děti dostali pokémony. Jinak nic a odešel... Ale teď zpět k vám... Zde máte 5 Pokébalů, pokébal od Eevee a Pokédex.''

(Pozn. od autora: Pokud nevíte co je pokédex, čímž pochybuji, že nevíte... :D ... Pokédex je plně automatický, počítačový zaznamenávač chycených pokémonů. V tomto příběhu jsem pokédex dala jako plný aby jsem nemusela chytat :D)

,,Tento přístroj jsem dal všem z vás, ale to je zase tak moc nezajímalo, jako jejich pokémoni... No musím zpět do práce... Vlastně ještě jedna věc. Chceš dát své Eevee přezdívku?'' Zamyslela jsem se...
,,Ne. Eevee je moc pěkné jméno. Ale jinak děkuji.'' ,,Dobrá. Tak už byste měli jít. Vaše dobrodružství už čeká!'' ,,Ale nejdřív ty odřeniny Vivi!'' Řekla škodolibě Jay... (A ano... Bolelo to jako čert...)

(Poté jsme se šli rozloučit s rodiči.) Bylo mi dobře... Můj sen se stal skutečností. Naše první cesta bude ''začínat'' v lesíku, který vede do dalšího města.

(611 slov)

Saving....successful!

Takže... Ano přiznávám, že tato kapitola byla kratší, ale nějak mi to nevychází... Kapitoly jsem si v deníku napsala ještě kratší a tak se plácám s tím, jak je spojit a ještě upravit... A taky ty obrázky mi chvíli trvají. Profesor Matespear, se mi jako kresba vůbec nepovedla... měl vypadat, jako můj dědeček, který mi umřel asi před... třemi lety. A pro Undertaleáře... monstra budou. Jedno potkáme v příštích kapitolách a více jich bude... ale až daleko. Doufám, že tento smyšlený příběh bude mít spoustu shlédnutí a 🌟 !!! Jinak... snad se těšíte na další kapitolu!