Poketale CZ

Ep.2 Kap.5 Do neznámých hlubin (část 1)

(Obrázky sem přidám později, jelikož lačníte po pokračování... takže se sem možná po pár dnech vraťte a zkontrolujte mě, jestli jsem už sem ty obrázky dala XD)

Takže... tu ledovou sprchu jsem zvládla skoro v pohodě. Pořádně jsem si akorát zařvala :D . Ale asi jsem to potřebovala! Poté jsem šla zpět do pokoje. Tam jsem se zarazila a porozhlédla. ,,Kde jsou M ka?'' Sans se na mě podíval s širokým úsměvem na obličeji. ,,Nemohli vydržet tvoji operu.'' ,,No tak to pardón. Hlasitěji mi to nešlo.'' Nad tím jsem se pousmála. ,,K čemu vlastně ta sprcha?" Ta otázka mi můj úsměv z tváře vymazala, jako zmizík. ,,To nic... jen jsem to asi potřebovala" Pokusila jsem se alespoň o trochu přesvědčivou větu. Když jsem ale z jeho tváře vyčetla, že tohle, jako odpověď nestačí, tak jsem pokrčila rameny. ,,Moc... o tom nechci diskutovat...'' Možná se mi opravdu nechtělo... ale trochu mě to trápilo. Sans pokrčil rameny. ,,No tak nic...'' Řekl a začal něco vytahovat ze svého batohu.

,,Na." V ruce, kterou mi podával držel... pěkný, drobný, zlatý náhrdelník, s detailními ornamenty.

Překvapeně jsem se na něj podívala. ,,...????..." Řekněme, že jsem neměla slov. ,,Je to na mega kámen pr

o Diancie.... Nebylo vlastně vůbec těžké ho sehnat." ,,Jé děkuju....... Kde jsi ho koupil?'' Zeptala jsem se, když jsem si ho od něho vzala. ,,No... jeden můj známý takové náhodou dělá. Tak jsem ti jeden koupil." On utratil své peníze... pro mě?... ,,No to ale-" ,,Kdyby sis to rozmyslela, tak máš smůlu. Já to zpět nechci." Trochu jsem se zamračila a zrakem přejela k oknu a hned zpátky na něj. ,,Vážně?'' Přikývnul..... kolik toho vlastně pro mě už udělal?

,,No tak.... dík?......" Sedla jsem si na svou postel. ,,Proč vlastně šéf týmu D. S. ... pořádal tenhle ples?" ,,Huh..." Zamyslel se, jakoby hledal ty správné slova. ,,Sám nevím. Nebavil jsem se o tom s ním." ,,Aha." Sans se postavil a šel ke dveřím. V půli cesty se zarazil a podíval se na mě. ,,Jo a ještě něco...'' ,,Jo...?" Oči mu zteměli. ,,Nevím, jak by se ti to mohlo podařit.........takhle.... vyhýbej se pořadateli, jak jen můžeš. Ok?'' Přikývla jsem. Sans se otočil a z pokoje odešel. Já jen jak bezduchá zírala na vchodové dveře. . . ,,Snad mi to vyhýbání půjde lehce..." Řekla jsem si tiše. Vytáhla jsem Diancie z pokébalu.

,,Podívej Diancie. Tohle je pro tebe od Sanse." Byla z toho nadšená. Dala jsem jí ho kolem krku a ona si do něj dala svůj mega kámen. Byla jsem unavená na kost....heh... Vrátila jsem Diancie do pokébalu a podívala se na své nohy. Nebylo to zase tak zlé. Nic, na co se umírá. Vlastně ty boty byly naprosto pohodlné....nevím. Možná, že to bylo tím, že jsem teoreticky netančila v úplně správné taneční póze... ,,Hnusný Slenderman..." Řekla jsem nahlas, když jsem si lehla na postel. Nechtělo se mi spát.... chtěla jsem jenom zavřít oči a jen tak odpočívat. Nebylo tu vlastně nic, co bych tady mohla dělat.

Nakonec jsem na polovinu odpoledne usla 0_0 čímž mě překvapilo. Když jsem se probudila, tak mou pozornost upoutal pohyb. Podívala jsem se ze svého úhlu pohledu na horní postel naproti, kde seděl Michael. ,,Čau.'' Pozdravila jsem ho. ,,Prošvihla si hodinu tance... víš to?'' ,,Huh? Ona ještě byla jedna hodina?...'' ,,Jo.'' přikývl na souhlas. ,,Dokonce tam byl i pořadatel. Říkal, že se jen tak přišel podívat, jak tančíme." ,,Ok... tak dík?'' Obula jsem se a vzala si s sebou své pokémony. Chtěla jsem si jen tak pro jistotu vyzkoušet své malé vystoupení. Přeci jen to předvedu jen jednou tak co?... Zamířila jsem si to tedy zpět na ten paloluček, kde jsem si to zkoušela minule. 'Nevěděla jsem, že je ještě jedna hodina...' Pomyslela jsem si. Uslyšela jsem, jakoby něco spadlo ze stromu, jelikož jsem uslyšela prasknout pár větví. Bylo to zrovna kousek od místa, kam jsem mířila. Přišla jsem k tomu blíž a překvapeně jsem zjistila, že to byl malý Wishiwashi. ,,Pro boha co jsi dělal na stromě?!?!'' Vydala jsem ze sebe zmateně O-O . Pokémon sebou mrskal, jako o život... Takhle by dlouho vážně nepřežil. Chtěla jsem ho chytit do rukou ale, ale bylo to opravdu těžké, když byl tak kluzký a hbitý. ,,Přestaň prosím... chci ti jen pomoct!''