DREAM CAMP

~3~

Kráčela jsem k budově vedle chatky číslo jedna, tedy k jeho kanceláři. Kluci si museli jít vybalit a tak jsem tam musela jít sama, přišla jsem ke dveřím, byl tam zvonek, neváhala jsem a zazvonila jsem. Ze zvonku se ozvalo. ,,Ředitel Kim Nam-Gil, prosím." ,, Dobrý den , tady Y/N, přišla jsem ohledně jednoho problému." řekla jsem a žmoulala jsem si svůj lem trika. ,,Jen pojďte dál Y/N." otevřela jsem dveře a on za nimi už stál a přivítal mě s otázkou. ,, Co se děje?" Jak začít , sakra Y/N přemýšlej! ,,Jde o ten seznam, ten jak je tam napsáno kdo s kým bydlí. Prostě a jednoduše, není tam moje jméno a když jsem se koukala , všechny chatky byli obsazeny." ,,Kdo to asi spackal, moc se vám omlouvám , klidně vám vrátím peníze a můžete v klidu od.." skočila jsem mu nezdvořile do řeči. ,,Ne, to ne , jen není tu ještě jedna chatka , nebo místo , klidně budu spát i s vedoucími, tenhle pobyt pro mě hrozně znamená a nechci se vrátit domů." vysvětlila jsem mu celou situaci, on se na mě chvilku díval a pak něco ťukal do počítače. Hledal moji přihlášku, našel ji i potvrzení o převodu peněz na bankovní účet. ,,Všechny formality jsou, jak se zdá , v pořádku a jedna možnost by tu byla, ne , ale to ne , nemohu nechat dívku jako vy spát.." zase jsem mu skočila do řeči , nemám ráda, když se o mě lidé přehnaně bojí. ,,Beru tu možnost." on se na mě díval jako na ducha. ,,Opravdu, jde o to, že by vašimi spolubydlícími byli chlapci. V jejich chatce jsou jen tři." výzvy mám ráda, ale kluci? Je to jediná možnost, jak tu zůstat, měsíc to přežiji, jsou to stejně jen nějací neschopní kloučci. A nebo takoví ti vypatlanci, kteří si mozkovou dutinu vysypávají protejny. Nad tou představou jsem se musela usmát. ,,Beru to, jaké budu mít číslo chatky?" Svůj úsměv jsem ještě rozšířila a on mi ho oplatil ,,Dvacet." podal mi klíč s štítkem na kterém bylo napsané číslo dvacet. ,,Děkuji vám moc , nashledanou!" slušně jsem se rozloučila a odešla. Před budovou na mě čekal můj kufr, který jsem tady zapoměla, vytáhla jsem mu držadlo a drncala jsem si to s kufrem k chatce číslo dvacet. Už z dálky jsem slyšela řev. 'To jsou pitomci.' problesklo mi hlavou a najednou jsem uslyšela ránu. Křik stichl a všichni začali mluvit sladce a omlouvat se, evidentně jednomu z nich, který asi spadnul. Už jsem dělala pomalé kroky ke dveřím chatky, kde jsem se odhodlala zaklepat na dveře. Otevřeli se a v nich stál Kookie. Hned jak mě uviděl, skočil mi do náruče. ,,Kde jsi byla tak dlouho Y/N, oni mi tu ubližují!" předstírá, že pláče. Když v tu ránu se za nim vynoří šedivá a blonďatá hlava, tedy Tae a Jimin. ,,Vymýšlí si, hráli jsme polštářovou bitku a ten nešika spadl!" řekl na obranu Tae a vypláznul na Kooka jazyk, ten se mi ještě víc zabořil do ramene. ,,Notak , jsem tu z vás nejmladší a mám nejvíc rozumu?!Klid dětičky, podejte si ruce na znamení uzavření míru." Všichni tři si začali podávat ruce a smát se jako na fetu. Jejich smích je velmi nakažlivý a tak jsem se začala smát i já,ani nevím proč. ,,A jak to vůbec dopadlo?" zeptal se Jimin. ,, No, to jsem vám přišla říct, jedu domů , jdu se se všema rozloučit, tak ahooj.." začala jsem to na ně hrát. Všichni zesmutněli, sice mě znají chvilku, ale chovají se jako nejlepší kamarádi ze školky. ,,To neni pravda , že ne Y/N! Neodjížděj!" 'Skočil na to!' zaznělo mi v hlavě ,,Kdo nemá odjíždět?" Strčil do naší chatky hlavu Joonie. Všichni tři ukázali na mě a Nam se ke mě rozběhl a obejmul mě, jako kdybych umírala. To už jsem nedala a začala jsem se šíleně smát, nemohla jsem si pomoct, ale když jsem se koukala na ty zmatené výrazy, rozesmálo mě to ještě víc. ,,Co je tu k smíchu?!" zeptal se mírně naštvaně Kookie. ,,Ty!" cvrnkla jsem ho do nosu a on se zakřenil. ,,Takže ty neodjíždíš?!"zeptal se Joon po tom , co jsem jim vše vysvětlila. ,, Ne, ty pabo!" poklepala jsem mu na hlavu, jako to dělává on mě. ,,Takže ty jsi nám celou dobu kecala, jo?" zeptal se a začal mě lochtat. ,,Doooooost! Přestaň, fuj, pusť mě! Zlý Namjoon!" Bylo mu to jedno , ale naštěstí ho odtáhli Kook, Tae a Jimin. ,, Díky kluci!" začala jsem lapat po dechu, z toho smíchu a lechtání mě už bolelo celé břicho. ,,Co se tu děje, vy magoři?!" zase sem někdo vrazil, to je nějaký zvyk nebo co? Byl to Yoongi, udiveně se po nás všech koukal, ale pohled se mu zastavil na mě, ještě aby ne, vtrhne do chatky svých kamarádů a tam jim na posteli leží holka, co má vyhrnuté tričko tak, že jí její bílé bříško září na všechny strany a dodává osvětlení celé této místnosti. ,,Co tu s ní děláte,vy prasáci?" podal mi ruku a já se zvedla z postele a urovnala jsem si neposedné triko. ,,A co ty prtě, co tu děláš mezi těmahle nebezpečnýma maknae a s tímhletím predátorem?" Se slovem predátor ukázal na Namjoona a já se začala úplně na novo chlámat, když už jsem se aspoň trochu uklidnila, mohla jsem mu odpovědět. ,,Tak tenhleten tvůj predátor mě tu lechtal a s těma nebezpečnýma maknae, kteří mě mimochodem zachránili, tu budu bydlet." Při posledním slově se na mě Yoongi zadíval, jako kdybych měla umírat. ,,To neni možné! Ty budeš bydlet u nich, to tu nenašli jiné místo?!" Překvapilo mě , že se tak moc stará, choval se jako moje máma a to mamka ještě zdaleka takhle nevyvádí. ,,Bože můj, hyung, neboj se, my jí tu nesežereme!" začal mě obhajovat Jimin. ,,Toho se nebojím, ale vy jste schopní jí tu znásilnit, úchyláci a zvlášť ty, Jimine!" pokračoval Gi dál a jeho výraz se změnil ze starostlivého na úplně nepříčetný. ,,No to snad ne kluci, já jsem schopná se o sebe postarat a nikdo mě tu neznásilní, neboj se Yoongi!" Konečně se aspoň jemně usmál. ,,Dobře,.." začal Namjoon ,, ale dáme si nějaká pravidla." další rodič, no to snad ne.. Nepřijde ještě třeba teta Hobi, nebo strejda Jin? Moje přemýšlení se mi nevyplatilo a už sem lezli poslední dvě hlavy, co tu chyběly. Bylo tu narváno, na čtyřech postelích seděli vždycky dva, Jimin s Namjoonem naproti mě a Yoongimu , pak Tae s Kookem a nakonec teta Hobi a strýček Jin. ,,Rodiná sešlost?" nedokázala jsem si odpustit svou chytrou poznámku. ,,Jasně , ale teď k těm pravidlům, nebudete tu chodit nahý, ani do půl těla, ano Jimine?" dokončila myšlenku mamča Yoongi a probodávala pohledem blonďáčka. ,,Škoda, Y/N už se jistě těšila!" řekl egoisticky Jiminie. ,,Jasně, tohle mi nemůžete udělat!" řekla jsem ironicky, ale nikdo to nepochopil a právě na mě koukalo sedm párů vyděšených očí. ,,Klid, to byla ironie!" ujistila jsem je a konečně se všichni začali smát a zapoměli jsme na nějaká pravidla. ,,Co budeme teď dělat?" zeptala jsem se ,,No celý den teď kromě večeře v šest máme volno, tak si vybal a můžeme si pak zahrát nějakou hru či tak." dokončil Hobi svůj projev. ,,Tak jo, ale teď už se půjdu převléct a vybalit si, takže huš huš." vyháněla jsem všechny kluky, ale Tae se otočil s otázkou ,,Nechceš pomoct?" Na to jsem povytáhla jedno obočí. ,,No tak, převlíct se snad zvládnu sama a vybalit si taky, takže odpověď je ne , ale jinak děkuju." on se jenom otočil a pádil za ostatními ven. Zdálo se mi to, nebo se červenal? No to už je teď jedno.. Dala jsem se do vybalování a už jsem měla plnou celou skříň, takže teď jsem si jen dala věci do koupelny a začala jsem se převlékat do letních , světle modrých šatů s rozevlátou sukní. Vlasy jsem si trošku rozčesala, protože jsem je zatím měla celý den v culíku. Ještě jsem si vzala boty , takové malé podpatky, ale mě stačily a vyšla jsem ven , tam už byli kluci, co dělali kraviny. Kook tam měl Taeho na zádech a proti nim stál Hobi s Jiminem na zádech a pořádali takové ty zápasy, jakože kdo dřív koho shodí. Kousek dál od nich postával Namjoonie , Jin a Yoongi, kteří se o něčem bavili, ale když mě uviděli , i zápasníci se přestali rvát, slezli ze sebe a jen na mě koukali. ,,Co je špatně , mám tu někde špínu, nebo co?" začala jsem panikařit. Všem se po obličeji vyjímal úsměv a Jin promluvil. ,,Neměl bych to říkat, ale je hezčí než já!" cože , nee , to nee. ,, Ano, to je , Y/N moc ti to sluší!" přidal se Hobi, už jsem jistě červená. ,,Vypadáš jako princezna , princezno!" A je to tu , jsem rudá jako rajče, po té poslední větě co vyslovil Jimin. ,,Noták kluci, podívejte jak se červená, pojď ke mě!" řekl Kook a přiblížil si mě do objetí. Bože můj lidi, mám pocit , že se propadnu studem! Ale v Jungkookově objetí je to tak příjemné... ,,Tak dost vy lásenky, jdeme do chatky a něco si zahrajeme!" odtrhl nás Yoongi, ach jo, Kook mě zase musel pustit. Ale než jsem se nadála , byla jsem je vzduchu. ,,Jakej hajzlík!" překvapivě , byl to Jimin, nikdy jsem si nevšimla, jak mě jeho oči dokáží hypnotizovat, on má tak krásné čokoládové oči, už mě přenášel přes práh naší chatky , všichni začali tleskat. Já jsem je jen zabíjela pohledem. ,,No co, vždyť fakt vypadáte jako novomanželé, hlavně tou výškou se hodíte!" začal se smát náš stožár Nam. ,,Já nemůžu za to, že jsi tak vysoký Namjoone a nezahrávej si se mnou, čím jsi menší, tím jsi blíž peklu." Všichni se nám začali smát, jako vždy. Jimin mě hodil na postel a já se na ní posadila.

No, už tu máme třetí část, nějak jsem se rozepsala. Hihi XD :3